Suzannah
„Ty jsi o tom věděl?" zeptala jsem se Danteho, pár minut poté, co Emma s Ryanem spěšně odjeli z parkoviště před restaurací. Sama jsem pak zpracovávala skutečnost toho, co se událo v přímém televizním vysílání.
To, že se na pódiu vedle Aarona Emmersona objevila mladá dívka, která byla představena jako Aaronova sestra – Melanie Reedová. Všechno do sebe najednou zapadlo a způsobilo rozruch. Jen z pohledu na všechny ty záběry z nemocnice, kde ležela malá holčička, mě mrazilo v zádech. Nepochybovala jsem, že Emma o Ryanově sestře věděla, ale ona ani Ryan netušili o tom vysílání. Zatímco já byla zcela vyvedena z míry tím vším, Dante vypadal zcela uvolněně. Jako by jej zpráva o Melanii ani trochu nepřekvapila, a při mojí otázce pokrčil rameny a dlaní si přejel po strništi na bradě.
„Nevěděl, ale když o tom tak přemýšlím, tak mě to mohlo napadnout," odpověděl Dante, a povzdechnul si, když jsem jej tiše povzbudila, aby pokračoval. Nemohl přeci očekávat, že po něm nebudu žádat více informací. Tohle byla velká novinka, a Dante strávil s Ryanem spoustu času, jak na dráze, tak i mimo ni, musel si přeci něčeho všimnout.
„Často si bral telefony do soukromí," začal Dante vyjmenovávat, a přitom odpočítával na prstech, „i když na tom není nic divnýho. Teď už dává smysl, komu říkal do to „miluju tě" na konci hovoru." Obrátila jsem oči v sloup. Dante Owens neměl žádný smysl pro dedukci, přinejmenším dříve ne. „A i já si myslel, že to jméno, co má vytetované na hrudi, patří milence... sestra by mě nikdy nenapadla." Trošku jsem zalapala po dechu. Byla jsem přesvědčená, že ta fotografie, která byla kdysi použita při rozhovoru s Ryanem, byla jednoduchá fotomontáž.
„Co se děje?"
„Nic, jen jsem měla za to, že to tetování byl podvrh, a teď, když to vím, přijde mi roztomilé, že má Ryan u srdce vytetované jméno své sestry," vysvětlila jsem a poposedla si na polstrování, zatímco jsem si na internetu v mobilu rozklikla první článek o Melanii Reedové. Najednou mi však Dante vytrhl mobil z dlaně.
„Hej!" zaprotestovala jsem a natahovala se po svém majetku. Byla jsem zvědavá na Reedovu sestru.
„Právě jsi řekla, že Reedovo tetování je roztomilé?!"
Velice rychle mi došlo, že jsem šlápla vedle. Dante držel mobil daleko z mého dosahu a propaloval mě temnýma očima. Očividně čekal, až si uvědomím svojí chybu, protože bylo celkem lehké odhadnout, na co naráží. V hlavě se mi vybavily elegantní tahy černého inkoustu tvořící dohromady mou přezdívku na opálené kůži v místě Danteho zátylku.
„Nemyslela jsem to tak," oponovala jsem, i když marně.
„Ale myslela," odvětil Dante a položil ruce na moje boky, aby si mě v rohovém boxu, který jsme si vybrali pro sezení, přitáhl ještě blíže k sobě. Dříve bych pravděpodobně strnula z toho doteku, ale v posledních týdnech jsem si zvykla, že je Dante velmi osobní.
„To odvoláš," zašeptal mi Dante ucha, horký dech mě polechtal na citlivé pokožce. Usmála jsem se, protože Dante rozehrál hru, která byla pro dva. Zaklonila jsem hlavu, aby měl Dante ještě lepší přístup, když se místností ozvalo nepříjemně hlasité hvízdnutí, které zapůsobilo lépe, než ledová sprcha.
„Bré ráno!" oznámil velice hlasitě Jack, který se vynořil z kuchyně s krabicí věcí v náruči. Odtáhla jsem se od Danteho, i když to bylo složité, jeho paže mě držely jako ve svěráku.
