Posedlá

5. Užívejte, dokud můžete

Letiště bylo ještě větší, než mi říkali, takže jsem neměla potřebu se od nich vzdalovat. Hned po příjezdu, následovalo odbavení a pak dvě hodiny čekání na let. Naštěstí jsem měla naplno nabitý iPod i velký výběr knih.

Po nástupu do letadla ze mě odpadla zbývající nejistota i stres. Měla jsem pocit, že teď už se nemůže nic pokazit. Let měl trvat 2,5 hodiny. Bylo půl jedenácté večer. To znamenalo noční let.

Probudila mě hlasitá rána. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Po tom, co mi došlo, kde se nacházím, jsem si uvědomila, co se mi zdálo. „Zase ten sen.." zamumlala jsem si pro sebe.

„Co se stalo?" zeptala jsem se mamky. „Mají nějaké problémy s řidičem.. Chvíli jsme volně padali, ale teď už je to naštěstí v pohodě. Možná budeme muset přistát, aby nám vyměnili pilota." Říkala to docela klidně na to, že jsme málem spadli několik set metrů.

Konečně moře. Nevím, jak dlouho to bude, kdy jsem naposledy byla u moře. Asi hodně dávno, s tátou, mohlo mi být 5 a byla to vlastně poslední společná dovolená.

Když jsme dostali do hotelu, byli jsme všichni tak unavení, že naše první cesta nevedla k moři, nýbrž pod sprchu a do postele. Hotel vypadal krásně a moderně. Pokoj byl celý můj, vedle bydlel David s mámou. Čistá už jsem jen hupla do své manželské postele a hned vzápětí se mi zavřely oči.

Jestli teď nebude delší dobu nová kapitola, omlouvám se...

Strašně bych chtěla poděkovat všem čtenářům a hodnotitelům, hlavně díky vám pokračuji! Vážím si toho a doufám, že jste aspoň trochu spokojeni, a že s Em vydržíte až do konce.

Tahle kapitola je zřejmě nudnější, ale nerada dělám velké skoky v ději, takže se snažte vydržet a slibuji, že se budou dít i zajímavější věci, než jen létání letadlem! Mějte se:)