Pod křídly světla

28. Kapitola

Hi guyssss! (kope si vlastní hrob) co jsem komu udělala, že mě osud nesnáší? Psala jsem hromadnou zprávu, že postnu pátého a tak to měo být! Přivezli mi modem na net, zaplo se to, aby se zjistilo, ŽE TA ..... NEFUNGUJE! Takže po milionu telefonátů a doprošování se, aby se na to někdo přišel kouknout konečně někdo přišel, spravil to a jede to, ale díky tomu je doma dusno a já tu nechci bejt! Už někdo zkusil utýct z domova? Vážně mě mrzí, že to je tak pozdě. KnB je dopsaný komplet. Poslední epku vám sem hodím večer, protože jsem kvůli práci neměla čas ji zkontrolovat. to víte nemám betu ale nevadí. A už dost mých depresivních keců ! Enjoy, like a comment :-)

,,Kde že je?!" Kuroko nechápavě civěl do sluchátka telefonu, který držel v ruce. Když se rozloučil s Kagamim, vešel do domu, aby ho našel tak, jak ho nechal. To znamenalo, že jeho matka ještě nebyla doma. Trochu mu to dělalo starosti. Nenechala ani zprávu. Tak se rozhodl po večeři zavolat Luně, aby se jí na to zeptal. Jaké to pro něj bylo překvapení, když se jeho sestra rozesmála na plné kolo a nebyla k zastavení.

,,Přesně jak říkám. Je u mě v Itálii." Luna se smíchu nedokázala zbavit. Jak si její bráška mohl myslet, že jen tak zmizela?

,,Říkala, že ti nechala vzkaz na lednici." Řekla už klidně. Kuroko se zamračil. Položil sluchátko na stůl a běžel k lednici, kde zjistil, že na ní žádný vzkaz není. Vztekle nakráčel zpátky, vzal telefon a spustil.

,,No tak jí laskavě vyřiď, že na lednici ani nikde jinde žádný vzkaz není! Jako vážně! Není to vtipné Luno! Víš, jaké jsem si dělal starosti?!" hulákal, až se stěny domu otřásaly.

,,Dobře promiň! Klid Kuroko! Máma je vyřešená, sprdnu ji za tebe jo? Ale teď mi řekni, co se děje u tebe." Chvíli bylo ticho. Kuroko přemýšlel, jestli sestře říct všechno. Nakonec přemýšlení hodil za hlavu a spustil. A když skončil, mohl slyšet hlasité syčivé dýchání a věděl, že je zle.

,,HAIZAKI?! TEN BASTARD! JEN POČKEJ! OKAMŽITĚ KUPUJU LETENKU ZPÁTKY DO JAPONSKA! A AŽ HO NAJDU, TAK MU UKÁŽU, JAKOU MAJÍ VLCI SÍLU!" vztekle syčela a Kuroko mohl slyšet, jak se přesouvá po pokoji, otevírá zásuvky, šustění oblečení a polekaně vyhrkl.

,,Počkej! Nemusíš letět zpátky! Nemáš náhodou zítra zápas?" hluk na druhé straně utichl. Pak skřípění pelesti. Luna se posadila na postel.

,,To mám, proti Italům, ale to klidně zvládnou beze mě. Stačí říct a večer můžu letět."

,,Nemusíš vážně. Máme to s Kagamim pod kontrolou. A taky no.... Jsem taky vlk nebo ne?" v jeho hlase byl slyšet úsměv a Luna se uchechtla.

,,Tak jsi na to přišel co? To ti to ale trvalo."

,,Ale sestři, proč vlk?"

,,Nevím." Kuroko zamrkal. Ona neví?!

,,Cože?!"

,,Myslím, že to máme už dané. Něco jako spřízněné zvíře nebo něco takového. My máme vlka, Tvůj Kagami má tygra, Aomine má černého pantera a další. Myslím, že i ostatní mají nějaké zvíře. Viděla jsem volejbalisty. U nich jedou ptáci. To víš, když skáčou. Viděla jsem vránu, Orla a možná i sokola."

,,Když je moje zvíře vlk, tak proč mě v tom lese napadli?"

,,Protože s tebou byl kagami. Vlci se s tygry asi moc nemusí. Což mě přivádí k otázce. Kagami? Kam zmizel ten tvůj –kun?" ušklíbla se Luna. Kuroko zčervenal.

,,Dej mi svátek Luno! No tak mu říkám jenom příjmením!"

,,Že se mezi vámi dvěma něco stalo co? Nezapírej, bráško." Škádlila ho dál Luna. A Kuroko bouchl jak vařící hrnec.

,,Tak jo, objali jsme se ale to je všechno! Děláš, jako bychom spolu spali!"

,,A ne?"

,,NE! Dej mi svátek Luno!" Luna si povzdychla.

,,Jde vidět, že to s tebou myslí vážně. Jsem ráda. Když jsem ho testovala na tréninkovém, vzala jsem si ho jeden den na pár minut stranou, abych si s ním promluvila. Zjistila jsem, že tě má opravdu moc rád a byla jsem za to vděčná. Nechtěla jsem, aby se opakovalo to, co s panterem. Tenkrát jsem lámala kosti, tentokrát bych zabíjela. Ou, jak jsou na tom ty tvé stinné nálady? Ale vážně, který idiot je takto pojmenoval?" tentokrát si povzdych Kuroko.

,,To jsem byl já. Neměl jsem jednu už pěkně dlouho. A myslím, že je už mít nebudu. Koneckonců já a Aomine-kun jsme už za dobře." usmál se pro sebe.

,,Tak jo, já zůstanu na zápas, ale ty mi zítra napíšeš aspoň esemesku jasný?"

,,Jak víš, že to budeme řešit zítra?" zeptal se Kuroko zvědavě.

,,Protože jsem jasnovidec. A teď maž spát!"

,,Jasně mami, řekni mámě, že se už nezlobím jo? Pa." A s tím položil sluchátko. Podíval se na hodiny a zhrozil se. Bylo po jedenácté. Rychle vlezl do sprchy, vykonal hygienu a skočil do postele, div že nerozmačkal číslo dvě. Ten se mu stulil u nohou a než napočítal do pěti, spal jak zabitý. Zítřejší den se rozhodne, kdo vyjde ze zápasu, jako vítěz.