Posedlá

6. Zážitky vám nikdo nevezme

Polovina dovolené byla za mnou a já začala pociťovat úzkost z toho, že to tak rychle uteklo. Bylo to tady jednoznačně velkolepé. Snídaně ve formě švédských stolů, obědy s širokým výběrem jídel z celého světa a to samé by se dalo říct i o večeřích, ke kterým přidávali ještě zákusky. Troufám si říct, že tato dovolená byla to nejhezčí, co mě za poslední dobu potkalo. Nemyslela jsem tady na nic jiného, žila jsem přítomným okamžikem a užívala si každou chvíli.

Chtě, nechtě, přišel den odletu domů. Balení věcí mi připadalo zbytečné, takže to zase zůstalo na poslední chvíli. Ach jo, ještě, že tady bydlím na pokoji sama, mamka by akorát chytla nervy pokaždé, když by objevila nějaký kus oblečení na zemi.

Netrvalo dlouho a i mé zavazadlo bylo připraveno, takže stačilo upravit sebe a vyrazit na recepci. Vzhledem k mému vysokému pigmentu, jsem byla dokonale snědá, vlasy byly o odstín světlejší než obvykle, oči však zůstaly jasné a světlé. Má pleť byla bezchybná a zářivá, takže nebyla potřeba použít make-up. Vrchní řasy se prodloužily po použití řasenky, celý vzhled však zůstával přirozený. Byla jsem se sebou spokojená.

Na letišti stačil krátký pohled na ostrov, abych si uvědomila, že všechna ta voda, slunce a hlavně klid mi budou po zbytek prázdnin chybět, nicméně jedná má část se domů už celkem i těšila.

Jakmile se letadlo dalo do pohybu, sluchátka zaplnila uši, zavřela jsem oči a užívala klidný let. Spánek mě přepadl rychleji, než bych čekala. Zanedlouho se něco dotklo mé ruky a to mě přinutilo otevřít oči. „Copak?" otázala jsem se mamky, jež seděla na vedlejším sedadle a hladila mou ruku: „Za chvíli budeme přistávat, tak mě napadlo, že si budeš chtít užít poslední pohledy z letadla," odpověděla. „Jojo, děkuju," můj hlas zněl možná moc hrubě, ale chtělo se mi stále spát.

Zbytek letu zírajíc z okna jsem si užila a cesta domů netrvala dlouho. Po příjezdu, jelikož byla téměř noc, se nikdo nezmohl na nic víc než sprchu a vybalení toho nejnutnějšího. Všichni jsme šli spát s pocitem, že prožité zážitky si musíme nejdříve urovnat sami v hlavě a až posléze se s nimi budeme navzájem chlubit.

Slibuji, že nadcházející kapitoly budou záživnější, proto, prosím, vytrvejte a nevzdávejte to! :) Byla bych vděčná za každý další komentář, kde byste vyjádřili svůj drahocenný názor, protože pak by má práce mohla být díky vám lepší a mně byste ušetřili čas o přemýšlení nad kvalitou příběhu. Mějte se a doufám, že si čtení aspoň trochu užíváte.. ;)