KEEP CALM AND LOVE ME

13. chapter x

Taková jedna nudná kapitolka, ale musela jsem jí tam dát, aby mi seděl děj:)

Doufám, že si vyslouží aspoň jednu hvězdičku.

Beb. xxx

--------------------------------------------------------

„Na co všechno sis vzpomněla?“ Zadívala jsem se na Liama, který přede mnou přecházel ze strany na stranu, pročesávající si vlasy a ostatní kluky, co za ním seděli a hleděli na mě.

„Vlastně to byly jen takové útržky. Pamatuji si jen .. ty slova a jejich tváře, co se mi vysmívaly. Nic víc.“ Zavzpomínala jsem a při představě, co jsem ve své mysli viděla, se mi chtělo brečet.

Proč mi to nikdo neřekl?

„Musím se jít nachystat do Austrálie, máme jen pár hodin. Nialle, měl bys jí říct, co se stalo.“ Nadechl se Liam a spolu s klukama opustil obývací pokoj, ve kterém jsme se nacházeli.

Oči jsem upřela na Nialla a pootevřela pusu. „Co mi máš říct?“

„Já, no – eh – já na tebe čekal před domem a potom si nepřišla a Paul na mě volal a potom jsem tě tam viděl ležet .. a ..“

„Nialle!“

„To – to .. zřejmě ti to udělaly naše fanynky.“

„Proč si mi to neřekl, Nialle? Proč mi to neřekl nikdo z vás? Lhali jste mi! Jak vám mám teď věřit?“ Spustila jsem na něj se slzami na krajíčku a studovala Niallův výraz, který se změnil na bolestivý a pohlédl na mě.

„Přísahám, že to bylo jediné tajemství. Nechtěli jsme o tebe přijít. Já nechtěl. Já .. potřebuju tě.“ Poslední větu zašeptal a já ucítila na své ruce jemný dotyk té jeho. Nenápadně ji postrčil do mé dlaně a já předtím, než jsem mu ji stlačila, oznámila verdikt.

„Jestli přede mnou ještě někdy něco zatajíte, končím. Nadobro. Jedna z mála věcí, co opravdu nesnáším, je lhaní.“  Oznámila jsem tvrdě a hleděla na Niallův obličej, kterým zatřásl na znamení, že chápe.

„Žádné další tajemství.“ Zamumlal a já se na něj usmála.

**

Při vycházení s plnými kufry a taškou přes rameno k turné autobusu, postávajícího u vily kluků, jsem sklopila pohled a držela ho na zemi před lidmi tam venku, co na mě křičeli, fotili a nahrávali.

Nikdy jsem si nemyslela, že by mě mohla zlomit pouhá vzpomínka – avšak stalo se. Nejhorší na tom ale bylo, že není cesty zpět. Nemůžu couvnout, protože mi za pár hodin začíná turné, nemůžu se všeho vzdát.

Ucítila jsem na své ruce teplou dlaň a pohlédla do světle modrých očí plných starosti a lásky.

A nedokážu opustit to všechno, co miluju.

„Převezmu to.“ Zamumlal a já mu přenechala kufry, které chytil svýma silnýma rukama a za obrovského křiku fanynek je nesl do velkého zadního kufru k Paulovi, který je tam skládal a kontroloval.

Odhodlala jsem se a před tím, než jsem vstoupila do turné autobusu, pozvedla svou hlavu k davu. Cítila jsem se zlomená, ale věděla, že to nesmím dát najevo. Našli by mé křehké místo a zničili mě. Cítila jsem se podvedena, zahanbena a plno ostatních věcí.

Teď jsem však nejvíce cítila malinké slzy, které se rvaly přes okraje řas.

„Chloe.“ Škubla jsem s sebou, když jsem uslyšela Niallův hlas a poslepu ho za sebou chytila za ruku.

„Jsem v pořádku. Pojďme.“ Snažila jsem se o normální tón, opět sklopila pohled a pomalým krokem, ruku v ruce s Niallem, který postávala za mnou u schodů, jsem otevřela dveře autobusu a vstoupila do nového světa.

