Konečně. Přežila jsem. Prohlídka byla za mnou. Jako přežít se to dalo, avšak komu by bylo příjemné, být odhalený před cizím člověkem, jehož vidíte poprvé? Ano, asi nikomu.
Naštěstí vyšetření dopadlo v pořádku, doktor mi na požádání předepsal antikoncepci. (Sama bych ji nepotřebovala, ale mamka s Davidem se shodli, že člověk nikdy neví a bezpečnost je na prvním místě.) Cítila jsem se jako opravdová žena. Byl to zvláštní pocit. Myšlenky mi odbíhaly do doby, kdy mé nejlepší kamarádky tvořily panenky a mnou smyšlený svět byl reálnější než ten, který se odehrával za okny. Občas bych se do té doby chtěla vrátit..
Po příchodu domů mě překvapilo, že mamka s Davidem už byli doma. Po odložení klíčů, můj sluch upoutalo známé „Ahoj Em" a následné kroky do předsíně. Když mamka přišla, začala mě propalovat pohledem, který vždycky něco naznačoval. „Ano?" otázala jsem se. „Nic, jen se mi zdáš jiná, jakoby tě ten doktor vyměnil." mamka a její vtipné odpovědi. „To víš, že jo, to by se ti tak líbilo!" Naši konverzaci přerušil David s poháry v ruce. „Jde se slavit, baby." oznámil nám. „Co se slaví?" udivila jsem se. „Tvůj další krok k dospělé ženě." odpověděl a podal mi pohár. Nebránila jsem se a následovala ostatní do obýváku.
Bylo to velmi příjemné odpoledne. Bavili jsme se, smáli, vtipkovali. Mé pocity naznačovaly splnění největšího snu. Mít úplnou rodinu. Nicméně mi stále nešlo do hlavy, co tak najednou měla znamenat oslava a vůbec to, že odpoledne uteklo v rodinném kruhu. Ale nechtěla jsem nad tím dumat, vděčnost vyhrála, takže jsem se v tom nenimrala.
Buďme vděční za každou nezapomenutelnou chvíli, za každý hezký zážitek. Nikdy nemůžeme vědět, jestli nebude poslední. A právě takové vzpomínky můžou být klíčovým světlem z temného labyrintu.
ČTEŠ
Posedlá
Historia CortaKaždý má své temné stránky. Včetně mě.. Ahoj, jmenuji se Emma a je mi 15 let. Ráda bych řekla, že jsem normální, ale lhala bych. Má temná minulost mne denně pronásleduje. . . Vítejte v mém životě.
