Love actually

8. díl

V rádiu se již vystřídalo nespočet písniček, které byli teď hitem, dokonce byla i předpověď počasí a rychlé zprávy. Muž, sedící za volantem už ani neprotestoval proti zapnutí rádia. Jen po kouscích popojížděl a nervózně bubnoval prsty do volantu. Už takhle trčeli dvacet minut a Aidnovi začala docházet trpělivost. Nohou si podupával do rytmu hudby, kterou podvědomě vnímal.
Stihl ještě zavolat k Louisovi do práce, protože nechtěl, aby ho vyhodili a oznámil jim, že do konce týdne rozhodně nepřijde. Louis vážně tu práci chtěl a Aiden mu jí nechtěl vzít jen kvůli nějakýmu nafoukanýmu modelovi. Věděl, že když si s Louisem rozumně promluví, tak si kudrnáč už ani neškrtne.
„Klid, je to v pořádku. Louis je přece s doktorem, ne? Nic se mu s ním nestane," promluvila k němu konejšivě Emilly a chlácholivě pohladila jeho stehno. Odpovědí jí byl neupřímný, nervózní úsměv, a pak se jako zázrakem kolona pohnula. Jen, co se vymotali z hromady aut, tak Aiden šlápl pořádně na plyn a řítil se k nemocnici jako šílený.

LOUIS' POV
Tupě jsem zíral z okna a čím dál více netrpělivý jsem čekal na svého bratra, na jediného člověka, kterému jsem mohl věřit. Odmítal jsem mluvit s kýmkoli jiným, dokud tu nebyl Aiden. Dodával mi jistotu, pocit bezpečí a hlavně s ním jsem se cítil jako doma kdekoliv. On byl můj domov, moje jediná rodina.
Čekal jsem možná půl hodiny, a pak jsem konečně na chodbě zaslechl kroky, které vedly k mému pokoji. A to nebyly to kroky jen jednoho člověka, takže s Aidnem šel asi ještě nějaký jiný doktor, protože Thomas seděl na židli u mojí postele a hlídal mě jako poslušný pes. S upřeným pohledem jsem propaloval dveře do mého pokoje a po pár vteřinách bych byl radši, kdybych se na ty dveře nedíval. Aiden totiž nepřišel s doktorem, ale s tou courou. Byla to ta blonďatá ničitelka bratrských vztahů. Brala mi mého Aidna, přivlastňovala si náš dům a nárokovala si stejná práva na naše věci. U nás doma se chovala, jako by jí to tam patřilo a zkoušela mi dělat matku, nebo co. Ale já jí to nežral, ona mi jen chtěla odvést Aidna. Ale to jí nedovolím. Nebyl jsem rád, když bydlela chvíli u nás, a proto jsem se jí snažil co nejvíc štvát a dostat jí od nás pryč. Jen překážela a odtrhávala Aidnovu pozornost ode mě. Ale to já ho potřeboval.
„Lou!" usmál se Aiden a šel se hned se mnou přivítat, ale já jsem mu to nehodlal nijak ulehčit. Přitáhl sem tu čarodějnici ze země Oz, jakoby se nechumelilo. JÁ ležel v nemocnici a on si sem klidně přišel s ní. Odfknul jsem si, přetočil se na druhý bok, zády k nim a zarytě dál mlčel. Podrazil mě.
„Louisi, co se děje?" znejistěl a přisedl si ke mně na postel. Dál jsem mu neodpovídal a v hlavě zuřil vzteky na tu ježibabu. Aiden je zrádce a taky že mu to dám pořádně sežrat.

