Blue Moon [POZASTAVENO]

7.Kapitola

Ahoj je tu další kapitola. Jupí. No jsem ráda, že mě k tomu pár úžasných holek dokopalo. A tuhle kapitolu jim věnuju.
A ještě něco. Rozhodla jsem se psát teď z pohledu Shelley, ale pokud by se ti to nelíbilo, tak mi napiš a já budu psát tak jak předtím. Tak nebudu dál otálet a jinak užij si příběh.

„Babi?! " křikla jsem na ni, když šla přímo ke mě.
Co tu k čertu dělá?! Kde byla?! Tohle potřebuju vysvětlit! Nechápu proč vůbec utekla, ale jsem zároveň i ráda že je zpět.

„Drahoušku vypadáš jako by si viděla ducha. " porozhlédla se po místnosti a pak se se smíchem podívala na mě a na Bonie.

„Co? Ty.. Bože kde jsi byla měla jsem.. Bála jsem se o tebe. " pevně jsem ji objala, slzy se mi pomalu hrnuly do očí, už jsem jen čekala na vodopád, který z mích očí poteče.
Já vím, že byla pryč jen chvilku, ale je jediná na kom mi z rodiny záleží, vlastně je i jediná z rodiny. Nikoho z otcovi strany neznám a doufám že nepoznám. Můj otec byl totiž příšerný, často zapomínal na moje narozeniny. Nikdy nechodil na akce kde jsem vystupovala. Neříkám že jich bylo hodně, až tak talentovaná nejsem. Bože dost o mém tátovi, teď jsou tu důležitější věci.

„Dlouhý příběh, někdy ti ho povím, ale teď není čas, teď... Neměla by jsi, teda neměly by jste být náhodou ve škole? A proč jste tak poškrábané? " řekla s velmi udiveným hlasem. Skoro jako by neviděla to co se venku stalo.

„No zrovna jsme vycházely, ale pak najednou nad námi letělo velké hejno, spíše hejna vran které kroužily nad domy a pak najednou letěly na nás a začaly nás drápat a klovat. Bylo to příšerné. Copak ty jsi je neviděla? " s tázavím a lechce vražedným pohledem jsem se na ni podívala.

„Ne, neviděla. A kdy se to přesně stalo? " a udiveně se dívala na naše rány. Žádný oční kontakt. Jako by se mu chtěla vyhnout. Proč mám pocit, že mi teď lže. Ale proč by sakra lhala?

„Asi dvě minuty než si přišla. Opravdu jsi neviděla nic? Ani odlétající hejno? " nevěřícně jsem se na ni dívala a snažila se navázat oční kontakt, ale uhýbala pohledem.

„Ne. No já jsem se moc na oblohu při cestě nedívala. " a nervózně mezi mnou a Bonie kmitala očima. „Takhle do školy nepůjdete. Dnes zůstanete doma, uvařím vám čaj. Nemáte hlad? " a šla rovnou do kuchyně.

Mám silný pocit, že mi babička lže. Ale proč? A kde byla? V tom se ke mě přiblížila Bonie a zašeptala mi do ucha, abych to slyšela jen já a ne babička.

„Shelley? Mám pocit, že tvoje babička lhala. Nechceš se jí zeptat kde byla? " s vážným a soustředěným hlasem sledovala mou babičku, jak nám dělá něco k snědku.

Pomalu jsme se s Bonie blížily ke stolu a následně si sedly. Bonie nezpustila babičku z dohledu,sledovala ji se skoro až vražedným pohledem. Potom co jídlo bylo hotové ho položila před nás. Byly to kousky rohlíku nakrájené na plátky, na nich máslo, pórek a nakonec šunka. Hned jak se Bonie na ty jednohubky podívala, z jejího vážného až mírně vražedného výrazu se stal šťastný a hladoví výraz v obličeji. Musím uznat, že nad jejím pohledem jsem se trochu uchechtla. Kdyby jste viděli ty její vykulené oči. No potom co jsem z Bonie zpustila z očí, otočila jsem se směrem k babičce a s vážným výrazem, o který jsem se pracně snažila ,abych se dál nesmála Bonie, jsem se jí zeptala.

„A kde jsi vůbec byla po celou tu dobu? "

„No nevím jestli je vhodný čas se o tom bavit." a rázně cukala hlavou směrem k Boni, která tam měla práci s tím, aby vyprázdnila talířek, na kterém byly jednohubky.