Katrin Lousei, you are a wizard

No, you can't love me!

Pohled Katrin:

On mě miluje. On Draco Malfoy, který mi celé ty roky ubližoval mě miluje.

„Ne" řekla jsem. „Cože?" zeptal se zaraženě.

„Ne, to nejde, nemůžeš mě milovat, nemůžeš" řekla jsem ubrečeně. „A proč bych nemohl?" řekl s posměškem v hlase. „Proč si mi teda celé ty roky ubližoval, proč, proč, proč?!" řekla jsem plná různých nerozpoznatelných pocitů.

„Protože jsem nevěděl co dělat, jak s tebou mluvit, prostě jsem nevěděl, a tak jsem se rozhodl tě ignorovat a doufal jsem že mě to přejde. Nepřešlo" řekl a chytil moje ruce.

Jen jsme tam tak stáli a koukali jsme si do očí. 10 minut, 15.... „Kat?" promluvil „No?" řekla jsem posmutněle. „Mohla by jsi mi prosím odpustit?" řekl s nadějí v hlase. „Já, já, já nevím, promiň" řekla jsem a rychle jsem běžela pryč zpět do zmijozelských ložnic.

Vběhla jsem dovnitř, ale nikdo tam nebyl. Okamžitě jsem zalezla do postele a začala jsem brečet, nevěděla jsem jak se cítit, nevěděla jsem jestli jsem udělala správně a už vůbec jsem nevěděla jestli mu dokážu odpustit.

Pohled Draca:

Já jí to řekl, já jsem jí opravdu řekl, že jí miluju a ona ani neví jestli mi dokáže odpustit? Ty tupče, myslíš si, že ti jen tak po celejch těch letech spadne do náruče? ozvalo se moje svědomí. To ne, ale já prostě nevím co dělat. Já prostě nevím. Nevím co budu dělat jestli mi neodpustí. Snažil jsem se jí ignorovat, snažil jsem se na ni zapomenout, ale ono to prostě nejde, prostě to nejde.

Pomalým krokem jsem se vydal zpět do zmijozelských ložnic, přece jen bylo pozdě.

-další den-

Probudil jsem se další den brzo, už v pět. Věděl jsem, že není šance abych znovu usnul, tak jsem se rozhodl se jít projít po hradu. Od včerejška jsem naprosto bez nálady. Vůbec nevím, co mám dělat. Nechci Kat ublížit, ale nevím jak se mám chovat, abych jí neubližoval.

Ani jsem se nenadál a byl jsem před před Velkou Síní. Otevřel jsem jí a k mému překvapení tam bylo pár učitelů a několik prvňáků, asi se už nemůžou dočkat prvního vyučovacího dne....upřímně, nechápu je.

Pomalu jsem se docoural ke Zmijozelskému stolu, kde jsem si nalil hrnek zeleného čaje a dal jsem si palačinky. Když jsem dojedl, rozhodl jsem se jít převléct do pokoje, přece jen, mám na sobě pořád ještě tepláky a zmijozelský svetr.

Pohled Katrin:

Vzbudila jsem se v 6:30. Rozhodla jsem se vstát. Kouzlem jsem si upravila vlasy a jemně jsem se nalíčila. Převlékla jsem se do hábitu a vyšla jsem z koupelny. To už jsem uviděla Pansy, která sedí na posteli a převléká se. „Dobré ráno" řekla jsem „Dobré" odpověděla mi z úsměvem a já jsem jí úsměv opětovala. Pansy se dooblékla, nalíčila, učesala a společně jsme vyrazili na snídani.

Další část :*

Prosím vote a koment 

-Mo-