Pod křídly světla

14.Kapitola

Luna byla strachy bez sebe, když se dozvěděla, že se její bráška ještě nevrátil. Na hrůze jí přidával fakt, že s ním byl Kagami. Že by se spletla? Mohl by být stejný parchant jako ten předchozí? Jestli je to tak, pak nemá na vybranou. Vytáhla z kapsy telefon a vytočila tříčíselné číslo. Chvíli pípal, než se z druhé strany ozval chraptivý hlas.

,,Policejní stanice. U telefonu seržant Yoru Shimi." Luna mu v rychlosti vysvětlila situaci a se slibem, že do deseti minut přijedou, zavěsila. Musela si sednout na lavičku u vchodu do chaty. Cítila se tak bezmocná. Chtěla Kuroka chránit před dalším neštěstím a nakonec nedokázala ani to.

,,Nemám právo říkat si sestra."

,,To neříkej." Luna vzhlédla. Před ní stál Ren. Trošku se pousmála a uvolnila mu místo na lavičce.

,,Komu jsi volala?" zeptal se, když se posadil. I když se tvářil klidně, pod kůží v něm vřela pochybnost. Vůbec nečekal takový zvrat. Chtěl si užít klidný výlet do přírody a hrát basketbal s týmem Seirin. Musel uznat, že mají něco do sebe. Věřil, že by se vyřádil. Seirin měl dost potenciálních hráčů, na kterých by si mohl naplno vyzkoušet své schopnosti .Ale nebyl si jistý, jestli by vydrželi dost dlouho. Býval už takový. Už na základní škole když......

,,Hej! Posloucháš mě Rene?" Zamávala mu rukou před obličejem a zvažovala, že ho praští do zad jednou ze svých technik.

,,Promiň, co jsi říkala?" Zeptal se opatrně. Luna se zamračila.

,,Říkala jsem, že jsem volala tvému tátovi."

,,FAKT!?" Renovi se rozšířily zorničky. Otce neviděl přibližně sedm měsíců a tak byl rád, že se s ním uvidí ale tohle nečekal.

,,Chceš mi říct, že jsi dobrovolně bez donucení zavolala osobě, kterou nenávidíš?"

,,Správně. Je pravda, že se nenávidíme ale já mám dobrý důvod ho nenávidět. Pamatuješ na to násilné vloupání do starožitnictví před půl rokem?" Ren kývl. Tušil, kam tím míří.

,,Rozumím, na co narážíš ale překvapilo mě, že jsi zavolala zrovna jemu, aby ti našel bratra."

,,Nebude hledat sám. Já půjdu taky."

,,Luno neblbni. Nech to na tátovi." Renovi se představa, že se jeho stín toulá mezi vlčím územím a srázy nelíbil.

,,Mě nezastavíš a moc dobře to víš. Ale neboj se. Jestli se mi vyplní moje obavy, tak bude k večeři rusovlasá polévka , Kagamiho pečené stehýnko s vaječnou omeletou a červené víno."

Policie dorazila vcelku rychle. Všichni si okamžitě všimli natažené struny mezi Lunou a strážníkem Yorem. Fakt, že je Ren jeho jediný syn, se dozvěděli náhodou, když zaslechli jejich rozhovor. Zatímco se vybavovali, ostatní policisté vyslechli všechny v okolí a pak se vydali hledat dva ztracené chlapce. Celý tým doufal a věřil, že je najdou živé. Dokonce i Nigo aliaz Tetsuya druhý seděl v dveří chatky a koukal směrem, který vedl do lesa. Dokonce nevnímal ani trenérku, která si sedla na schůdek u dveří vedle něj. Na první pohled vypadala vynervovaně. Koneckonců za ně měla zodpovědnost. A jestli se těm dvěma něco stane, tak si to pekelně odskáče až se vrátí zpátky do školy. Sepjala ruce a sklonila hlavu, přičemž vyslovila tichou prosbu.

,,Vraťte se živí."