Ryan
Vážně nenávidím formální akce. Schůzka s Aaronem měla začít za dvě hodiny. Jedna z mála výhod bylo to, že dnes mě nečekal žádný trénink. Skoro to znamenalo den volna, proto jsem se rozhodl zůstat v pohodlí své postele a projížděl internetové nabídky. Máma si minule stěžovala na potíže s pračkou. Neváhal jsem a zavolal Tima aby se na to, co nejdřív podíval s tím, že uhradím veškeré náklady. Navíc jsem měl v hlavě upomínku na matčiny narozeniny. Potřeboval jsem něco, co by mámě ulevilo od stresu. Navíc byla stále s Mel a to přímo v intervalu 24/7, stále dokola a dokola. Možná to byl důvod proč jsem zkoumal internetové stránky různých wellnes center napříč státy. Máminy narozeniny měly být přesně za tři týdny ode dneška. Věděl jsem, že Aaron s tím nebude mít problém. Už před týdnem jsem mu nahlásil termín svého vybraného volna. Teď stačilo vybrat týdenní poukaz do lázní pro mámu na termín, kdy si Mel vezmu k sobě. Doufal jsem, že i z téhle zprávy bude moje malá sestra nadšená.
„Reede?"
Poněkud překvapeně jsem mrknul na čas. Slyšel jsem hlas, který nemohl patřit nikomu jinému než Emmě ale bylo zvláštní, že se tu objevila tak brzy. Nevzpomínal jsem si, že bychom cokoliv na dnešní ráno plánovali.
„Vzadu, Emmersonová."
Věděl jsem, že skutečnost takhle brzkého ranního příchodu Jejího veličenstva není vůbec dobrá. Navíc jsem uvažoval zda by mě mělo trápit, že použila oslovení mým příjmením. Občas mi dělalo problém rozlišit, kdy to znamenalo problém a kdy jen zábavnou formu předehry. Upřednostňoval jsem druhou možnost, ale jakmile Emma vešla do pokoje, tak bylo jasné, že jde o první možnost. Štíhlá postava zaplnila dveře a já sledoval jak Emma zvedla pravou ruku, aby ukazováčkem posunula brýle, co měla dnes na nose. Užíval jsem si když pár modrých očí cestoval ke mně. Nebylo tu nic jiného k vidění. Blond prameny jí spadaly do tváře z jednoduchého ohonu. To mě jen navedlo ke vzpomínce jak lepší by bylo, kdyby je nechala rozpuštěné. Neunikl mi fakt, že ona přišla již v pracovním úboru. K Aaronovi nosila vždy jednu z těch upravených halenek, podobných jako měla i má matka a právě teď se jí bílá látka napínala přes prsa. Odložil jsem notebook stranou a s rukama za zády se opřel o čelo postele.
„Hádám, že kvůli rannímu povyražení tady nejsi."
Emma obrátila oči v sloup jak jsem předpokládal a odtáhla se od dveří.
„Díky za připomenutí. Už jsem skoro zapomněla jaký dokážeš být idiot."
Vystřihl jsem úsměv, protože Emma mohla znít jako mrcha ale nestačila se odvrátit dost rychle na to, abych si nevšiml jak jí zaškubaly koutky rtů. Rozhodně se něco dělo a jeden ze způsobů jak předejít výbuchu sopky bylo Emmersonovou rozptýlit. A zrovna v téhle činnosti jsem dokázal excelovat stejně jako na dráze, možná ještě o něco víc. Emma se bez okolků posadila na postel jako kdyby jí patřila. Neptala se na svolení, nikdy.
„Snažila jsem se dovolat Suze, zase a ona to prostě nezvedá. Ignoruje mne už takovou dobu!"
Teď byla řada na mně, abych obrátil oči v sloup ale byl jsem dost chytrý na to abych to neudělal. Holky a jejich problémy, když se nemohly dovolat svojí BFF... Nechal jsem Emmu mluvit a jen si prohlížel její profil když seděla kus ode mne. Pořád jsem trval na tom, že jí její nastavené životní tempo nesvědčí. Dnes si zapomněla zakrýt kruhy pod očima make-upem a proto byly tmavá místa vidět. Na amatéra, kterým v téhle branži byla si ukousla až příliš velký kus. Pokaždé, když jsme byly o samotě tak dříve nebo později usnula nebo jsem ji sám donutil k odpočinku. Nenáviděl jsem ten výraz únavy. Vídal jsem jej ve tváři své matky i sestry. U Emmy jsem tomu mohl alespoň zabránit.
