Dvojí život

Svět je nyní ještě šílenější, než býval...

Pohled třetí osoby:

Dlouze se zadíval na mrtvolu, která ležela před ním. Složil zbraň a přešel k pracovnímu stolu. Pohlédl na papíry, které se tam povalovaly. Chvíli si je pročítal a poté si začal prohlížet obrazovku. Byla tam, tak dlouho ji hledal, až ji našel. Jeho milovaná holčička...

"Už brzo se dozvíš pravdu zlatíčko, o tom kdo si, o tom proč tu jsi a taky kdo jsem já. Už se nebudu muset schovávat ve stínech, poznáš mě, konečně." zašeptal.

"Po tolika letech! Po tolika letech, kdy tě hlídala ta hnusná mrcha konečně poznáš pravdu." zařval přes celou místnost, jediný člověk, který zde byl už ho nemohl slyšet, takže se nemusel bát, že si ho někdo všimne.

Tolik ji miloval a nesměl s ní prohodit ani jediné slovo, ale to se již brzy změní. Ale co když se jí nebude líbit co se z něj stalo? Blbost! Udělal to kvůli ní! Nebo kvůli sobě?

"Víš holčičko, když děláš to co já, tak se ti dobro a zlo slije do jednoho a ty už nedokážeš jedno od druhého rozeznat. Tví démoni tě dostihnou. Máš štěstí, že to nemusíš řešit, alespoň zatím." Trochu se bál, že se toho zřekne, až se dozví, co je zač. Ale to ona neudělá! Je to přeci jeho malá holčička...

Pohled Granta:

"Jak to myslíte rozhodnout se?!" Právě mi můj šéf nařídil se rozhodnout mezi mým životem a životem Tris a ještě se u toho usmívá?! 

"Jak říkám, je vidět, že pro tu holku máte slabost, takže se rozhodněte, buď se jí zbavíte, nebo končíte. Je pro nás příliš velké riziko." řekl rázně.

"Ale to nemůžete! Ona pro nás není žádné nebezpečí, přísáhám!" rozkřiknu se po místnosti.

"Ale ale, že by se náš slavný agent Grant Ward zamiloval? A co je horší? To, že se zamiloval do takové nicky! Nicky, která není schopná ani..." nedokončil svou řeč.

"To by stačilo!" zařval jsem. Jestli mě za tohle nevyrazí, tak se stal zázrak. Vlastně budu rád, když mě za to vůbec nechají naživu.

"Takže kvůli té holce si změknul. Vybral jsem si tě, protože jsem v tobě viděl sílu, že se jen tak před ničím nezastavíš, ale to už je pryč." musel jsem spolknout ty urážky. Víc už si nemohu dovolit, štve mě co říká, ale pokud zakročím ještě víc, tak neohrozím jen můj život, ale i ten její.

"To není pravda. Plním rozkazy přesně podle zadání, chráním nás před odhalením, myslím, že stále splňuji očekávání." snažil jsem se uklidnit konverzaci.

"Ticho, ticho." snížil hlas. "Svět je teď ještě šílenější, než býval Grante. Uvědom si to. Superhrdinové a lidé s nadlidskými schopnostmi už dávno nejsou jen pohádkou, to výrazně mění hru. Pokud tedy ihned nepřestaneš s tou tvou hloupou iluzí a nezačneš makat podle rozkazů, tak to ta holka schytá. Jsi to co jsi, už si to uvědom." tak už zase řve...

"Jakmile kroky dokonce i toho nejslabšího jedince začne řídit ruka osudu, stane se silnějším, než si kdy dokázal představit. Víš kdo to řekl Grante?" zeptal se mě můj šéf mírně psychopatickým tónem. On je vlastně psychopat jako vyšitej, když to tak vezmu.

"Nevím pane." odpověděl jsem.

"Adolf Hitler, ďábel a zároveň zakladatel nové doby. Jeho myšlenky byli hlubší, než si vůbec dokážeš představit." jo, je to psychopat.

"Jste šílenec." řeknu potichu, ale tak, aby mě slyšel.

"Básníte mi tu o muži, který zabíjel lidi jen tak pro radost! Nechcete rovnou založit nacistickou politickou stranu?"

"Jednu věc si uvědom Grante, naše organizace souvisí s nacizmem, víš kdo ji založil? Nacista! Probuď se a přestaň věřit tě pohádkám o spasení světa! Vrať se do reality!" okřikl mě.

"Dobře tedy, odejdu od ní, ale vy mi na oplátku musíte slíbit, že se jí nic nestane." navrhl jsem.

"Pokud nás nijak neohrozí, ano neublížím jí. Hlavně se o nás nesmí dozvědět Coulson." 

"Dobře tedy, do týdne podám výpověď v Shieldu." 

"Platí, nyní mě prosím omluv, mám i jiné povinnosti, než řešit nějakou Shielďáckou děvku." Tu urážku jsem musel opět spolknout. Všechno šlo jako po másle, žádné vazby, žádné vztahy, ale pak přijde ona a všechno je v tahu. Nevím sice jestli ke mně cítí to samé, ale kvůli ní to udělám. Odejdu z Shieldu, vzdám se mise, vzdám se jí, jen abych zachránil její život. Něco mi stejně říká, že to všichni nepřežijí. Proč já tehdy řekl ano na tu pitomou nabídku? Ano, je pravda, že když mě našel, byl jsem troska, ale to byl ještě normální, teď nejenže je můj šéf, ale dost možná i vraždící psychopat, který za svým cílem půjde i přes mrtvoly......

Tak, tahle kapitolka byla hodně psycho. :D Snažila jsem se vystihnout charaktery dvou nových postav. Mimochodem, určitě se ještě v příběhu objeví. Doufám, že vás to psycho moc nevyděsilo. :D Rozhodně mi napište svůj názor do commentů a pokud dáte vote budu moc ráda. :3