Vím, že jste museli čekat dlouho, ale vynahradím vám to dlouhou, novou kapitolkou:) Snad jste na mě nezanevřeli! :*
btw. dopsala jsem Fire Starter, zítra ho přidám:**
Beb.
CHLOE:
Nadechla jsem se a zakašlala. Před tím, než jsem otevřela oči, jsem se chytila za hlavu, která mě neskutečně bolela a vydala tichý vzdych. Nechtěla jsem vzbudit rodiče.
Když jsem však otevřela oči, místo mé postele jsem ležela na čistě bílé posteli, u které postával krásný blonďáček, co se na mě usmál.
Nemohla jsem si pomoct, ale tak strašně mi někoho připomínal.
„Ránko, bonbónku. Přinesl jsem ti nějaké sladké na chuť no a taky pečivo a růže ..“ Začal mluvit a já zalapala po dechu a vytřeštila na něj oči.
„Nialle?“ Jeho výraz se z usměvavého změnil na nechápavý a položil zpátky na stůl čokoládu, se kterou mi před chvílí mával před obličejem.
„Ano, jsem to já. Seš v pořádku, Chloe?“
„Jak si se sem dostal? A jak já?“
„Uhodila ses do hlavy. Nebo tě někdo uhodil. Zavezl jsem tě sem.“
Přisunul si židli blíž k mé posteli, ale já se odsunula na druhý konec postele a vysloužila si od něj pozvednutí pravého obočí na jeho krásné tvářičce.
„Ne, ty nejsi Niall. Niall je přece v Londýně a zpívá s klukama a .. určitě nemá rovné zuby, to bych věděla. A ty musíš být starší, jak on! Nevypadáš na to, že by ti bylo 17.“
„Chloe .. jsem to já, je mi 20 a ty seš má přítelkyně a ..“ Odmlčel se a místo toho, aby dořekl větu se ke mně přiblížil a jemně se dotkl mé tváře.
Viděla jsem, jak se snaží držet slzy. Ale proč? Vždyť ho neznám! A co dělám v nemocnici? Co se to tu děje?
Blonďáček otevřel dveře od mého pokoje a někam odběhl. Zalapala jsem po dechu a lehla si pohodlněji na svou postel. Třeba už jen neměl výmluvy a nevěděl co říct, aby si ze mě udělal srandu a já mu skočila na všechno, co řekl.
Když už jsem si myslela, že se opravdu nevrátí, chtěla jsem si stoupnout a odejít odsud domů. Vždyť dnes musím do školy. A ví vůbec rodiče o tom, že tu jsem? Caleb by mě mohl vyzvednout, stejně by měl jet do práce.
Místo toho však mé oči opět zahlédli toho blonďatého chlapce s nataženýma rukama a smutným výrazem, když spolu s doktorem mířili k mému pokoji. Zamračila jsem se.
„Tady ten kluk se vydává za Nialla Horana a já stále nechápu, jak jsem se sem dostala! Vysvětlí mi to někdo?“ Možná jsem zvýšila hlas o trochu víc, než jsem měla v plánu, ale opravdu jsem byla naštvaná.
„Chloe, prosím, lehni si zpátky na postel. Utrpěla si vážný otřes mozku a podle toho, co mi tu Niall říkal nebo spíš celo cestu vykřikoval, si, no ..“
„Co?“ Znovu jsem se zamračila, ale vlezla zpátky do postele.
„No, přišla si .. o svou paměť. Mohla bys mi prosím říct, co si včera dělala?“
Vyděšeně jsem se na něj zadívala a nadechla se. To není možné, ne, nemohla jsem přijít o paměť. Nemohla!
„Včera večer běžel X-Factor. Finále, řekla bych. A pravý Niall Horan byl přede mnou na obrazovce spolu s ostatníma klukama a zpívali. 17. Červen, myslím?“ Zapřemýšlela jsem a zdůraznila slovo ‚pravého‘. Ten kluk tomu však nevěnoval moc pozornosti, rychle vytáhl mobil a napsal někomu rychlou smsku.
ČTEŠ
KEEP CALM AND LOVE ME
FanficNikdy na to nezapomenu, budu si to navždy pamatovat. Nikdy nezapomenu na tvé světle modré oči. Nezapomenu na tvůj bezchybný úsměv, na náš první dotyk a ten pocit, který se mi utvořil v podbříšku. Byli jsme pro sebe stvořeni, takže i kdybych zapomněl...