Letní tábor

13. část

Zaťukala jsem.

,,Dále." ozvalo se. Otevřela jsem dveře a šla rázným krokem ke stolu. Tázavě se na mě podíval a já spustila:

,,Víte, to já jsem to byla. Ne Rose. Udělala jsem to já..." řekla jsem odevzdaně.

,,Ale co se stalo slečno Darsnel? Proč mi to říkáte?"

,,Víte, já bych nedokázala žít se svědomím, že jsem někoho zavraždila a hodila to na někoho jiného. Já vím jsem blbá, když on je tak hezkej..." zasnila jsem se.

,,Kdo?"

,,No, přece Tyler. Ona ho chtěla, ale já taky. Tak jsem toho kluka zavraždila, aby si Tyler myslel, že to byla Rose a já se mu mohla vyplakat na rameni. Teď už vím, že jsem to přepískla. Je mi to strašně líto..." oči se mi zalily slzami. No a je to venku. Podívala jsem se na něj a bála se, co na to řekne. On vstal od stolu a přešel ke mně. Působil tak ohromně. Polkla jsem a poslouchala:

,,To je velmi špatné slečno. Tak mladá a zkazila si trestní rejstřík. Jenže je vám teprve šestnáct, tím pádem ještě nejste stíhána zákonem. Ale uvědomte si, že ten nebohý chlapec přišel o život kvůli závisti. A teď si vyzvedněte tu druhou, jedete zpět do tábora." řekl a mě spadl obrovský kámen ze srdce.

Při odpoledním nástupu jsem si na doporučení komisaře stoupla na stupýnek a vyžádala si pozornost: ,,Ahoj. Asi si pamatujete na tu nepříjemnost s vraždou. Prosím vás, aby vás to neodradilo sem jezdit."

,,A proč je pořád tady?! Proč nesedí v base?!" zařval někdo. V davu to zahučelo.

,,Tak zaprvé, ještě jí není osmnáct, takže nemůže být trestně stíhána. A za druhé to neudělala." Bylo to pro mě těžké říct. Znovu to zahučelo.

,,A kdo to teda byl?" ozval se zase on. Nadechla jsem se a řekla: ,,Já..." Ozvalo se ohromené áách. Dělala jsem co jsem mohla, abych se nerozbrečela. Koukla jsem se koutkem oka na Tylera, který vypadal, že po mně každou chvíli skočí.

,,Je mi to líto..." zavzlykala jsem a sestoupila jsem dolů.

POHLED ROSE

Seděla jsem na posteli a přemýšlela jsem, kdo mi to uvěří. Z chatky mne vylákal hluk na nástupu. Tomu, co jsem slyšela, jsem nemohla uvěřit.

,, ... A za druhé to neudělala." slyšela jsem Melissu. Otevřela jsem ohromením pusu. Ona se přiznává. Tak to jsem nečekala.

Po večeři si nás nechal předvolat hlavní vedoucí.

,,Holky, bože můj, víte jak jste nám zamotaly hlavu?" zakroutil nad námi hlavou. Tiše jsme přikývly.

,,Melisso, bylo to od tebe hodně hloupé. Co si teď o nás pomyslí ostatní? Že se tu vraždíme ze závisti?! Aby sis zapamatovala, že to dělat nebudeš, celý zítřek každému přineseš jídlo - snídani, oběd, večeři - a omluvíš se mu od srdce. A pak pomůžeš kuchařce umýt nádobí. Vyhodit tě nemůžeme, zaplatila jsi nám a my ti je nemůžeme vrátit." Při poslední větě se ošil, jako by je už utratili. Melissa byla celá šťastná, že nemusí odjet a řekla mi: ,,Rose, promiň, že jsem ti to udělala, ale naděje na Tylera si nedělej. Já ho zbalim i tak. A kámošky taky nebudem. Nezvykej si, že jsem milá." Usmála jsem se a dala jí pěstí do ramene.

,,Víš, promiň Rose. Neměl jsem tě nikdy podezírat..." podíval se na mě smutně Tyler.

,,Já vím..." řekla jsem a utíkala za Eliz. Objala mě a posmutněla, když říkala: ,,Hele, fakt promiň. Já věděla, že jsi to nebyla ty, ale někde v rohu duše..."

,,Už se tím netrap, jasné?!" řekla jsem. Oči se jí rozjasnily a nabídla mi čokoládu. Se smíchem jsem ji přijala.