"Helikoptéra! Kryjte se!" zařval jsem a přikrčil se. S.H.I.E.L.D. nás našel. Stalo se něco, co se stát nikdy nemělo. Mé dva životy se začaly spojovat v jeden a já si musel vybrat stranu. Buď pomůžu Hydře uniknout, nebo je vydám S.H.I.E.L.D.u a budu se tvářit, že jsem do Hydry pronikl kvůli jejich zničení. Oboje má své riziko, pokud uteču, Shield mě může najít a já půjdu sedět, a to ještě v tom nejlepším připadě. Ale pokud jim je vydám a Coulson mi to sežere, pořád je tu možnost, že se Hydra vzpětně pomstí Tris a to nesmím dopustit.
Helikoptéra se stále blížila a s ní i má volba.
Pohled Warda:
Na základně nastal chaos. Všichni pobíhali sem a tam a já nevěděl co dělat. Musím se rozhodnout rychle.
"Agent Ward ať se okamžitě dostaví do vedoucího řízení." ozvalo se. Po chvíli rozmýšlení jsem se vydal na cestu. Když jsem dorazil do řízení, zahlédl jsem svého šéfa, jak se balí a kolem něj stáli dva chlapíci se zbraněmi. Také jsem si všiml papírku ležícím na jeho stole, raději jsem to dále nezkoumal.
"Přesouváme se. Řekl bych vám, ať se jdete sbalit, ale udělal jsem to za vás." prohlásil a hodil mi k nohám velkou látkovou tašku, zřejmě s mými věcmi.
"Kam se přesouváme mohu-li se zeptat?" To poslední co jsem dnes potřeboval, bylo si rozladit, svého nadřízeného, tak jsem se pokoušel chovat slušně.
"Dřív jsem tam jezdil na dovolenou, je to malá chatka v lesích. Tam nás nenajdou."
"Ale pane, když říkáte, že je malá, jak se tam všichni vejdeme?" zeptal jsem se.
"Jedeme jen já, vy a tři bodyguardi." odpověděl mi jednoduše.
"Co bude tedy s ostatními?" pokračoval jsem v otázkách.
"Budou se řídit podle protokolů, utečou, možná umřou, kdo ví?" bezstarostně řekl a pokrčil rameny. Raději jsem to nechal být. Když měl už sbaleno, přišel k jedné ze stěn a chvíli do ní hleděl, poté po ní začal přejíždět prsty až se kus stěny propadl a ve zdi se utvořila díra. Nebylo nic vidět, protože prach z ní zahalil celou místnost. Když konečně usedl, spatřil jsem chodbu vedoucí kamsi do neznáma.
"Úniková cesta." prohlásil můj šéf a ďábelsky se usmál. Rychle jsme vlezli do chodby, zavřeli za sebou ten poklop, či co to bylo a chvíli poslouchali. Zanedlouho jsme zaslechli dva hlasy, mužský a ženský. Nejhorší na tom všem bylo, že já je oba znal. Po nějaké době poslouchání je můj šéf prohlásil:
"Radši mizíme, za chvíli už se tu nebude dát dýchat." v ruce svíral ovladač od všech zbraní co byly na základně umístěny.
Pohled z mise:
May vysadila Huntera s Bobby na střeše základny, kterou měli v plánu zanedlouho zničit.
"Tak jdem na to." Rozeběhli se k základně a po krátké době byly slyšet jen výstřely a občasný výkřik.
"Hele neříkali jsme, že jen pořídíme informace a pak to tu nějak diskrétně zničíme?" ozvala se Bobby.
"Říkali, ale tohle je větší zábava." odpověděl jí Hunter a sestřelil dalšího muže k zemi. Po chvíli byli v místnosti jen oni a několik mrtvých těl.
"Já seženu potřebné, ty mi kryj záda." rozdala rozkazy Bobby. Do místnosti vtrhli další dva muži. Na ně ani Hunter zbraň nepotřeboval. Za chvíli je měl zpacifikované jen za pomocí bojového umění, které bylo v těch nejjednoduších základech Shieldského výcviku. Bobby se vydala hlouběji do základny.
...
"Mám to na flashce, ještě to tu vyfotím a budeme hotovy!" zvolala vítězně blondýnka a vytáhla fotoaparát velký asi jako pralinka. Pořídila pár fotografií hlavní místnosti a chystala se odejít, vtom ji ale její kolega zastavil.
"Počkej Bobby, než to tady všechno odpálíme, nenajdem tu týpka co tu tomu šéfuje?"
"Čím delší dobu tu jsme, tím nám hrozí větší nebezpečí, May na nás už nejspíš netrpělivě čeká a ani nevíme, kde ho tady najít. Je to tu obrovské. Mám ti předložit ještě další důkaz, proč je to špatný nápad?"
