Letní tábor

21. část

Na světě je novinka! Jack se konečně odhodlal a večer po oslavě se mě zeptal, jestli s ním nebudu chodit! Takže hádejte kdo tvoří páreček?

Eliz mi zabalila věci a já čekala na příjezdové cestě. Autobus konečně přijel a my, tedy oni házeli kufry dovnitř. Jenže se naskytl problém. Jak se proboha dostanu do autobusu? S vozíkem bych po schodech nevyjela a hlavně bych se tam nevešla. Hlavou mi probleskl nápad i všem ostatním.

,,Ne. NE NE NE NE NE!" zaječela jsem, ale to už mě Tyler bral do náruče a vynášel do schodů. Kopala jsem kolem sebe a kousala, ale nebylo mi to nic platné. V rychlosti mě někam posadil a rychle poodstoupil.

,,Tys nám úplně zdivočela." řekl nevěřícně.

,,Ne, jen nemám ráda, když na mě sahá hajzl." Na to nic neřekl, jen sklopil oči. Sedl si přede mě a čekal. Hned poté přišla Tori. Zase načančaná, jako obvykle. Pro tentokrát na sobě měla džínové, bílé šortky a volné, tyrkysové tílko. Sedla si vedle něj a opřela si o něj hlavu. Otočila jsem hlavu, abych se na to nemusela dívat. Přesto jsem y nechutné zvuky cucání slyšela. Vedle mě si sedla Eliz a objala mě.

,,To bude dobrý."

,,Ne! Už to nikdy nebude dobrý!" zaječela jsem na celý autobus. Všichni se po nás otočili. Eliz si mě přejela pohledem. Už se zvedala, že si sedne jinam, ale já jí řekla:

,,Promiň Eliz. Praskly mi nervy. Jak mi furt každej říká, že bude všechno dobrý. Nemyslela jsem to tak. Prosím seď vedle mě." Povzdechla si a zase si sedla.

Celou cestu jsme si povídaly, až najednou zastavil autobus. Tak jsme tady. Problém byl v tom, že se mi nechtělo vyjít z autobusu. Ale v tom mě zase popadly dvě silné paže a vynesly ven. Už jsem se ani nebránila. Stejně by mi to k ničemu nebylo. Schoulila jsem se k němu do náruče a on mě malinko přitiskl víc k sobě. Pršelo a u něj bylo teplo. Najednou jsem nechtěla aby mě položil, chtěla jsem takhle zůstat do konce svého života. Jenže za chvíli mě položil na lavičku a odešel. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi zkoncovat se životem. Chtěla jsem... Chtěla jsem... Chtěla jsem jeho... V tu chvíli mě ale ze snění vytrhl Jack.

,,Stalo se něco?" optal se.

,,Ne ne, jen jsem trochu zmokla." Dali jsme si pusu a čekali na rodiče. Přijeli pár minut potom. Naložili mě do auta a my odjeli. Povzdychla jsem si. Takovej je život. Všechno dobré i špatné jednou skončí...

Tak další část je na světě. Strašně moc vám děkuju, že to čtete. Jste prostě super! :) tahle část je věnovaná všem, co čtou moje příběhy :)).

karolka956