Aspoň na pár měsíců.

**

„V pořádku?“ Zamumlal za mnou ženský hlas a já se odtrhla od okna v opuštěné místnosti a já od ubíhající krajiny tam venku.

„Jak se to vezme.“ Pousmála jsem se na světle blonďatou hřívu polodlouhých vlasů a velkých, dokonale namalovaných očí – Lou.

„Něco tě trápí. Vidím to. Možná ty nevidíš mě, ale já vidím tebe. Ani nevíš, jak mi je líto toho, co se stalo, nezasloužila sis to. Nikdo si tohle nezaslouží.“ Posadila se vedle mě a já se jí opřela o rameno a povzdychla, přičemž jsem zavřela oči, abych zastavila proud slz, který se mi hrnul do očí.

„Víš, co je nejhorší? Nevím, komu můžu věřit. Všichni mi lhali, věděli, jak je to zlé a přesto to riskli. I přes to, že věděli, že se to jednou dozvím. A já si chodila a žila jako princeznička a neměla páru o tom, že jsem ztratila paměť díky někomu, kdo pozvedl kluky tam, kde jsou. A já jsem jedna z nich. Jako bych sama sebe zničila.“ Začala jsem mluvit a nevěděla, kdy přestat.

Slzy už se mi valily po tvářích dolů a ruce Lou se obmotaly kolem mého těla. Láskyplně jsem ji stiskla a nechala průběh všem těm emocím, co se ve mně tak dlouho ukrývaly.

„Oni ti nelhali, jen ti to neřekli. To je rozdíl. Snažili se tě ochránit před pravdou. Snažili se udělat tě šťastnou. Ber to i jinak, než jako bodnutí do zad, Chloe. Někdy musíš lhát, aby si přežila. Musíš předstírat.“

„Co když to není ani první a ani poslední lež, kterou mi tají? Nechci být za hlupáka.“

„Myslím, že to, co nevíš, ani vědět nepotřebuješ, zlatíčko. Věř mi aspoň v tomto.“ Posmrkla jsem a zabořila svou tvář do její náruče, vsakující její vůni. Snažila jsem se jí věřit, opravdu snažila.

„Chloe?“ Zaslechla jsem jeho hlas a odtrhla se od Lou, která mě pohladila po čele a nechala mě samotnou s mým roztomilým blonďáčkem v malé místnosti. Setřela jsem slzy, můj pohled opět padl k oknu a všimla si, že se na oknech začínají rýsovat kapičky vody. Přejela jsem po jedné z mokrých cestiček a usmála se.

„Věříš mi?“ Uslyšela jsem jeho zašeptání u mého ucha a ucítila husí kůži na rukou. „Věříš mi, Chloe?“

„Já – já nevím. Je to těžké.“

„Vím, že toho je na tebe moc, ale nikdy bych ti nelhal, kdybych věděl, jak je to pro tebe důležité.“ Otočila jsem se směrem k jeho hlasu a setkala se s těma nejdokonalejšíma očima.

„Já vím.“ Šeptla jsem a chytila jeho tvář do svých dlaní. Jemně jsem přejela prstem po jeho rtech a po rysech jeho obličeje.

„Jen potřebuju čas.“ Přiblížila jsem se k jeho rtům a ucítila jeho dech na svých rtech.

„Já – já už čekat nemůžu. Tak dlouho bez tebe, tvých dotyk-„ Nenechala jsem ho domluvit a spojila jeho měkoučké rty s těmi mými. Tak strašně jsem dychtila po jeho rtech a teď, když jsem je měla, jsem se jich nechtěla vzdát. Bylo to jako sen. Jako nějaký nereálný sen, přišlo mi, že sním. Můj jazyk si našel jeho a mé ruce se obmotaly kolem jeho krku.

Nikdy v životě jsem nezažila nic dokonalejšího. No, asi zažila, ale nepamatovala si to. Věděla jsem, že Niallovi můžu věřit, nikdy by mi nelhal, kdyby to nebylo nezbytné.

Věděla jsem, že mě bezpodmínečně miluje.