THIRD PERSON'S POV
Vina a zodpovědnost kolovaly Harryho žilami, když se dozvěděl o tom, že Louis je v nemocnici a to jeho vinou. Až teď si uvědomoval, jak moc Louise zranil, když ho donutil dělat věci, které byly pro Louise nesprávné. Ublížil mu psychicky i fyzicky a netušil, jak to odčinit. Hned po focení pro nějaký další časopis se vydal do obchodu pro něco sladkého, vzpomínal si, že Louis ze spaní mumlal o čokoládových donutech, když usnul u něj doma po tom, co ho Harry našel promočeného venku. Sehnal tedy tři čokoládové donuty a vanilkové mléko, doufaje, že ho má Louis rád. Potom musel objet všechny tři nemocnice, které byli poblíž, protože nevěděl, kde přesně byl Louis hospitalizován. A nebyl by to Harry, kdyby Louise nenašel až v té poslední nemocnici, takže se zdržel o další půlhodinu. Zastavil se na recepci, kde seděla za pultem postarší černoška dobráckého vzhledu. Taková ta dobrá duše, co by vás samou láskou rozmačkala, oslovovala by vás drahoušku a pokaždé zlíbala vaše tváře. Nebo aspoň tak připadala Harrymu, a on měl velmi dobrý odhad na lidi. Proto nasadil velký úsměv a mile se zeptal na číslo pokoje, kde by měl Louis být. Jakmile dostal odpověď, tak se zdvořilým poděkováním se vydal rychlými kroky k pokoji číslo sedm. Potřeboval se ujistit, že bude Louis v pořádku. Lehce zaklepal na skleněné dveře se zataženými roletami a tiše vešel dovnitř pro případ, že by Louis spal. Jen co vešel dovnitř, tak se na něj obrátily čtyři páry očí. Podle pláště byl první z lidí v místnosti doktor, potom Aiden, Louis, který nevypadal zrovna dobře, což Harryho sklíčilo ještě víc, a nějaká blonďatá dívka, která měla na tváři provinilý výraz. Dusno, které v místnosti vládlo, bylo téměř hmatatelné a Harryho okamžitě pohltilo. Doktor cosi zamumlal Aidnovi a místnost opustil. Po chvíli dalšího, trapného ticha se rozjařeně ozval Louis. Viděl v Harrym šanci, jak Aidnovi vrátit jeho podraz.
„Harry!" křikl s úsměvem, který nebyl tak úplně jen kvůli jeho bratrovi, ale protože byl opravdu rád, že Harryho vidí. Oslovený si oddechl, že na něj Louis reagoval tak pozitivně a ignoruje Aidnův naštvaný výraz přišel blíž k Louisově posteli.
„Ahoj, Lou," usmál se a podal mu rozpačitě čokoládové donuty. Najednou nevěděl, co říct. Chtěl se tomu rozkošnému brunetkovi omluvit, protože za to, jak mizerně teď Louis vypadal, mohl jen a pouze on, ale nemohl najít vhodná slova omluvy. Bezradně sledoval Louise, který teď v jeho přítomnosti jen zářil a hladově se cpal nezdravými, ale tak chutnými donuty.
Aiden tomu jen tiše přihlížel a jen soptil. Louis na něj za celý den nepromluvil a pak si tady konverzuje s tím floutkem, který za tohle celé může. Jeho nervy to nevydržely, chytl Emilly za ruku a beze slova jí vytáhl na chodbu, následně opouštěje nemocnici.
„Co mu přelítlo přes nos?" zeptal se zmatený Harry a ještě zmatenější byl, když viděl Louisův spokojený úsměv.
„Budeš mi prosím číst?" zamrkal nevinně místo odpovědi na Harryho otázku a ze šuplíku vytáhl tlustou knihu. Letopisy Narnie. Harry se musel usmát, protože jako mladší to opravdu zbožňoval.
„Samozřejmě," přikývl, vzal si od Louise knihu a chtěl se usadit na židli, která byla přitažená k posteli, ale Louis ho zastavil.
„Pojď sem," šeptnul a posunul se na své posteli. Sám ani nevěděl, proč to Harrymu nabídl, ale najednou mu pomyšlení na fyzický kontakt s jeho tělem nepřišel odporný ani nezdravý. Harry vypadal chvíli, jakoby viděl ducha, ale pak se vzpamatoval a opatrně si lehnul k Louisovi, který se k němu okamžitě přitulil a položil si hlavu na jeho rameno, spokojeně zavíraje oči. Harry ho prkenně objal a začal číst tam, kde byla daná záložka. Četl i poté, co Louis tiše oddechoval do jeho kůže na hrudi a tiše mručel ze spaní. Protože když četl o kouzelné zemi, tak si přišel Louisovi blíž. On měl taky svůj vlastní svět, byl Alenkou v říši Divů, byl Lucinkou v Narnii.

Hi, guys,
další díl je tu, vážně doufám, že se vám bude líbit a zanecháte mi názor v komentáři :) Vážně mi Váš zájem o povídku dělá strašnou radost, jste zlatíčka. ILY <3 xx