Katrin Lousei, you are a wizard

Because I love you

Pohled Katrin:

Sedím ve Velké síni, vedle mě usměvavá Pansy vypráví o zážitcích z prázdnin. Já jí ale nedokážu vůbec vnímat, protože naproti mně sedí on. Draco Malfoy. Přehrabuje se ve svém jídle, stejně tak asi jako já. Né že by mi nechutnalo, ale prostě nemám chuť. Musím odtud vypadnout, je toho na mě moc.

„Promiň Pansy, ale nějak mi není dobře, asi už si půjdu lehnout." zalhala jsem. „Dobře" odpověděla s úsměvem na tváři. Když jsem došla ke dveřím od Velké síně ještě naposledy jsem se otočila za tím člověkem, o kterém nevím co si myslet. Díval se na mě. Usmíval se. On se usmíval. Draco Malfoy se usmíval. Musela jsem zmizet.

Šla jsem na jediné místo, kde vím, že můžu být sama a tou je Astronomická věž. Moc lidí sem nechodí, přece jen je to fakt hodně schodů. Sedla jsem si k zábradlí a vytáhla jsem si blok a tužky. Nosím je pořád u sebe, pro případ nutnosti. Začala jsem kreslit to, co jsem měla na mysli, což v tomto případě byl pouze a jen Draco.

Pohled Draca:

Vstala a chtěla odejít. Než ale otevřela dveře, naposledy se ohlédla. Podívala se na mě. Nemohl jsem si pomoct a usmál jsem se. Nedělám to moc často, protože kdyby to někdo viděl, zničil bys si vybudovanou reputaci.

Věděl jsem kam jde. Znal jsem její tajné místo. Těžko se mi to přiznává, ale ano, párkrát jsem jí sledoval. Když ona je tak dokonalá. Po asi 10 minutách jsem se rozhodl jít, jít za ní, to jsem ale nikomu neřekl. „Tak já půjdu, sám" jsem a zpražil jsem pohledem Graba a Goyla, ti jen kývli a dál se věnovali žraní, prasata. Už už jsem byl na odchodu, když v tom se postavila Pansy. „Půjdu s tebou" řekla mile. „Čemu si nerozuměla na slovu SÁM?" řekl jsem a s tím jsem odešel. Mířil jsem k Astronomické věži.

Chápu proč si vybrala tohle místo, moc lidí sem nechodí, ty schody jsou příšerný. Když už jsem se blížil k vrcholu zpomalil jsem abych se mohl pořádně nadechnout. Vešel jsem na samotnou vež a uviděl jsem jí. Seděl před zábradlím, ke mně zády a kreslila. Udělal jsem ještě 3 kroky vpřed, abych viděl co kreslí. Kreslila mě. Tedy nás. V objetí. Byl to tak krásný obrázek. Udělal jsem ještě jeden krok v před, když v tom zavrzala podlaha a Kat se na mě otočila.

Rychle se postavila. „Ty jsi mě sledoval?" zeptala se klidně. „Ne já jen...no...rád sem chodím, je tu klid, dobře se tu přemýšlí" řekl jsem první blbost co mě napadla. „Aha, tak to tě nebudu rušit" řekla, sebrala blok a chtěla odejít. „Ne počkej" řekl jsem. Byla ke mně otočená zády. Udělal jsem 2 kroky k ní a lehce jsem jí políbil na krk. Otočila se ke mně a já měl zase možnost se dívat do těch jejích nádherně modrých očí.

Políbil jsem jí, musel jsem, nešlo odolat. Kupodivu mě ani tentokrát neodtrhla od sebe. Naopak, obmotala si její ruce kolem mého krku a já jí dal ruce na boky. Když jsme se odtáhli, viděl jsem, že brečí. „Co se děje?" zeptal jsem se a utřel jsem jí slzu, která jí stékala po tváři. „Proč jsi mě políbil?" zeptala se a podívala se mi do očí.

„Protože tě miluju"

Tak co, čekali jste to, nečekali?

Dejte vědět do komentářů :*

-Mo-