"Ale rozmašírovat mu hlavu za všechny zločiny, které už za svůj život stihl podniknout by byla sranda nemyslíš? Koneckonců by nám to taky zjednodušilo práci do budoucna."
"Ale co, stejně nemá cenu ti v těhle věcech vzdorovat." Bobby poraženě zvedla jako by se vzdávala.
"Jenom jednu věc mi řekni, jak ho chceš najít?" Ruce které předtím měla zvednuté si založila na prsa a netrpělivě vyčkávala na odpověď.
"Uvažuj Bobby, kdybys byla Hydrák a teď myslím ten nejvyšší Hydrák. Kam bys umístila svou velící místnost? Já myslím, že podívat se ve vyšších patrech by nebylo na škodu." snažil se ji Hunter přesvědčit o tom, že má pravdu. Ale byla to jen domněnka.
"Tak dobře, ale jestli se to pokazí, tak je to na tebe."
"Ano madam." řekl a jakoby zasalutoval.
"A tyhle blbosti si nech." upozornila ho se smíchem Bobby.
"No jo, no jo." mrmlal si pro sebe Hunter. Vydali se po nejbližších schodech nahoru a po chvilce bloudění chodbami uviděli zdobené dveře.
"To nebude náhoda." ďábelsky se usmál Hunter. Vyrazili dveře, ale místnost byla prázdná.
"Co to sakra?!" Oba si nyní všimli lístečku papíru, který ležel na stole.
Zdravím, bohužel si s vámi nemohu promluvit osobně. Také hádám, že všichni mí vojáci už nejsou schopni boje, takže s nimi taky žádný pokec asi nebude. No, snad vám to vynahradí moji kamarádky nastražené v celé budově. Za chvíli vybouchnou. Tak snad jen přeji hodně štěstí. Dělám si srandu, vlastně je mi jedno na kolik kousků skončíte.
Nashledanou, nebo spíše sbohem, že?
Dole byl jakýsi nečitelný klikyhák, zřejmě podpis.
"Musíme pryč!" zakřičela Bobby a oba se dali do běhu.
...
Byli na střeše a budova pod nimi se začínala hroutit. Náhle ale spatřili spásu, vrtulník.
"Udělám blízký manévr a vy naskočíte!" pokřikovala na ně May. Přiletěla ještě blíže a snažila se udržet vrtulník na místě. Až na občasné cukání se jí to dařilo. Hunter se rozběhl a bez větších problému naskočil na vrtulník.
"Teď ty Bobby!" zakřičel. Tak se také rozběhla, ale už nedopadla...
Tak, další kapitola konečně na světě! Potlesk! Ani nevíte, jak se mi to dneska hrozně kazí, co slovo, to musím opravovat chybu! Hrůza! :D Asi jsem ještě smutná z té prohry v hokeji. Taky vás to štve? Naši hráli skvěle, myslím, že je to obrovská škoda. Oni ti rozhodčí byli takoví, no, řekněme pochybní. :D Teda alespoň z mého pohledu.
No, snad se vám kapitola líbila. Myslíte si, že Bobby umře? Můžete vaše tipy psát do komentářů. Taky pokud se vám to líbilo, nezapomeňte na vote! :D Nebo si také můžete přidat příběh do knihovny, pokud ho ještě nemáte a žádný díl vám neuteče! :D Toť asi vše z mého vykecávání. Také bych chtěla moc poděkovat za překročení 600 reads! jste moc úžasní! Za každý comment, read i vote tímto děkuji! :)
Ještě něco! :D Rozhodla jsem se, že budu vydávat pravidelně, jo, asi to nedodržím, ale zkusit to můžu. Bylo by to asi takhle - denní fakty by vycházeli (jak nečekané) každý den, tento příběh každý pátek a můj druhý příběh ( na ten se taky koukněte, i na fakty! :D) každé úterý. Kdybych to nestihla, tak to vydám později. U denních faktů to doženu vydáním více kapitol, podle toho, kolik jsem zmeškala.
Radši už budu končit, nebo napíšu zase nějakou blbost. :D (takže další z mých popisků :D) Tohle bude asi vše, doufám. :D
ČTEŠ
Dvojí život
Fanfiction"Otec?" zeptal se muž na druhé straně stolu. "Nezvěstný." Odpověděla mu jednoduše. On si jen povzdechl. "A co vaše matka?" zeptal se znovu. "Naposledy jsem s ní mluvila před dvěma lety." Zalhala mu. Je dobré si udržovat jakousi bublinu. On své otázk...
