Ten první...Sladkej

Část 2

Byl víkend. A já ještě v půljedenáctý spokojeně spala. Do tý doby než jsem dole ucítila vůni čerstvě pečených řízků a brambor k obědu, která mě donutila vstát a dojít dělat vrchního ochutnávače... Jo! Vim,že je to hřích spát tak dlouho ale víkend se musí vyždímat do poslední kapky, a to do tý doby než po neděli přijde to zatracený pondělí.. Ach jo!

"Dobré ráno." pozdravila jsem když jsem přišla dolů. "Spíš dobré odpoledne šípková Růženko, nemáme pro jistotu brnknout nějakýmu princi?" ušklíbla se babička a jako vždy se na mě mile usmála. "Ne, díky, sedmnáct mi bude až za rok, to je fůra času" odpověděla jsem a úsmev jí opětovala. "Neriskoval bych, vždycky se může nějakej hodit... Oouu já vlastně zapoměl, ty si kluka najít neumíš.." Ozval se z pozarohu starší bratr Filip. Ano, provokuje mě takhle opravdu často a kompletně se hádáme docela často ale od toho jsou sourozenci ne? "HA-HA-HA seš zas vtipnej jak paštika na chlebu brácha." Odsekla jsem. "Přesto ta paštika má holku, je totálně dokonalá, a do večera nebrečí nad Titanicem...""Brácha, vím, že je to těžký zvládnout ale ty jednou dospěješ.. Já tomu věřím.."snažila jsem se ho schodit a nasadila dospělácký výraz. "Jasněéééé.. a pak budu volat: Jacku, neumírej, prosím neumírej.. Jacku!" řekl a chytil záchvat smíchu. "Ty seš blbej!!!"zavolala jsem za ním když odcházel do obýváku a hodila po něm bačkoru. "Ale to tak, Alex, nech bráchu na pokoji.." Poučila mě mamka. Chtěla jsem zaodporovat a říct jí, že za to nemůžu, ale v tom jsem zahlédla tetu Ivu s pánvičkou v ruce tak jsem se radši rychle vytratila. Teta je hrozně moc milá, hodná a přívětivá ale.. vaření nikdy nebylo její silná stránka. Snad každýmu musí dojít, že se do jídla prostě všechny přísady dát nemohou (viz. pejsek a kočička str. 79 )Snažíme se jí to vždy nějakým způsobem naznačit, že když ten řízek nechá na plotně dlouho, zčerná. Ale je to velmi citlivá osoba a proto je vždy atmosféra tak hustá, že by se dala krájet nožem. Což s řízkem potom nejde...

Jo, jinak moje celé jméno zní Alex White. Vím, že je to zvláštní, mít anglické jméno a přitom bydlet v České republice, ale tatínek byl angličan, jenže pak jsme se museli odstěhovat, taťka tam zůstal a mamka zůstala sama se čtyřmi dětmi. Ano, mam tři bratry... Kdo to nezažil, tak neví. Občas je to fakt hrozný a neúnosný. Nejstarší brácha Honza, kterej teďka bude maturovat. Pak Filip, s tím jste se už mohli seznámit a chodí do druháku, a poslední malej bratříček Máťa, tomu je devět. Je úplně boží, ale taky musí pozlobit... Bráchové sice mají česká jména ale u mě rodiče, jakož to u jediné dcery chtěli mít anglické jméno.

Když jsem se (konečně) chtěla naobědvat zazvonil mi mobil.

" Čau Ali, tomu neuvěříš, víš co se stalo.. to je prostě pecka!!!" To byla moje nejlepší kamarádka Simča, která teď určitě musela vypadat jako pes jak byla udýchaná

"Nevím, co se stalo.. Myslíš, že ti vidím do hlavy nebo co?! Tak co se stalo?" Napjatě jsem poslouchala a měla radost, že se můžu vzdálit od stolu s řízkama, kterej spíš připomínal obchod s uhlím..

" To, to to je pecka! Přijedou knám na školu nový studenti. Teda jako na výměnu a některý se sem i stěhujou.. Bude jich asi sedm.. A budou u nás na škole! A slyšela jsem, že to jsou prej pěkný, sexy, kocouři. To víš, z ciziny ale česky prej uměj.. Divný ne? Ale to teď není podstatný.. Podstatný je to, co jsi na sebe vezmeš v pondělí do školy, zejtra se za tebou zastavim a nebo zavoláme.."

"Simi, proboha brzdi, musím se učit na zkoušky a tak.. nemam na kluky čas.."  Ve skutečnosti jsem byla docela zvědavá ale tak skvělí bejt nemůžou. Určitě to budou ňáký ucha a to já opravdu nepotřebuju..

"Ale prosim tě, bude to sranda, hele musím.. Zatím čauky."

"Ča-u?" odpověděla jsem jí zaraženě a s výrazem: Co to jako mělo znamenat jsem šla risknout ten "řízek"..