Pod křídly světla

6.Kapitola

Tiše kráčel po cestě , která vedla do školy. Moc toho nenaspal , kruhy pod očima a neustále se otevírající ústa v zívání mluvily za vše. Nikoho nevnímal. V hlavě si pořád přehrával včerejší rozhovor s jeho sestrou

x

x

x

,,Dala koš." Nevěřícně civěl do modrých očí. Luna seskočila z obruče koše a podala mu míč.

,,Spokojený?" Zeptala se s úsměvem.

,,J-jo" Pořád se to snažil vstřebat.

,,To stačí, Luno jdeme!" Zavolal Ren a otočil se k odchodu.

,,Počkej ještě chvíli!" Luna se otočila, v očích otázku. Kagami se zarazil. Možná, že by neměl tolik vyzvídat. Vždyt co je mu do toho! Ale on chtěl jenom vědět víc o tom drobečkovi, který ted ležel v nemocnici.

,,Proč Kuroko nemůže střílet koše a ty ano?" Luna se zamračila. Tomuhle tématu se chtěla vyhnout.

,,Protože se bojí. Určitě sis všiml mé síly. Od Kurokovy se značně liší. Kuroko se bojí, že tu sílu nedokáže ovládnout. Na nižší střední při jednom zápase ho protivník naštval. Naštval ho tak moc, že se přestal ovládat. Po hřišti lítal jako tajfun. Neobešlo se to bez zranění. Když bylo po všem, divil se co se to stalo. Nic si nepamatoval. Vztek mu zatemnil mysl. Až když se dozvěděl, komu ublížil, dolehlo to na něj. A pak, když v nemocnici plakal u Aomineho postele, zapřísahal se, že se to už nikdy nestane. A pokud se to náhodou stane znova, vzdá se basketbalu."Kagami zíral jako puk.

,,On...zranil Aomineho?" Ren si odfrkl, začínal být naštvaný. Luna jenom přikývla. Pak se otočila a s Renem se vydali pryč z hřiště. Než zatočili za roh, otočila se na něj.

,,Když mu vztek zatemnil mysl, nevěděl na koho svůj vztek směřuje. Aomine mu byl nejblíže. Zpřelámal mu ruce a pár žeber a nezapomínám, že vypadal jako dalmatin. V tomhle ohledu je můj bratr nebezpečný. Kagami, nesmíš dovolit, aby se to stalo znova."

x

x

x

Zamračil se. Po škole se chtěl zastavit za Kurokem a zeptat se ho na to. Jestli je to tak, jak mu včera řekla Luna. Nechtěl tomu uvěřit. Takový andílek. Prošel dveřmi a zastavil se až před skřínkou.

,,Dobré ráno!" Pozdravil ho Kyoshi. Jen kývl na pozdrav a vydal se do třídy. Hodiny se táhly a Kagami se nudil. Pořád přemýšlel nad současnou situací. Zlom nastal o velké přestávce. V Kagamiho třídě se objevil Hyuga.

,,Kapitáne?" Byl udivený, nikdy se tu neukázal.

,,Trenérka svolala všechny do tělocvičny."

,,Aha." Svitlo mu. Strčil si do pusy toast a zamířil do tělocvičny. Všichni seděli v kruhu a drželi jim místo. Jen co se posadili, trenérka spustila.

,,Jsme tu všichni takže teď proč jsem si vás svolala. Legendy z týmu Hvězdný drak mají dneska zápas s akademií Touou. Půjdeme se tam podívat. Dále jsem nám dohodla takový malý výlet do hor. S námi pojedou členové Hvězdného draka. Po naší velké porážce se musíte trochu probrat a čerstvý vzduch bude nejlepší."

,,Počkat!" zvolal Kagami. Trenérka si povzdychla.

,,A co Kuroko? To ho tu necháme samotného a odfrčíme si někam do Himalájí?"

,,Samozřejmě že ne blbče!" praštil ho Hyuga.

,,To bychom Kurokovi neudělali." usmál se Izuki.

,,Počkáme až Kuroka pustí z nemocnice a pak odfrčíme." dokončil Koganei a trenérka je propustila. Celý zbytek školy byl Kagami ještě víc mimo. Nikdo se neptal nad čím to přemýšlí ale tak nějak to tušili. Ale po škole se Kagami omluvil, že má něco na práci a vyrazil do nemocnice. Přepadl první sestru a ta návštěvu povolila. Spěchal do jeho pokoje a před dveřmi se zastavil. Zaklepal, a když se nic neozývalo, otevřel dveře. Na tváři se mu rozlil úsměv. Kuroko spal. Přístroje nikde neviděl a tak si sedl na postel. Nezapomněl zavřít dveře. Chvíli se na něj díval a pak se k němu sklonil. S pomocí prstů mu zaklonil hlavu a lehce ho políbil. Ted se modlil, aby se Kuroko nevzbudil jinak by na nemocničním lůžku ležel on.