"Byl jsi mi podobný až moc." zašeptal mi do ucha. Teď je ten čas, musím udeřit, dokud ještě mohu. Bylo ale už moc pozdě. Poslední co jsem ucítil, byla tupá bolest zezadu mé hlavy. Pak jsem upadl do bezvědomí.
Pohled Warda:
Světlo. To byla první myšlenka, když jsem se probudil. Spoustu světla. Byl jsem svázaný na židli uprostřed místnosti. Žárovka, která ono světlo vydávala byla přímo nade mnou. Sakra, to je jak dokonalá kopie psycho prostředí z filmu. V tom někdo vešel do pokoje. V ruce měl injekční stříkačku.
"Takže už jsi vzhůru šípková růženko?" řekl neznámý. Můj, teď už bývalý šéf nemá ani tu odvahu přijít osobně. Pomalu se přibližoval ke mně, bohužel jsem nebyl schopný ho sejmout. Ostatně nikdo, kdo je kompletně přivázaný židli není schopen sejmout útočníka, ještě při zranění. Už byl nebezpečně blízko, naklonil se ke mně a zašeptal.
"Bohužel si budeš ještě muset chvíli zdřímnout." Mně přejel mráz po zádech. On na nic nečekal, injekční stříkačku mi zabodl do krku a do těla mi vstříkl jakousi tekutinu.
"Dobrou noc." řekl když se trochu vzdálil. Poté opustil místnost. Já jen cítil, jak mé tělo postupně slábne. Moje poslední myšlenka, než jsem usnul se týkala Tris. Co já bych teď dal za to ji vidět, ujistit se, že je v pořádku. Obejmout ji. Ale nejprve se budu muset dostat z rukou toho psychopata.
Pohled Tris, o 12 dní později:
Mé zranění se kompletně zahojilo, ta věc, co ve mně byla se přestala projevovat. Společně s Coulsonem a Jemmou jsme se rozhodli, že pokud mě to už nebude nijak ohrožovat necháme to být. Nemá cenu se v tom nimrat. Tak snad už se to neprojeví. Ale byla tu jiná starost. Grant už se tu dlouho neukázal, ani žádné zprávy o něm nemáme. Doufám, že se mu nic nestalo. Blbost! Okřikla jsem se v duchu. Co by mu asi bylo? Mé pokusy se uklidnit sice nebyly moc úspěšné, ale nic lepšího jsem v tu chvíli nemohla dělat.
...
Zrovna jsem procházela kolem společenské místnosti, když jsem zahlédla Bobby s Hunterem jak spolu něco rozebírají. Jak je tak znám, určitě to bude velice "důležité" téma.
"A kdo jinej by to byl? Musela si to být ty! Čokolády nemají nohy, aby sami utekly!"
"Tak za prvé, proč bych ti asi jedla tvoji čokoládu! !To je to poslední, o čem toužím! A za druhé, už to přestaň řešit! Je to jen čokoláda!"
"Není to jen čokoláda! To byla Louisa! Měl jsem ji rád!" Bobby se na něj v tu chvíli dívala výrazem typu 'wtf'.
"Dobře, neměla jméno, ale i tak." dodal po chvíli.
"Ehm, ahoj, co tu řešíte?" přidala jsem se do konverzace. To jsem neměla dělat.
"Nic závratného." řekla Bobby. V tom ji ale přehlušil Hunter.
"Nic závratného? V tomto pokoji se odehrála vražda čokolády a já asi vím, kdo je viníkem!" po vyřčení této věty jsem dostala záchvat smíchu. Zprva na mě ti dva koukali, jako na blázna, ale po chvíli se zasmáli taky.
"Vy dva jste blázni." řekla se smíchem Bobby a odešla. Před tím ale ještě pošla kolem Huntera a potichu mu řekla: "Stejně jsem to byla já."
"Já to věděl!" řekl a tvářil se, jakoby právě objevil Atlantidu. Ale to už Bobby byla pryč.
Tak jsem si řekla, že udělám nějakou kapitolu, kde by jste se alespoň trochu zasmáli. (dobře, asi jste si celu dobu říkali, že by mě za moje nápady měli zavřít do ústavu ale to teď nechme stranou... :D) Příště by už ale měla být normální kapitolka, kde se něco stane. Teda pokud mě zase nepopadne tahle retardovaná nálada. Doufám, že se vám to líbilo a alespoň trošku jste se zasmáli, nyní mám na vás ale dvě otázky:
1. Nenapadá vás nějaký ship na Granta a Tris, ano teď se v příběhu moc spolu neobjevují, ale věřte mi, brzo se zase setkají! Zatím mi přišlo nejlepší #Trant , ale rozhodně pište své návrhy! :D Za tento ship mimochodem děkuji mishelle cap! :D
2. Chtěli by jste character ask? Ano vím, moc lidí tento příběh nečte, ale i tak. Šlo by to vyřešit, že by jeden člověk mohl dát i více otázek, než jednu. :D
Děkuji tedy za přečtení a nezapomeňte mi sdělit své názory do komentářů! :)
PS: Pořád nikdo nemáte ty pilulky proti lenosti? Myslím, že se to začíná stupňovat... :D
Taky jste z toho obrázku dostali chuť na čokoládu? Já teda jo. :D XD
ČTEŠ
Dvojí život
Fanfic"Otec?" zeptal se muž na druhé straně stolu. "Nezvěstný." Odpověděla mu jednoduše. On si jen povzdechl. "A co vaše matka?" zeptal se znovu. "Naposledy jsem s ní mluvila před dvěma lety." Zalhala mu. Je dobré si udržovat jakousi bublinu. On své otázk...
