Hudba: Enrique Iglesias - Hero
Suzannah
Už pátý pohled za má záda mi řekl, že je vše v pořádku.Můj pokoj byl uklizený, postel ustlaná a nebylo vidět nic, co by cizí lidské oko vidět nemělo. Kousala jsem se do rtu, když se celou místností rozléhal ostrý zvuk vycházející z mého počítače a nervózně jsem sledovala obrazovku, která oznamovala příchozí videohovor. Emmina fotka se na mě napůl usmívala. Ok, jde se na to... Tlačítko „přijmout" bylo zmáčknuto.
„O můj bože! Myslela jsem, že to nezvedneš!"
Pravda byla taková, že vidět Emmu na obrazovce a vidět její údiv a překvapení zrychlilo můj tep a donutilo koutky mých úst k pohybu nahoru. Tak dlouho jsme si jen telefonovaly, až do dneška. Váhavě jsem zvedla ruku a zamávala.
„Taky tě ráda vidím."
Emma se usmívala do kamery a podle toho, co jsem viděla ležela na posteli ve svém pokoji v moderní vile jejího otce. Jen část jejího topu odhalovala jednoduché tričko a tepláky. Zvuk emmina smíchu naplnil můj pokoj.
„Wau, já... nevím, co říct, Suze. Jak se máš? Jaký byl dnešek? Internet říká, že v Chicagu jsou příšerná vedra."
To jsem mohla potvrdit. Stropní větrák se neustále točil a přísahala bych, že je k ničemu. Bylo mi horko a to nezměnil ani fakt, že mé domácí oblečení se dalo nazvat velmi strohým. Jedno z Jackových starých triček mi sahalo k vrcholu stehen, což byl přesný typ oblečení pro dnešní noc. Na obrazovce jsem viděla Emmu, jak posouvá své brýle s černými obroučkami blíže ke kořeni nosu a zuřivě vyhledává na internetu. Pravděpodobně zítřejší předpověď počasí. Bylo to tak nějak vtipné. Já si jen poklidně užívala, že vidím svojí nejlepší kamarádku.
„Mám se dobře. Dnešek byl trochu hektický a máš pravdu. Horko je tady příšerné."
Emma vzhlédla od vyhledávání na internetu a její oči se zableskly zájmem. Mohla jsem pozorovat, jak se opřela o lokty.
„Jak hektický? Jako náročný? O hektických věcem mi něco povídej. Tady je to šílené, vážně. Táta mě vzal na schůzi ohledně projektování a rozdělování financí na příští rok, byla to hrozná otrava."
Pousmála jsem se na emminým typickým výrazem protočení očí v sloup. Neslyšela jsem od tí tohle poprvé. Ano, někdy byly všechny ty věci kolem Emmerson industries otravné a určitě i vyčerpávající. Na druhou stranu byly chvíle, kdy Emma zářila. Navíc média postupem dnů, týdnů a už skoro měsíců pomalu ztrácela na síle.
„Haló? Země volá, Suze. Kam ses ztratila?"
Zatřásla jsem hlavou a vlasy mi přepadly do tváře. Pohybem paže jsem si je zastrčila za ucho s vědomím, jak mi teplo stoupá do tváří.
„Jsem ráda, že jsi zpátky na zrzku. Teď je všechno při starém. Tak, mluv. Toužím po tom slyšet novinky a detaily, hlavně detaily. Například to tričko, co máš na sobě. Není z tvého šatníku."
Dlaně se mi zaťaly do pěstí tak silně, až jsem si mohla představovat malé červené půlměsíce, které brázdí mojí kůži od nehtů. Emma měla pravdu. Můj hrudník zdobilo logo chicagského baseballového týmu Chicago cubs. Ups...
„Červenáš se! Můžu to vidět! Suzannah Bayerová, řekni mi proč máš pánské triko s logem Chicago Cubs na sobě!"
Oběma rukama jsem popadla lem látky na své kůži. Nutkání sundat si to bylo až nervy-drásající a Emma zněla jakoby měla nějaký druh záchvatu. Musela jsem jí zklamat.
