Pomalu jsem položila ruce na krabici. Začala jsem jí otevírat. V místnosti nebylo nic slyšet, až na lehké oddechování hostů. Vystrašeně jsem nakoukla do krabice, uviděla jsem dvě velké šedé oči. V tu chvíli mi vrhkly slzy do očí. Strčila jsem ruce do krabice. Něco huňatého. Byla to kočka! Bílý kocourek! "Mami, tati děkuju!" Byla jsem štěstím bez sebe. Přitiskla jsem si kocourka k hrudi a on polykal mé slané slzy. "Slzy štěstí." Prohlásila matka trochu rozklepaným hlasem.
"Jak se bude jmenovat?" Zeptalo se pár hostů. "Uummm.." "A co třeba Haruki?" zaptala jsem se. "Páni, krásné jméno." Ozval se tlumený šepot.
"Já vím." Odpověděla jsem do davu. Nemohla jsem zastavit pláč.
Haruki, dárek který mi změní život...
