Ten první...Sladkej

Část 12

"Sorry, nevěděl jsem, že po ní jedeš ty..." řekl Oskar a zvedl ironicky ruce nad hlavu jakože se vzdává. "Vypadni," sykl "on" a tím donutil blonďáka vyděšeně vytřeštit oči a odejít na druhou stranu místnosti. Pomalým krokem ke mě přišel. "Omlouvám se za něj. Mimochodem co tady děláš?" Snažila jsem se něco říct, bohužel mi hlasivky vypověděly službu a já jen otevřela pusu, z které ale nevyšla smysluplná věta, nýbrž jen proud vzduchu. Znovu jsem pomalu svýma očima prozkoumávala konturu jeho obličeje a obrys jeho rtů, které byly tak dokonale tvarované.. Zmínila jsem se už někdy jak moc jsou ty jeho dokonalé, růžové, měkké polštářky neodolatelné? A ty jeho oči! Tak smyslné, tak hluboké a tak zelenomodré.. Měl nádherně zářivou duhovku a hned vedle ní takovou malou bílou tečku, která jeho očím ještě víc přidávala na přitažlivosti a mě tím ještě víc ubírala kyslík v mých plicích. Mísila se v nich tmavší akvamarínová s čistě smaragdovou a tím měli přímo omamné účinky. Ve spojení s lehce měděnou pokožkou vytvářely tak perfektní opojení, že by se snad každé holce ihned podlomila kolena (Bez výjimky mě). Jeho lícní kosti byly tak ostře řezané, že kdyby se jich člověk dotkl mohl by se snad i pořezat. Krásná to představa dotknout se a pohladit jeho líce.. Díky tomu, že byl o něco vyšší než já, jsem mu viděla i na jeho ohryzek a vystouplou žílu na krku, v které ještě naplno zrychleně proudila krev po jeho (naprosto okouzlujícím) tanci. "Echm.. Promiň, jsem Mike Larkin" řekl a napřáhl ke mě pravou ruku. Páni, to je sladký: Michael, Mike, Mikey, Míša.."Alex Whiteová." odpověděla jsem mu a napřáhla k němu ruku taky. Jakmile jsme se dotkli konečky prstů,  rychle jsem s nimi ucukla a stáhla je o několik centimetrů zpátky. Bylo to jako dostat elektrický proud a já samým studem naprázdno polkla. Znova jsem mu podala ruku a naše ruce se spojily. Bylo to tak krásné cítit jeho teplo a stisk dlaně.. Měl tak hebké ruce jako kdyby jsem místo jeho ruky sahala na pravé hedvábí nebo to nejjemnější prachové peří. (Sakra. Ten musí spotřebovat krému na ruce. Pochopitelně nejmíň značky Indulona..) Při pohledu na svoje suché, neopečovávané a od dřeva a práce poškrábané ruce jsem se znovu zastyděla. Zachvátil mě pocit prázdnoty, když jsme se pustili a já už jeho necítila stisk jeho ruky. "Ty ses taky přistěhovala?" zeptal se mě a usmál se. Sice se usmál jen mírně, ale i to už mu vytvořilo sladké jamky na tvářích. "Ne, nepřistěhovala. Bydlím tu od jak živa, jen mám anglické jméno." pokrčila jsem rameny. "A proč?" vyzvídal dál a prohrábnul si svoje mírně zvlněné vlasy, které měl od tance víc než rozcuchané a snažil se je srovnat. Sice je jen mírným prohrábnutím měl jak kouzlem rozčesané, přesto mu však pár neposedných pramínků z jeho lehce zpocené ofiny spadlo do obličeje. "No, to je hodně dlouhá historie.." téměř jsem ho odbila, protože představa, že bych měla ještě chvíli koukat na jeho nádherný, zvlněný vlasy, který mu padaly do obličeje a při tom mluvit smysluplně a srozumitelně se vzájemně vylučovalo. "Nevěděla jsem, že umíš tančit. Kde ses to naučil?" zeptala jsem se a kupodivu se mi ani nestal žádnej trapas typu, že bych se zakuckala, zakoktala, zakopla na místě nebo, že bych se neudržela a vášnivě přitiskla svoje rty na ty jeho.. Počkat! Co?! Hrklo ve mě a lekla jsem se svých myšlenek, které se mi nemilosrdně rvaly do mozku. Z mého přemýšlení mě vytrhla jeho odpověď:"To je ještě delší historie." ušklíbl se.

Z našeho rozhovoru nás vyrušil hlas pravděpodobně Lucie Modré:"Tak, jo. Dneska vás už propouštím. Byli jste dobrý. Ale příští tejden se tu zase sejdeme. To víte, jako vaše trenérka vás musím popohánět." "Dobrý den." pozdravila jsem a doufala, že to je už konečně opravdu ona. "Dobrý den, ty tu jsi nová? Nekvalifikovaní tanečníci musí mít přihlášku." řekla s nadzvednutým obočím. "Ne, ne, ne, ne, ne v žádnym případě! Já spíš při tanci připomínám žehlící prkno než lidskou bytost," vyděsila jsem se a zaodporovala možná až příliš rychle. "J-já mám v-vám jen po paní učitelce Procházkový poslat jen.. echm tohle." zakoktala jsem a podala jsem jí dopis. "Vážně? To už tak brzo? Tak to je super." zaradovala se a dopis dychtivě ho otevřela. Asi po půl minutě čtení téměř vykřikla štěstím. "To je úžasný. Mockrát ti děkuju." vydechla nadšeně, rozloučila se se mnou a odešla do své "kanceláře." Absolutně jsem neměla páru z čeho má takovou radost, ale bylo to milé. "Tak jo, já letim, ahoj všichni." rozloučila jsem se se všemi, aniž bych bych většinu znala. Všichni mi pozdrav na rozloučení opětovali. "Ahoj, Alex." ozval se Mike s úsměvem (Senza už nemusím jeho jméno psát do uvozovek! :D) a řekl mé jméno! Ještě jednou jsem se za ním nervózně otočila. (Přeci jen, pohled na něho v sexy upnutym tílku nebudu mít každý den :P) Bohužel jsem už neměla čas na to se nad ním dál rozplývat. Koukla jsem na hodinky a ty ukazovaly devět hodin! No, tak to je slušně v háji! Než dojdu domů, bude nejmíň půl desátý! Máti mě zabije...