Čtu si jeden z časopisů, co mi koupil Tyler. Sice už se tolik nenudím, ale stejně bych radši byla s ostatními u rybníka. Dneska tam vedoucí pořádájí párty. To mě tak strašně naštvalo když mi to Jack oznámil, ale teď už mi to je jedno. Zkouším se postavit na tu nohu. Strašně to bolí. Tak si stoupnu na jednu nohu poskakovat na záchod, jenže já mám zesláblé nohy a upadnu. Brečím. Už nemůžu dál. Tyler se tu už nestavil od včerejška. Sednu si a složím hlavudo klína. Proč já?? ptám se sama sebe. Brečím a nevnímám okolní svět. A když mi někdo položí ruku kolem ramen strašně se leknu.
,,Co se děje?" ptá se.
,,Včera si se na mne naštval nevím proč, nepřišel jsi mi dát dobrou noc a nepřišel jsi za mnou celej den..." vzlykám. Obejme mne ještě pevněji a říká: ,,Nepřišel jsem, protože vedoucí říkali, že tě mám nechat se vyspat, naštval jsem se, protože jsem ti nemohl dát pusu."
,,Nechtěla jsem ji z jednoho prostého důvodu. Kdyby přišli vedoucí, museli by mě tu zamknout, aby jsi ke mně nelezl a já tu nechtěla být zamčená..." Pochopí to. Vezme mě do náruče a posadí na postel. Houpe mě, dokud neusnu.
Otevřu slepená očka a rozhlídnu se. Jsem nějakou chvíli dezorientovaná, ale rychle se vzpamatuji. podívám se na postel. Vedle mě leží Tyler. Podívám se koutkem oka na noční stolek. Uvidím tam fotku a přeložený papír. Na fotce spím a Tyler vedle mě. Na papíru je napsáno: Musela jsem to vyfotit pro příští generace. Eliz. Odložila jsem věci na noční stolek a znovu si lehla. Tyler se nejspíš probudil, protože mi dal ruku kolem pasu.
Každý den mě navštěvoval Tyler, ale i Jack. Po třech dnech mi přivezli vozík. Přesedla jsem si na něj a vyjela na verandu. Za 5 minut měl přijít Tyler a já ho nedočkavě vyhlížela. Zářivě jsem se usmívala, když v tom mi úsměv zmrzl na tváři. O můj bože.... Tak on se vůbec nezměnil. Viděla jsem, jak dává pusu Toře a potom zamířil ke mně. Úsměv mu brzo zmizel z obličeje, protože si uvědomil, co jsem viděla. Rychle jsem zajela zpět dovnitř a zamkla za sebou.
,,Rose? Rose, otevři." slyšela jsem za dveřmi. Přesedla jsem si na postel a lehla si. Zavřela jsem oči a nechala téct slzy po tvářích. Tyler to po chvilce vzdal a odešel. A já mu věřila... Já husa mu věřila! Byla jsem tak unavená, že jsem po chvilce usnula.
Tak doufám, že se líbí :). Každý komentář je vítán ;) karolka956
ČTEŠ
Letní tábor
Ficțiune adolescențiAhoj, jmenuju se Rose Connemar. Nikdy v životě jsem nebyla na letním táboře, tak proč to měnit? Když tam ale přijedu, čeká mě tam milé překvapení. Sáhnu si až na úplné dno i na nebe. Ale co se může stát? Je to jen neškodný letní tábor...
