Pod křídly světla

20. Kapitola

,,Tohle fakt nebere konce. Co budeme dělat?" Riko vypadala zamračeněji, než kdy jindy. Během prvního poločasu zápasu to vypadalo vyrovnaně, ale zdálo se, že se Luna dostává do varu a Ren s ní. Skóre bylo 42 : 39 ku prospěchu Luny a Rena. Sama by řekla, že to je slušný výsledek, ale když se podívala na Kagamiho, který kolem sebe pouštěl auru hrůzy a Kuroka, který zase pouštěl auru deprese poznala, že je něco špatně.

,,Tak jo vy dvě hromádky neštěstí, co se děje?" zeptala se naoko nahněvaně. Neměla ráda, když nedokázala rozeznat aktuální situaci.

,,Oni si s námi hrají jako kočka s myší." Zabručel Kuroko a Kagami si odfrkl.

,,Ale ne na dlouho. Problémem je jejich obrana. Ačkoli jsou jenom dva, je těžké se přes ně probít ke koši. "

,,V úvahu připadají trojky. Nicméně Luna je jako duch a to doslova. Kuroko, je tvoje sestra lepší než ty?" Kuroko zvedl hlavu a chvíli přemýšlel. Kdyby to šlo, kouřilo by se mu z hlavy, jak se usilovně snažil vymámit ze sebe inteligentní odpověď.

,,Není to tak, že by byla silnější. Je to spíš o tom, že má více zkušeností, protože hraje o nějaký ten rok déle než já." Riko se zamyslela a po chvíli přikývla.

,,Dobře uděláme to takhle. Kagami se bude soustředit na útok zatímco kuroko přejde spíše do obrany a sem tam bude dělat podporu." s posledním přikývnutím se zvedli na nohy a přešli zpátky na bitevní pole. Z protější strany se Luna a Ren radili v posledních detailech ale odhodlaná aura zběsilosti, která z nich vyzařovala na hony daleko by zchladila žáhu i tygrovi. Kuroko se otřásl.

,,Snad se jí nebojíš? Je to tvoje sestra, starších sourozenců se nemáme bát ale mít z nich příklad a respekt."

,,To není tak, jak to vypadá. Jsem rozpálený do běla." Tentokrát sebou škubl Kagami. Kuroko to říkal a takovým tichým vrčením, že by ho nejradši zatáhl za roh a... znova se oklepal. Na takové věci nemá čas. Do bitevního pole se přidali Ren s Lunou.

,,Připraveni na druhé kolo? Usmála se tajemně.

,,Samozřejmě jen do toho!" zvolal Kagami a s Renem se postavili k výskoku o míč. Skóre drželo blízké číslice, ale chtěl, aby se obrátily v jejich prospěch tak se zamračil a s maximálním soustředěním se přikrčil k výskoku. S písknutím se oba odrazili a míč získal Ren. Téměř okamžitě hodil míč na opačnou stranu hřiště. Kuroko, který stál za Kagamim se bleskem ocitl u míče, ale zespoda mu jej vyrazila Luna a než se Kuroko rozkoukal, byl míč v koši. Náskok Luny a Rena se zvýšil. Kagami scvakl zuby. Tak oni si už nechtějí hrát? Jak chtějí!

S každou hrou byl Kagami vzteklejší, odhodlanější a také rychlejší, což dávalo Kurokovi výhodu bleskového zmizení. A score se pomalu vyrovnávalo. Zlom nastal v posledních pěti minutách, kdy bylo score 94 : 93 ve prospěch Kuroka a Kagamiho kdy si všimli rapidní změny v Renově auře, kterou ze sebe vydával. Temná fialová se rozprostřela po celém hřišti a vidění se ztížilo. Ren se konečně dostal do bojové fáze, kterou ukazoval jenom na mistrovstvích v zahraničí. Bylo to teď anebo nikdy. S aktuálním scorem potřebovali hodit koš a udržet pozici. Jenomže se ztíženým viděním měli po legraci. Kuroko se svým mistrovským zrakem viděl lépe, než Kagami, který mžoural kolem sebe a snažil se vidět alespoň metr před sebe. Nicméně se více spoléhal na svůj sluch a tak tvořil s Kurokovým zrakem dokonalou kombinaci.

Zbývaly tři minuty do konce. Míč byl v rukou Kagamiho, který se snažil dostat ke koši, ale se ztíženým viděním měl velké problémy se tam dostat. A pak mu míč sebral Ren, který hodil trojku. Na hřišti nastalo hrobové ticho. Se zbývajícím časem dvě minuty se score otočilo ve prospěch Luny a Rena. Teď šlo o holý život. Kagami se tryskem vydal k soupeřovu koši. Mezitím se Kuroko zmocnil míče a pokusil se obehrát Lunu, která byla jako rozzuřený lev. Byl to stín proti stínu. Luna proti Kurokovi. Sestra proti bratrovi.

,,Myslíš si, že můžeš vyhrát?" zeptala se ho soustředěně a sledovala míč, který držel Kuroko v ruce.

,,Nezáleží na tom, jestli jsme sourozenci nebo milenci nebo nepřátelé. Vyhraji za každou cenu."  Kuroko si sestru prohlédl a když zahlédl malý úsměv na její tváři, pochopil počínání toho všeho. S elegantní otočkou poslal míč přímo k soupeřově koši, kde čekal Kagami. Ten chytil míč a dvě vteřiny před koncem zápasu zahrál koš. S finálním zapískáním nastalo ticho. Všichni upírali zraky k tabuli. Se scorem 97 : 96 ku prospěchu Kagamiho a Kuroka vypukl hromadný vítězný řev. Kagami, opitý euforií popadl Kuroka do náruče a dvakrát se s ním zatočil, přičemž vykřikoval jediné: ,,Vyhráli jsme!" a Kuroko, který se jen šťastně uculoval, si v duchu zapsal poznámku, že musí sestře poděkovat.