Dvojí život

Secrets...

Světla, Hluk... To byla moje první myšlenka poté, co jsem otevřela oči. Vše jako by bylo tvořeno ze světla, pak jsem ale začala rozeznávat jednotlivé obrysy. Všimla jsem si, že ležím na posteli, nejspíše v nemo... Počkat, jaktože jsem v nemocnici?! Vedle postele byla židle, prázdná. Byla jsem tam sama. Pak jsem si všimla toho otravného zvuku, pravidelné pípání vedle mé postele. Byla jsem napojená na hadičkách a nějaké přístroje monitorovali každý můj nádech i výdech.

Musím odtud pryč! Moje tělo mě ale neposlouchalo. Pokusila jsem se pomalu pohnout rukou, nešlo to. Oni mě znehybnili! Teď se vážně modlím, že jsem v Shieldu a že mě neunesla Hydra.  

V tom se něco změnilo, už to pípání nebylo tak pravidelné vlastně nebylo vůbec pravidelné! Já tady umírám! Pomoc! Jestli existuje něco jako nejhorší okamžik v životě, tak ho právě prožívám! Pípání se stále zrychlovalo a já cítila, jak pomalu ztrácím vědomí. Poslední co jsem před tím vnímala bylo hlasité zařvání "Pomoc, ztrácíme ji!"...

Pohled Warda:

Seděl jsem tam, seděl jsem za sklem a pozoroval, jak je slabší a slabší. Přeci jenom, je zázrak že přežila vůbec doteď, spadlo na ní spoustu trosek z toho ukradeného vrtulníku, když jsme ho sestřelili. A další věc je ten její útěk, něco tak rychlého jsem v životě neviděl. Jak mohla neškolená agentka skoro zneškodnit vrtulník? Utéci mu?

Probouzí se. Pomalu otevřela oči a chvíli koukala po místnosti, myslím, že si mě nevšimla. Nejspíše musí být velmi vyděšená, stále působí anestetika. Kéž bych jí mohl nějak pomoci, nesnesu ten pohled na to, jak umírá. Sakra Grante přestaň! Si agent a ona je pouze agentka. Tak dlouho pracuješ u Shieldu, daří se ti, plníš mise, vše jde jako po másle a pak přijde ona a všechno zamotá. Musím s tím přestat, nechám se převelet. Hned zítra. Jedna holka by mohla všechno pokazit, to o co se snažím celý život. Takhle to nevydržím, je moje slabina a moc dobře to vím. Jedno špatné slovo a na všechno by mohli přijít. Tak moc jí chci říct pravdu, ale nemohu. Tajemství musí zůstat zachováno, mohlo by to ohrozit nejen mě, ale i všechny kolem. Co si to namlouvám, stejně už v ohrožení jsem. Musím kontrolovat každičké slovo, které vyjde z mých úst. Jedna zmínka a je konec. Začínám už z toho věčného zatajování šílet.

Najednou jsem si všiml, že přístroj se hlasitě rozpípal. Ne, nesmí umřít! Měl jsem ji lépe učit, kdybych to udělal, nebojovala by tady teď o život.  

"Pomoc, ztrácíme ji!" zařval jsem z plných plic. Sledoval jsem, jak do pokoje vbíhají lékaři a oživují ji. Bylo jich tam tolik, že jsem skrz ně neviděl na Tris. 

"Na tři. Raz! Dva! Tři!" zařval jeden z lékařů. Pokojem se ozvalo táhlý zvuk, už to nebylo pípání, spíše jedna dlouhá linie. Prosím, že není mrtvá!

"Znova, Raz! Dva! Tři!" zařval znovu. V tu chvíli mě ovládla bezmoc. Přístroj opět začal pípat, ale po chvíli se zase ozvala ta mučivá linie.

"Tris!" neudržel jsem se a zařval.  V tu chvíli mi bylo všechno jedno, tajemství, Shield, udělal bych vše proto, abych udržel Tris naživu.  Jenže to rozhodnutí bohužel nebylo na mně...

Tákže, tato kapitolka byla hodně krátká, uznávám, ale snad to přežijete. :) V poslední době mi přijde, že se tak trochu vyžívám v napínavých okamžicích. A ještě jedna věc, fakt nevím jak chlapy přemýšlej, takže ty Wardovy myšlenky budou asi hodně zkreslený, ale snad mi to prominete. A taky se nám v příběhu objevil nový pojem, Wardovo tajemství. Těšte se na další díly, protože pro tento příběh toho mám ještě tolik přichystaného. A vote nebo comment potěší, můžete mi klidně napsat své teorie o tom co se bude dít dál, ráda si je přečtu. :) V bonusech máte další video o Wardovi. Opět není ode mně takže všechna práva na vide o náleží autorovi/autorce All Skyeward. :)