Blue Moon [POZASTAVENO]

3.Kapitola

Ahoj jak jsem slíbila je tu další kapitola. V této bude trošku více děje takže doufám že se bude líbit. :))
Příjemné čtení ;)

Na druhý den

„Shelley zbuď se. Zbuď se! " višiluje Morgana

„Co? Co se děje? " říká ospale a nechápavě Shelley.

„Ať se stane cokoliv, tak mě nehledej rozumíš, nikomu nic o mně neříkej jasný?! " řekla zpanikařeně Morgana.

„Policie otevřete! " zabouchal na dveře šerif.

„Musím jít, nevím kdy se vrátím, ale nebudu pryč dlouho. Mám tě ráda. " dala jí pusu na čelo a utekla pryč z pokoje. Shelley vylekaně a nechápavě vstala z postele a šla otevřít dveře. Byly asi dvě hodiny ráno.

„Dobrý den, žije tady Morgana Williamsová? " ptal se policista.

„Em, ano, ale není tu, někam odjela. Bohužel netuším kam. " řekla vystrašeně.

„Dobře, ale kdyby se vrátila, tak mi prosím zavolej, jen ji musíme vyslechnout. " usmál se a odešel, Shelley zavřela dveře.

Tak to bylo divný! Proč babička utekla? Co se to tu děje? Na co ji potřebují vyslechnout? Radši si půjdu lehnout, abych byla vyspaná do školy. Ah, to nám ten den úžasně začíná.

Shelley si šla zpátky lehnout. Když šla po schodech, tak při došlápnutí na schod, hlasitě vrznul.

Večera ještě takhle nevrzal. Co tak najednou?

Shelley ochrnula koberec a znovu stoupla na schod. Ozvalo se nepříjemné vrznutí. Shelley zkusila zatlačit na schod, přičemž se horní prkno schodu oddělalo. Uvnitř byla krabička, která měla malí zámek.

Krabička? Tu sem musela dát babicka. Ale proč? Není tu k tomu klíč. Možná ho bude mít někde založený. Třeba ve šperkovnici.

Vzala krabičku do ruky a dala prkno zpátky na schod, který následně zakryla kobercem. Vstala a šla k babiččině šperkovnici, která byla na nejvyšší poličce na skříni v obývacím pokoji. Byla zakrytá knihami. Krabičku položila na stůl a přitáhla si židli, na kterou si následně stoupla. Odhrnula knihy na stranu a natáhla se pro šperkovnici. Pomalu slezla dolů, přitáhla si židli ke stolu a položila ji vedle krabičky. Otevřela šperkovnici a hledala v ní nějaký malí klíč.

To nemá cenu nic tu není, možná ho má někde jinde. Ale počkat. Co je.. Co je tady tohle?

Byl to malí přívěsek se srdcem. Když jej otevřela uviděla v něm fotku její mámy. Přejela po fotce prstem. Pak si všimla ohnutého rohu. Fotku oddělala a za ní byl malý klíč.

„BINGO! " vyhrkla nahlas a vzala klíč. Přitáhla si k sobě krabičku a odemkla ji.

Překrásné. Ale proč ho má schovaný v krabičce pod schodama ?

V krabičce byl prekrásně modrý kámen, který se blýskal. Shelley začali v tu chvíli modře zářit oči. A v nich byl odraz modrého měsíce.

_________________________

Ráno

"BEEP-BEEP" ..*prásk* Shelley hodila budíkem o zem. Vstala a její oči se rozzářily modře a pak zhasly. Šla ke skříni a začala si vybírat oblečení když v tom jí zapípal mobil. Vzala ho ze stolku a koukla se kdo píše. Psal Thomas.
Thomas: „Čau, hej mohla by si mě dneska odvézt do školy mám pokažené auto :D. "

Já: „Čau jasně žádný problém za 15min. jsem tam ;). "

Ze skříně vytáhla černé ryfle, bílé triko s krátkým rukávem a k tomu světle modrý svetr a na krk si dala obyčejný, zlatý náhrdelník. Když byla oblečená, šla dolů do kuchyně. Jak byla v kuchyni, udělala si svačinu a šla do obývacího pokoje pro batoh. Na stolku byla ta krabička, Shelley ji zamkla a klíč si přivázala k náhrdelníku a krabičku vzala do ruky a odnesla ji do svého pokoje. Chtěla ji někam schovat, tak posunula skříň a nadzvedla prkno z podlahy, pod kterým byla ne moc hluboká díra a krabičku pod ní schovala. Pak seběhla schody a vzala si batoh co nechala v obývacím pokoji. Zapípal jí mobil. Thomas ji psal, jestli už jede, tak šla ke svému autu. Nasedla a nastartovala auto, v tom dostala záblesk. Viděla ducha lišky, jak běží do lesa. Byla to něco jako vize, její oči zase zářily modře, pak byly zase normální. Shelley se lekla, byla trochu v šoku. Jak se uklidnila, tak jela pro Thomase.

Jak vyzvedla Thomase, všechno mu řekla. O babičce, o kameni i o té vizi. Thomas mlčel a koukal před sebe. Zřejmě přemýšlel. Po chvilce trapného ticha Thomas promluvil.

„Tak to je divný, " zasmál se „ ty něco bereš? "

„Ne! Jsi blbec. " řekla a začala se smát.

„To nic nebylo, jen vidina a to s tvou babičkou má taky logický vysvětlení a ... " řekl s úsměvem na tváři, když mu do toho skočila Shelley.

„A jaký? Co když něco udělala? Je jediná koho mám. Jediná na které mi záleží a jediná komu na mně záleží. " smutně se podívala na Thomase.

Zbytek cesty už se o tom nebavili. Thomas nahodil jiný téma a podařilo se mu i Shelley rozesmát. Pomalu už dojížděli na parkoviště, tak tak stíhali. Když zaparkovala vylezli oba z auta a Shelley měla zase vizi o lišce, která jde cestičkou k velké mu stromu. Shelley přitom málem spadla ale Thomas stihl oběhnout auto a chytit Shelley. Když se Shelley probrala její oči zase zářily modře.

„Jsi v pořádku?! Shelley tvoje oči září modře, " řekl překvapeně a vyďešeně „ možná si měla pravdu když si říkala že všechno je podivné. Teď už vím co si myslela. "

Doufám že se ti příběh líbil, tentokrát tam bylo trochu víc akce jestli by se to tak dalo říct. Samozřejmě tvůj názor mi napiš do komentáře.

Ahoj ;)
★pineapple^^