Pod křídly světla

1.Kapitola

,,Tak jo , to je pro dnešek všechno." ozval se zvonek oznamující konec poslední hodiny. Kuroko si oddychl. Vstal a sbalil své věci do tašky. Chystal se odejít ale všiml si spícího Kagamiho a pousmál se. Poslední dobou byly hodiny nudné a tak nebylo divu, že Kagami dává přednost spánku. I Kurokovi se zavíraly oči. Přistoupil k němu a chvilku se na něj díval, nechávajíc proudit své myšlenky volným proudem.

,,Kagami-kun, je čas jít." oznámil tichým hlasem a Kagami otevřel oči. Bylo až k neuvěření, že ho dokázal probudit s tak tichým hlasem. Jakoby mezi nimi panovala telepatie.

,,Čas na trénink co?" zívl a vstal. Společně se vydali k šatnám pro oblečení. Kagami byl rychlejší a tak se rozhodl na něj počkat. Ani ho nepřekvapilo, když si Kuroko obul boty a chystal se školu opustit.

,,Nejdeš na trénink?" optal se ho Kagami. Kuroko zastavil a otočil se, ve tváři chladný výraz.

,,Mám hodně práce. Omluvíš mě u trenérky?" pohlédl mu do očí. Pokaždé, když se do nich podíval, měl pocit, jakoby se díval do plamenů. Kagamiho oči byly úplným opakem těch Kurokových, modrých jako hladina oceánu.

,,Jistěže omluvím, jenom nevím, co na to řekne. Minule se po mě vezla, jakoby mě za tebe trestala." odpověděl trochu mrzutě.

,,Dobře tak zítra." odpověděl Kuroko a odešel. Kagami se za ním chvíli díval a pak si to namířil do tělocvičny. Cestou narazil na trenérku, která něco hystericky pořvávala na Hyugu. Rázem se otočil a vzal to spodní chodbou školy. Do tělocvičny dorazil přesně včas. Ostatní spoluhráči si dávali rozcvičku. Sotva vešel, tak ztichli a otočili se na něj.

,,Už zase." zabručel si pro sebe. Rázem se rozrazily dveře a v nich stála rozzuřená trenérka a Hyuga s obrovskou boulí na čele.

,,Kuroko tu zase není Kagami?" zeptal se ho tiše.

,,Ne není, říkal , že má moc práce a odešel." v tu chvíli se trenérka rozmáchla a práskla Kagamiho papíry s tréninkovým plánem.

,,AU! Za co to bylo?" zakňučel a mnul si bolavou hlavu.

,,JAK NEPŘIJDE!? JAK SI TO PŘEDSTAVUJE! ZIMNÍ ŠAMPIONÁT SE BLÍŽÍ A NEJDŮLEŽITĚJŠÍ HRÁČ SE NĚKDE FLÁKÁ!" ječela na celé kolo až z ní šel strach. Nasupeně došla ke Kagamimu a chytila ho za dres.

,,Zítra ho přivlečeš i kdybys ho měl omráčit. JE TI TO JASNÝ TAIGA?!" Kagami se nezmohl na nic, než na rychlé odkývání. Trenérka ho pustila a pískla na píšťalu oznamující trénink.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

,,Vážně by mě zajímalo, co má Kuroko tak důležitého na práci, že kvůli tomu vynechává trénink." Přemýšlel nahlas Kagami, když se vracel domů. Zrovna míjel malou kavárnu a jeho žaludek hlasitě zazpíval. Uvědomil si , že má hlad a šel dovnitř. U pultu si objednal 20 sendvičů a šel si sednout na své místo. Po chvilce dostal svou objednávku a s chutí se pustil do jídla.

,,Zdravím." zaskočilo mu a div ne neudusil ale někdo mu začal bušit do zad, takže se mohl vykašlat.

,,Co to sakra...Kuroko?" podivil se, když spatřil svého parťáka.

,,V pořádku?" zeptal se ho a sedl si naproti němu.

,,Jo už jo." vydýchával se Kagami a po chvilce zase začal jíst. Že jej to stále překvapuje.

,,Co tu děláš?" zeptal se Kuroka aby navázal konverzaci.

,,Taky jsem si přišel objednat." odpověděl a upil ze svého milkshaku. Kagami protočil oči a dál se věnoval svému jídlu.

,,Trenérka mě dneska přetáhla tréninkovými papíry. Za tebe abys věděl." dodal a uraženě si odfrkl.

,,To mě mrzí." zalitoval Kuroko a Kagami se zamračil. Po 30 minutách vyšli z kavárny. Bylo pěkně pozdě, což si ani jeden z chlapců neuvědomil. Šli vedle sebe mlčky. Kuroko se náhle zastavil.

,,Co je?" zeptal se ho nechápavě Kagami a podíval se dopředu. Rázem strnul. Přímo naproti nim si to mašíroval Aomine. Kurokovy oči se rozšířily strachem. Aaomine došel až k nim a změřil si je.

,,Yo."pozdravil a těkal pohledem z Kuroka na Kagamiho a zpátky. Oba mlčeli.

,,Co je Tetsu?" chvíli se díval Kurkovi do očí a Kuroko nakonec uhnul pohledem.

,,Aha, už je to zase tady."svitlo Aominemu.

,,Co je tady?" nechápal pro změnu Kagami. Aomine se na něj chladně podíval.

,,Ty to nevíš? Tetsu prochází obdobím stinných nálad. Je vidět, že o něm nic nevíš." poznamenal a prošel kolem nich. Zřejmě mířil domů.

,,Co tím myslel, že o tobě nic nevím?" otočil se na svůj stín ale ten byl pryč. Zmizel ve stínu a Kagamimu u nohou ležel lístek. Zvedl ho a přečetl. V tu chvíli se rozhodl. Přijde Kurokovým zmizením na kloub.