Katrin Lousei, you are a wizard

Last chapter?

Ahoj všichni!

Chtěla bych začít omluvou, že jsem už dlouho nepřidala. Nebudu si tady vymýšlet žádné výmluvy o tom, jak jsem neměla čas, protože ano, čas jsem měla. Ale psaní mě prostě přestalo bavit, a začínala jsem se cítit jako že to píšu protože musím, psala jsem to jen kvůli vám. Což je další věc. Když nejste aktivní, tak já nemám náladu psát, věřte tomu, nebo ne. 

Na mém příběhu nebyla žádná aktivita a proto mě nic nehnalo k tomu psát dál. Příběh nechám prozatím otevřený. Nevím jestli se k němu vrátím nebo ne, ale prozatím ho tu nechám jen tak. 

Jestli jste dočetli až sem, gratuluji. Tuhle část mám už dlouho napsanou, takže na nějakou dobu- užijte si prozatím poslední část :)

Díky, Mo

(přeskakuju dny)

Pohled Katrin:

Dnes je čtvrtek odpoledne. Zítra je ples a Pansy pořád ještě neví o mě a Dracovi. Domluvila jsem se s ní, že se dneska ve 14.00 sejdeme na pozemcích na našem místě. Je to takovej strom, kam vždycky chodíme. Když jedna není k nalezení, nejvíc pravděpodobně je tady.

Stojím u stromu, a v dáli vidím, jak se ke mně blíží osoba, kterou okamžitě identifikuju jako Pansy. Netrvá to ani 30 sekund a je u mě. „Ahojky" řekne s úsměvem na tváři. „Ehm..Ahoj" odpověděla jsem nejistě a to by nebyla Pansy, kdyby to na mě nepoznala. „Co se stalo Kat?" zeptala se starostlivě. „No víš já ti musím něco říct" řeknu a Pansy se na mě podívá pohledem ,Tak už to vyklop'.

„Já...já.." „Kat uklidni se, co se děje, neboj nebudu se zlobit" „Já chodím s Dracem" řekla jsem a viděla jsem, jak Pansy na chvíli ztuhla a následně jí začali téct slzy. Chtěla jsem jí obejmout, ale ona ode mě odstoupila. „Já, já, potřebuju si to srovnat...promiň" řekla a utíkala do hradu.

Opřela jsem se o strom a pomalu jsem sklouzávala dolů. Začala jsem brečet. Jestli se na mě Pansy bude zlobit, tak si to asi neodpustím. Přece jen, ona tu byla se mnou už od 1.ročníku. Byla tu se mnou, když jsem se trápila kvůli čemukoliv.

Asi jsem musela být hodně vystresovaná a unavená, protože jsem usnula.

-pátek (den plesu)-

Probudila jsem se v mojí posteli. Divné, jsem si stoprocentně jistá, že jsem usnula pod stromem. A taky že ano, měla jsem na sobě oblečení ve včera a byla jsem celá špinavá. Jak jsem se sem ale dostala? Odtáhla jsem závěsy a vidím, že Pansy se zrovna obléká. Je ke mně otočená zády a evidentně mě neslyšela. Rozhodla jsem se jí pozdravit.

„Ehm...Dobré" jakmile mě slyšela otočila se na mě a já jen doufala, že na mě nezačne křičet. Okamžitě se ke mně rozeběhla a silně mě objala. „Pan...já.....dýchat.....ne" zasýpala jsem. Jakmile mě uslyšela, odtáhla se ode mě. „Já já, hrozně jsem se o tebe bála a promiň za mou reakci, já jsem jen nevěděla co si mám myslet, omlouvám se" upřímně, byla jsem její reakcí zaskočená. „Ne to já se omlouvám, měla jsem ti to říct už dávno" řekla jsem. „A jak dlouho už jsme vlastně spolu?" zeptala se Pan. „No ..."

Odvyprávěla jsem jí vše co se událo za posledních pár měsíců.

„Ještě mám otázku" řekla jsem a hned jsem pokračovala. „Jak jsem se sem dostala?" „No, víš, já jsem po našem rozhovoru šla za Dracem.." „Cože si?" „Sorry, ale byla jsem v šoku. Každopádně, šla jsem za ním znovu v 20.00, protože mi bylo divný, že se pořád ještě nevracíš a bála jsem se o tebe. A tak jsem řekla Dracovi, že se bojím aby se ti nic nestalo. Takže jsme tě vyrazili hledat. Když jsme tě našli, spala si pod tím stromem a byla jsi úplně studená. Takže jsme tě s Dracem odnesli sem a já šla spát." řekla mi a já na ní koukala jako na zjevení s otevřenou pusou a tak trochu omylem jsem tu pusu zapomněla zavřít. „Nekoukej na mě tak a zavři hubu vlítne ti tam moucha" řekla Pan a rozesmála se a já s ní.

Podívala jsem se na hodinky kolik je hodin a když jsem zjistila, že je 7.59, zděsila jsem se. „Pansy, dělej, jdeme pozdě!!!" vykřikla jsem. „Ne nejdeme, pamatuješ dnes je ples, což znamená NE ŠKOLA!!!" řekla se značnou úlevou v hlase. Oddychla jsem si.

„Dobře, tak se ale pojďme aspoň nasnídat, naposledy jsem měla včera oběd a umírám hlady." řekla jsem a Pan se jen uchechtla.

Když jsme přišli do společenky, uviděla jsem tam ty krásně blonďaté vlasy. Dala jsem si ukazováček před pusu, abych naznačila Pansy, že má být potichu. Pomalu jsem se připlížila k Dracovi a skočila jsem mu na záda. Nečekal to, a tak jsme oba skončili na zemi. Začala jsem se šíleně smát. Všichni na nás koukali jako na debili, ale to už mi bylo v tuhle chvíli jedno, protože jsem byla šťastná.