Pod křídly světla

29.Kapitola

ÁÁÁÁÁÁ tady je předposlení pakča enjoy :-) jak jsem psala v předchozí, poslední epka tu bude do dvanácti večer .

Klidný spánek přerušil otravný zvuk budíka. Se zasténáním zaklapl bubínky vraždící krabičku a vyhrabal se z postele. Hodiny ukazovaly sedm hodin ráno. Číslo dvě byl čiperně na nohách a pobíhal z ložnice do kuchyně a zpět. Kuroko zavrtěl hlavou, popadl věci a zavřel se v koupelně, kde strávil patnáct minut. Z koupelny vyšel už probraný. Dal číslu dvě snídani. Sám sobě udělal toust a k němu nějakou zeleninu. Následně popadl tašku a mazal do školy. Po cestě se srazil s Kagamim, který očividně zaspal a snažil se do školy dostat včas.

,,Panebože! Není ti nic Kuroko?" ptal se, když svůj stín sbíral ze země, kam spadl po nárazu.

,,Nic mi není." Kuroko se oprášil a společně pelášili, co to šlo, aby se do školy dostali včas, což jim vyšlo přesně na minutu. Oba to překvapilo. Byli si jistí, že to nestihnou a přijdou pozdě. Dneska se konala dobrovolná akce, a tudíž měli studenti pouze poloviční rozvrh, což znamenalo, že po obědní pauze měli po škole a s týmem se sešli v tělocvičně na malý trénink. Jediný problém byl, že neměli trenérku.

,,Kde je Rika?" zeptal se Kyoshi.

,,Říkala něco o tom, že se k nám na trénink někdo připojí, nicméně nevím, kdo to je. Nejspíš je s dotyčnou osobou." Hyuga si pohledem přeměřil svůj tým a zavelel.

,,To, že tu není náš trenér neznamená, že se budeme flákat. Šup na rozcvičku!" tleskl rukama a tým se rozdělil do dvojic. Rozcvička proběhla v klidu, nikdo nemluvil. Poté se znova seřadili. Uběhlo patnáct minut, když se dveře rozrazily a v nich stála Rika.

,,Omlouvám se za zpoždění. Představuji nám našeho hosta, který se k nám dneska připojí." Vstoupila do tělocvičny a za ní se objevil jejich host. Týmu Seirin málem vypadly oči z důlků.

,,COŽE!?" nikdo nemohl uvěřit, tomu co vidí. Před nimi nestál nikdo jiný, než samotný Aomine Daiki, člen zázračné generace.

,,AOMINE!? JAKO VÁŽNĚ!?" vyhrkl Izuki a trochu se schoval za kapitána. Pořád si pamatoval dvojnásobný bodový rozdíl. Aomine si odfrkl.

,,Klídek jo? Jsem tu jenom na malý zápas." Pohledem zaletěl ke zlaté dvojici. Pouze na sebe kývli hlavou, čehož si trenérka všimla.

,,Kuroko-kun." oslovila modrovlasého chlapce, který se na ni hned otočil.

,,Doufám, že veškeré nesváry máte vyřešené a nebudete se mi tu rvát."

,,Všechno je v pořádku." Potvrdil Kuroko a s tím trenérka zahájila trénink. A musela říct, že to byl docela komický trénink. Aomine a Kagami se předháněli ve střelách a každý chtěl od Kuroka přihrávku. Kurokovi to ale nevadilo. Byl rád, že je Aomine v klidu a snaží se. V tělocvičně strávili tři hodiny a odcházeli pozdě odpoledne. Aomine čekal venku s mobilem v ruce, když k němu dvojice dorazila.

,,Vážně nevím, proč jsem si Haizakiho číslo nechal, ale teď jsem rád, že jsem ho nevymazal, a on nemá jiné číslo. Vše je domluvené, za dvacet minut na pouličním hřišti." Oznámil a dal se do kroku. Oba jej následovali v tichosti. Každý byl pomořen ve svých myšlenkách. Aomine a Kagami promýšleli strategie, zatímco Kuroko nevěděl, na co své myšlenky zaměřit. Bylo to pro něj těžké. V duchu doufal, že se nic nepokazí.

,,No vážně Tetsu, proč všechny trable řešíš basketbalovým zápasem? Nemůžeš aspoň pro teď svolit k pár pěstím do čelisti?" zabrblal Aomine, když se blížili ke hřišti. Kuroko neodpověděl, pouze zavrtěl hlavou. Aomine si povzdychl. Mohl vědět, že ho z toho nevymluví.

