34. část

7K 362 17
                                    

Tu smutnou noc jsme přespaly u Tylera. Tyler se obětoval a přespal na gauči, já s mamkou v Tylerově manželské posteli. Vlastně mamka celou noc nespala. Od té doby, co jsem zjistila, že mám nádor, měla jsem ve spánku sebevražedné sklony např. skočit z okna, zabít se kuchyňským nožem... Problém byl v tom, že já o tom nevěděla, tudíž jsem to nemohla zastavit. Mamka mi to každé ráno řekla a mě bylo čím dál tím hůř. Už jsem nechtěla mamku otravovat. Chtěla jsem umřít co nejdřív, aby se mnou už  neměla starosti.

Druhý den mě vzal Ty (čti=Táj) za kamarádama do školy. Vešli jsme do budovy a všichni se na nás podívali. Nevěděla jsem kam s očima.

,,To je ona?" zeptal se někdo. Ty jen lehce pokýval hlavou. Všichni se k nám nahrnuli a zvedli mě do výšky.

,,Co se to děje?" zeptala jsem se zmateně.

,,Uvidíš." Dav už mě na rukou přemisťoval do jedné místnosti. Zůstala jsem zírat s otevřenou pusou. Všichni, co tam stáli se smutně usmáli.

,,Mysleli jsme, že ti uděláme radost." Nebyla jsem schopná nic říct.

,,Jste... Jste úžasní." vydala jsem ze sebe do ticha. Položili mě na zem a já běžela obejmout Eliz.

,,Proč..."

,,Protože jsme tě chtěli vidět." odpověděla Eliz jednoduše.

,,Neplač, nebo rozbrečíš i mě." usmála se Melissa.

,,Hromadný obětí?!" zeptal se Ty a všichni se na mě vrhli.

,,Udusíte... mě." nemohla jsem dýchat. Všichni mě rychle pustili.

,,Crrr..." zazvonilo.

,,My už musíme... do třídy." řekla omluvně Eliz a ostatní se jako na povel rozešli do tříd.

,,Budeš ve třídě se mnou. Je to domluvený s ředitelkou." šeptl mi do ucha Ty. Nevím, co to do mě vjelo, možná to, že za chvíli umřu, prostě jsem se zastavila.

,,Děje se ně-" nestačil dopovědět, protože jsem ho začala líbat. Ano, přede všemi. Zírali na nás a po chvilce začali tleskat. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on mě kolem pasu. Ani jsem si nevšimla, že mě zvedl do náruče. Došlo mi to, až když mě položil na židli. Zmateně jsem se na něj podívala, ale to už na mě někdo volal.

,,Rose? Haloo Roose." Otočila jsem se na učitelku.

,,Tak vidím, že už si svého prince našla." nadzvedla učitelka mírně jedno obočí. Všichni se začali smát.

,,Já... já..." koktala jsem.

,,Pojď se představit před tabuli." zachránila mě učitelka.

,,Já jsem Rose, je mi šestnáct a umírám." všichni se na mě šokovaně podívali. Přišel ke mně Ty a vzal mě za ruku. Prstama mi přejel přes klouby. Stekla mi slza po tváři.

,,Zemřela bych už dávno, jen díky Tylerovi jsem ještě mezi vámi. Už dávno bych se utopila v rybníku, už dávno by mě Paul znásilnil..."

,,To stačí." ukončila mou řeč rázně. Sedli jsme si do lavice a Ty mě chytl pod stolem za ruku. Pevně jsem ji stiskla.

Celý den probíhal vcelku nudně.

Druhý den mě vzal do aquaparku, třetí do zábavního parku, čtvrtý ke koním, pátý jsme zůstali doma, šestý mě vzal do restaurace.

,,Zítra je ten den..." prohodila jsem smutně.

,,Nemysli na to a užij si ho."

,,Budu se snažit."

Takže ahooj lidičkýýý. Další část bude poslední, tak si ji užijte :)). Omlouvám se, že jsem dlouho nevydala část u ostatních příběhů, ale já se tak strašně upoutala k Letnímu táboru, že jsem na ně úplně zapomněla :D. Tak co lidi, až vyjde poslední část, dáme 3K přečtení?? Udělejte mi radost, protože mě se Letní tábor tak špatně ukončuje (máme 2.6K). VŮBEC SE MI NECHCE HO UKONČIT!! :(( Tak u poslední části ahooj :)

karolka956 :)

Letní táborKde žijí příběhy. Začni objevovat