Pod křídly světla

19.Kapitola

V místnosti bylo ticho jako v hrobě. Všechny oči byly upřeny na Lunu a Kagamiho, kteří se probodávali vražednými pohledy.

,,Cože?" zamračila se Luna

,,Přesně to, co jsem řekl. Vyzývám tě na zápas a ten, kdo vyhraje, vyhraje svou cenu."

,,Jakou cenu?" teď byla Luna zvědavá. Kagami přešel k jejich stolu a položil ruku na rameno Kurokovi.

,,Pokud vyhraju, necháš svého bratra na pokoji. Pokud vyhraješ ty, tak se k němu ani o píď nepřiblížím. Co ty na to?" Luna chvíli přemýšlela.

,,Dáme zápas dva na dva. Ty s Tetsuyou proti mně a Renovi. Ale varuji tě, nás dva ještě nikdo neporazil takže si hlídej záda, abys neskončil na kolenou až s tebou skončím." S tímto prohlášením se s Renem zvedli a opustili jídelnu. Kuroko se otočil na Kagamiho.

,,Myslíš to vážně?"

,,Samozřejmě! Ukážeme jí, co je to prohra!"

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

,,Na co zase myslíš Luno?" zeptal se Ren hned, jak vyšli z jídelny. Najednou vytřeštil oči.

,,Proč se směješ!?" Luně na tváři pohrával úsměv. Ale nebyl to žádný škodolibý úsměv. Byl to šťastný úsměv, což Ren i se svou inteligencí nedokázal pochopit.

,,Je to prosté. Kagami si právě vymyslel závěrečný test, který rozhodne, jestli se o něj dokáže postarat. Jestli je pro něj ten pravý." Prokřupala si klouby na rukách.

,,Ale musíme do toho dát vše, co máme. Chci z něj dostat všechny jeho síly."

,,A co když prohrajeme?" Luna se zastavila.

,,Pokud prohrajeme tak jenom dobře pro ně. Není to zápas o pohár tak mi to vadit nebude. Navíc z prohry vzejde ještě silnější bojovník."

,,To máš pravdu." Uzavřel debatu Ren a šli se připravit.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dohodli se, že zápas se uskuteční na hřišti kousek od chaty, kde byli zabydlení. Bylo to malé hřiště takže si museli dávat pozor, aby nedělali přešlapy. A když byl čas, sešli se všichni okolo hranic hřiště, aby viděli celý zápas. Jedno bylo ale všem jasné hned. Tady poteče pot a krev.

,,Myslíš, že máme šanci vyhrát?" ptal se snad posté Kagami. Kuroko protočil oči.

,,Jsi moc nervozní. Uvolni se trošku. Byl jsi to ty, kdo to navrhl a vypadá to, že se nejvíc bojíš."

,,Promiň." Když byli připraveni, zhluboka se nadechli a pomali vyšli na hřiště.

,,Máme šanci, pokud budeme sehraní." Odpověděl na předchozí otázku Kuroko a pak už stáli na své straně hřiště proti Luně a Renovi. Oba byli rozcvičení a připravení ale aura jejich protivníků byla zarážející. Modrá z Luny a Fialová z Rena tvořily krásnou dvojbarvu. Ale v té barvě bylo něco hrozivého.

Něco, čeho by se měli oprávněně obávat.

,,Připraveni na pořádný výprask?" zeptala se Luna a svýma ostřížíma očima sledovala oba své protivníky.

,,Tak jako nikdy."

,,Tak na co čekáme?" Ren dal signál trenérce Riko, která souhlasila, že jim bude dělat rozhodčího a ještě než pískla, ozval se Kuroko.

,, Už vím, o co ti jde."

,,To je jenom dobře." Kývla hlavou a Riko s písknutím vyhodila do vzduchu míč.