Blue Moon [POZASTAVENO]

9.Kapitola

Běžím nesmím se zastavit když se zastavím tak mě to dostane. Běžím lesem, utíkám ze všech sil, neopovážím se zastavovat. Dochází mi dech. Blížím se ke konci lesa. Vidím světlo. Vyběhnu z lesa a běžím po cestě která se pak napojí na silnici. Běžím jak nejvíc můžu, najednou se ze zatáčky vyřítí auto a já stále běžím, nechci zastavit. Auto je metr ode mě a já jej přeskočím, dopadnu na čtyři a běží m dál. Kus od města se zastavím a cítím jako by na tom něco nehrálo. Když doběhnu do města, tak se dívám kolem sebe, nikde nikdo. Město je prázdné, ani živáčka. Po dobu co se dívám jsem zapomněla že stojím na místě. Mé přemýšlení přeruší zavrčení. Otočím se a zamnou stojí černý vlk s rudými krvavými oči. Stojím jako bych se nemohla ani hnout. Vlk přestane vrčet a jde pomalím ,ale jistým krokem jde ke mně. Vlk se mění v postavu. A ta postava je ....

„STÁVEJ! " zařvala Bonie a hodila po mně polštář. Další den s krásným budíčkem. Copak ta holka neumí příjemnější buzení? No popadla jsem polštář, vstala jsem a bouchla jsem ji tím polštářem. Jenže jsem nevěděla, že tak silně a místo toho, aby Bonie spadla na postel, tak jsem ji odhodila ke dveřím od mého pokoje. Zděsila jsem se na pohled jak dopadla. Bonie po chvilce vstávala. Já stála jako bych byla duchem nepřítomná, potom jsem se ale probrala a došlo mi že je to realita. Rozběhla jsem se za ní a pomohla jí vstát.

„Ty jsi začala boxovat, nebo jakto že máš takovou sílu? " a popadla se za hlavu. Bože ta musí za každou cenu vtipkovat, kdyby aspoň řekla jestli je v pořádku, ne ta radši řekne, že boxuju bože Bonie.

„J-Jsi v pořádku ?! " zděsila jsem se při pohledu na její odřený loket.

„Jo jsem. Klid. A teď vážně nebereš steroidy? " snažila se držet smích, no nešlo jí to.

„Myslím, že jsi v pořádku, když takhle vtipkuješ. " a uraženě jsem šla ke skříni. Oblékla jsem se a šla jsem do koupelny, abych si mohla vyčistit zuby a namalovat se. Když jsem byla hotová, šla jsem zpět do pokoje, kde jsem si dala do batohu ještě pár učebnic, mezitím si Bonie pečlivě prohlížela prsty. Ta holka není v pořádku, ale to nebyla ani před tím bouchnutím do hlavy.

Když jsem si hodila batoh na záda a dala si ještě jeden řetízek kolem krku, Bonie vstala a šla dolů do kuchyně. Potom jsem sešla schody a šla za ní. V kuchyni jsem ji přistihla, jak nám krade jídlo z ledničky. Ignorovala jsem to a dala si svačinu do batohu. Před odchodem jsem ještě uklidila kuchyň, Bonie čekala u dveří a prozpěvovala si.

„Tak pohni Rambo! " zařvala na mě od vchodových dveří. Protočila jsem nad tím oči, vzala jsem batoh a šla jsem za ní.

„Rambo ? " nechápavě jsem se na ni podívala, když jsme vycházely z domu.

„Tak jak ti mám říkat? " řekla s úšklebkem na obločeji potom se ale začla smát.

„Co třeba jménem? "

„Ne, Rambo je lepší! " a s úsměvem nastoupila do auta.

„Tak jestli jestli já jsem Rambo ty budeš... budeš. Budeš žrout. Nebo prase. " začala jsem se smát a ona mě zabíjela pohledem.

„Tak teda prase. " dodala jsem a vyjeli jsme.

Potom co mě pozabíjela pohledem mezitím co jsem se smála, jí přišla smska od Thomase že dnes s námi nepojede. No aspoň o jednoho magora méně. Kousek od školního parkoviště se mě Bonie zeptala.
„A takhle silná si vůbec od kdy? "

„Já nevím. Až dnes? " a na důraz že opravdu netuším jsem pokročila rameny.

Dojeli jsme na parkoviště. Zaparkovala jsem a pak jsem se s Bonie vydala do školy. Došli jsme k mojí skříňce a pak jsme šli k její. Po cestě jsme narazily na kluky teda až na Thomase. Kde asi je, většinou je s námi, nebo je s klukama. Tím nechci říct, že nemá jiné kamarády, ale je to prostě zvláštní.