KEEP CALM AND LOVE ME

5. chapter x

„Co tu děláš?“ Všiml jsem si, jak opatrně rukou sjela po své druhé a nechala ji volně padnout. Sakra Nialle! Asi si přišel nevhod ,ty hňupe!

„Chceš jít dál?“ Než jsem stihl cokoliv říct, se její vyděšený výraz změnil na úsměv a nechala mě projít dveřmi.

Neváhal jsem. Vždyť o tohle mi šlo, ne? Vidět ji .. slyšet .. a vědět o ní pár dalších informací.

„Jak si se sem dostal?“

„Uh no já vlastně .. přiletěl jsem letadlem .. a ptal se tak různě kde bydlíš no a ..“

„Přiletěl si sem zamnou?“

„Já..“ Nevěděl jsem, jestli jí mám říct pravdu nebo lhát. Ale co je na tom špatného, že jsem ji chtěl prostě vidět? Možná to, že byla jediná fanynka, kterou jsem měl potřebu vidět.

"Stýskalo se mi po Mexiku a když už jsem tu rozhodl, jsem se, se zastavit za někým, koho znám." Nialle, proč jí sakra lžeš?! Zaslouží si znát pravdu! Nebo ne?

Usmál jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. Už to nebyla ta stydlivá fanynka, která přede mnou měla zapotřebí omdlít. Byla prostě absolutně normální, jako kdyby stála vedle svého přítele .. ale takový jsem i já, ne? Líbilo se mi být sám sebou a nebát se, že mi nějaká fanynka nasadí na prst snubní prstýnek a prohlásí, že jsem její manžel. A ano, i tohle už tu bylo.

„Máš na něco chuť nebo..“

„Chci vidět tvůj pokoj.“

„Proč?“ Její pohled mě propaloval skrz na skrz a já se uvnitř svého nitra proklínal. Co to zase melu?

„Já .. já ještě neviděl pokoj Directionerky. Chtěl bych se podívat, jestli teda můžu.“ Rychle jsem si začal vymýšlet a její nechápavý výraz zmizel, vystřídal ho velký úsměv a její ruka se zapletla do té mé, přičemž mi tělem začala pulzovat energie.

„No jasně.“ Zasmála se a za ruku mě vedla po obrovských schodech do druhého patra, kde zabočila do leva a otevřela dveře do svého pokoje.

Ovanula mě vůně skořice a našeho parfému. Jakmile jsem vstoupil do jejího pokoje a rozhlédl se, vyrazilo mi to dech. Všude kolem jsem byl já, my, kluci. Na stěně, na zdi, na stole, na posteli .. byl to opravdu krásný pohled vidět, že vás někdo takhle zbožňuje, ale také jsem si všiml plakátů Justina a další důležité věci, která upoutala mou pozornost - polička s trofejema.

Pomalu jsem k ní došel a začal si číst výhry .. 1. místo na festivalu v Mexiku .. 1. místo ve třídním sboru .. 1. místo z tábora zpěvu .. Chloe zpívá?

„Jsou staré.“ Uslyšel jsem její hlas vedle sebe a zadíval se na její ruku, která obejmula jednu trofej a z úsměvem ji pohladila po hřbetu.

„Jsou staré už dva roky.“

„Proč už nezpíváš? Musela si zpívat hodně dobře.“

„Uhm .. přestalo mě to bavit.“ Lže, věděl jsem, že lže. Vždyť muzika je úplně všechno a já jako umělec bych o tom měl hodně vědět. Hudba nikdy nikoho neomrzí. Nikoho. Jak zpěváka, tak posluchače.

„Oh..“ Nechtěl jsem dát najevo, že vím, že lže, i když bych moc rád věděl důvod. Musel být nějaký důvod. Mé oči stále kmitaly po pokoji a hledaly nějaké další, zajímavé věci, než jsme byli my. Jako kdybych věděl, že je tu ještě nějaké tajemství, schované, nenápadné.

Mé oči upoutala fotka na nočním stolku a já se na ni zadíval. Byla na ní Chloe a nějaký kluk, objímali se a oba se usmívali do foťáku. Měl stejné oči jako Chloe, ale černé vlasy a o odstín tmavší pleť. Vypadali jako šťastný pár.