Love actually

12. díl

Nepříjemný tlak v uších probudil mladého bruneta, který byl stále rozpačitý ze situace, do které se dostal. Obelhal a neposlechl člověka, který se o něj téměř celý život staral a nahrazoval mu oba rodiče. Louis sice nebyl schopen si plně uvědomit, co pro něj jeho bratr dělal a dělá, ale i přesto se kvůli tomu útěku a hádce cítil špatně. Nechtěl Aidna zklamat, ale Harry mu ukázal, že i s jeho nemocí se dá žít plnohodnotný život. Cítil se s ním v bezpečí a neděsila ho každá maličkost. Nikdy by si nepomyslel, že by jet jen někam mimo Londýn a teď byl pryč úplně z celé Anglie.

Během přistávání cuchal kudrnatý muž jeho vlasy a snažil se ho jemně připravit na úplné probuzení a chaotický přesun na hotel.

„Ještě nechci," zamručel umanutě chlapec a pěstičkami si protřel očka. Byl ještě rozespalý a velmi rozmrzelý.

„Lou, slibuju, že hned po příjezdu na hotel můžeš jít spát," usmál se jemně Harry a odhrnul překážející ofinu z Louisových očí. Jeho drobný vizážista vypadal hned po probuzení opravdu roztomile. Louis se s Harryho slibem spokojil a nechal se odpoutat, protahuje si své ztuhlé tělo. David je zkušeně vyvedl z prostor letadla a v letištní hale se snažili co nejrychleji proplout mezi dalšími cestujícími a i mezi několika fanoušky, kteří chtěli fotku nebo Harryho podpis.

Kudrnáč si starostlivě přitáhl modroočka za pas k sobě a ochranářsky ho vedl davy lidí. Louis vypadal dost vyděšeně z počtu lidí, kteří se na sebe mačkali a bezohledně vráželi do kolemjdoucích. Neměl rád tolik lidí kolem sebe, vždy se lidem raději vyhýbal. Cítil se o něco bezpečněji, když si ho Harry držel u sebe, ale i tak byl stále nesvůj. Dlaně se mu potily a po nekonečné době se ocitli před letištní halou, kde už čekal David, který šel napřed, protože Harry bral ohledy na Louise a nehnal ho jako psa.

Harry otevřel Louisovi dveře žlutého taxíku a nechal ho si nastoupit, následně si sedaje vedle něj a Dave na místo spolujezdce.

„Jsi v pořádku?" zeptal se šeptem kudrnáč, když si všiml, že se Louis začal uklidňovat a s úlevným výdechem se statečně rozhlížel z okýnka. Dostalo se mu jen lehkého přikývnutí, protože jeho společník byl příliš uchvácen pohledem na Eiffelovu věž.

Harrymu zacukaly koutky v něžném úsměvu, když pozoroval naprosto unešeného Louise. Náhle byl plný živoucí energie, která z něj doslova sršela a po nevrlosti z probuzení, která se ho držela po celou dobu od výstupu z letadla, nezbylo ani stopy.

„Už nejsem unavený," nadhodil nedbale brunet po upuštění svého kufru na koberec v jejich apartmánu, který se skládal z obývací místnosti, dvou ložnic a koupelny se záchodem. Kudrnáč se uchechtnul, protože moc dobře věděl, kam tím jeho mladý společník míří.

„Noo, ale já jsem docela unavený," ušklíbnul se, aby Louise potrápil a sledoval, jak se zamračeně šklebí. Bylo jasné, že chce Louis někam ven, ale bez Harryho se nehne z hotelu, a v tom se Harry škodolibě vyžíval. S pozdviženým obočím čekal, až se ho začne brunet doprošovat, aby se šli aspoň na

chviličku projít.

„Ale," fňukl modroočko a se štěněčím pohledem se šel k Harrymu přimazlit. Zase to na něj vše dolehlo a on potřeboval hřejivé objetí v kudrnáčově náruči.

„Oh, copak?" zavrněl mateřsky starší a pevně si k sobě přivinul, nosem se mazlíce s jeho jemnými vlasy. Byl překvapen náladou toho drobečka v jeho náruči. Ještě se nestalo, že by si takhle sám vyžádal fyzický kontakt.

„Držím tě," zašeptal Harry po chvíli ticha a doufal, že Louis pochopí, co se mu tím snaží říct. Chápal, že je to pro něj teď obzvláště těžké. Kvůli němu utekl od jediného člověka, kterého měl a teď byl v úplně cizí zemi a bez všeho, co znal. Byla to jedna z těch chvil, kdy potřeboval pevně stisknout, cítit teplo svalnatých paží na svých zádech s vědomím, že se na něj ty samé paže budou kdykoli prát. Srdce jim oběma bila jen pro tenhle okamžik. Oči zavřené a myšlenkami mimo realitu, někde daleko od hotelového pokoje. Tam kde byli, byla jen vzájemná blízkost, a vůně Harryho kolínské, která zaváněla vanilkou a prolínala se s Louisovým jablečným šampónem. Mezi jejich těly probíhala hluboká konverzace a dodávala Louisovi sílu se nevzdat. Nabíjela ho svěží energií, která proudila Harrymu žilami vždy, když měl tohle ptáče nablízku. Držel ho tak dlouho, dokud se chlapec v jeho náruči plně neuvolnil a neodtáhl se s malým úsměvem na rtech.