,,Podívejme, kdo se tu ukázal!" zazněl tichem jízlivý hlas a Kuroko zamrzl v pohybu. Jakoby ten hlas odemkl nějaký spínač v jeho hlavě a ten se sám spustil. Pamatoval si. Chomáč bílých vlasů, co vyčníval zpod modré paruky a světlé oči prosvítající posměchem. Roztřásly se mu ruce. Byl to on. Haizaki. Teď už nebylo pochyb. Kagami si všiml Kurokova zaváhání a položil mu ruku na kříž, aby ho donutil k pohybu. Sám cvakl zuby k sobě, aby z úst nevypustil něco, co by způsobilo potíže. Zato jeho pohled tisíckrát zabíjel muže před nimi.

,,Haizaki." Pozdravil Aomine suše. Ani on neměl málo k tomu, aby mu jednu nevrazil. Zdravený muž se ušklíbl, když jeho pohled padl na menšího chlapce.

,,Vážně jsem nečekal, že budeš mít koule se tu ukázat po tom, co se stalo Tetsuyo." Šklebil se Haizaki. Kagami se roztřásl.

,,Cože?" pronesl tiše.

,,To víš. Divím se, že po tom kousku rovném děvce má Tetsuya kuráž se tu ukázat. Měli jste ho vidět. Jak sténal a prosil, abych mu strčil svého..." dál se nedostal. Zastavila ho dobře mířená rána do břicha od Kuroka. Ten toho měl tak akorát dost. Chtěl, aby tento ohavný muž trpěl. Proto namířil a s přesností profesionála použil svou kai přihrávku. Prudký pohyb a náraz dlaně do podbřišku Haizakiho poslal na kolena. Teď byla řada na Kagamim a Aominem, aby se začali šklebit.

,,Přišli jsme si zahrát zápas Haizaki a ne poslouchat ty tvé lži." Aomine se postavil před svůj bývalý stín. Z Haizakiho úst se vydralo zakašlání a na zem dopadlo pár kapek krve. Připomínka Kurokovy síly. Obě světla si v hlavě udělala poznámku, aby ho moc neštvala. Haizaki si s obtížemi stoupl a změřil své nepřátele pohledem.

,,Říkal jsi, že chceš zápas Daiki." Pronesl už bez úšklebku.

,,Ano. Kdo dá dřív padesát bodů vyhrává. Chci svému bývalému spoluhráči dát možnost k protiútoku. Koneckonců je to má vina, že jsem na to nepřišel dřív." Kuroko střelil pohledem k bývalému světlu.

,,Dobře. Když vyhrajete?"

,,Když vyhrajeme, dostaneš, co si zasloužíš." Řekl Kagami.

,,A když prohrajete?" zeptal se Haizaki se zájmem. Chlapci se po sobě podívali. Nakonec promluvil Kuroko.

,,Když vyhraješ, vybereš si svou cenu." Jeho hlas byl tichý, ale Haizaki ho stejně slyšel a na tvář se mu vrátil jeho škleb. Sjel modrovlasého chlapce pohledem.

,,Když vyhraju, zůstaneš se mnou na jednu noc a tví rádoby strážci dostanou jednu do čelisti." Oči tří chlapců se rozšířily šokem.

,,To přece nem..."

,,DOBŘE!" zvolal Kuroko a přerušil tak Kagamiho, který zmlkl a nevěřícně na svůj stín hleděl. Přece nedovolí, aby se Haizaki ke Kurokovi znova přiblížil!

,,Bude to tři na tři. Mí spoluhráči už jsou tady." Haizaki ukázal za sebe a z křoví se vynořili dva chlapci. Ani jeden jim nebyl povědomý. Pravděpodobně se jednalo o někoho z jiné školy nebo party. Jedno ale bylo jisté. Budou to stejní parchanti jako Haizaki. Jejich pohledy hladově sjížděly Kurokovu postavu a světlům bylo jasné, že celou konverzaci slyšeli.

,,Doufám, že se budeme moct přidat Haizaki." Ušklíbl se jeden z nich, dlouhá jizva přes pravou tvář se nepřirozeně natáhla. Kuroko se stáhl za Kagamiho. Bál se. Pro jednou si přál, aby tu byla jeho sestra. Ta měla bohaté zkušenosti s takovými situacemi a dokázala by mu poradit, co dělat. Z Aomineho hrdla se vydralo temné zavrčení. Postavili se na svá místa. Haizakiho parťák držel míč mezi Haizakim a Aominem.

,,Tví kumpáni se k ničemu přidávat nebudou." Zavrčel Aomine.

,,Dnes vás rozdrtíme na prach." S tím byl míč vyhozen do vzduchu a osudná hra zahájena.