Blue Moon [POZASTAVENO]

2.Kapitola

Ahoj je tady další kapitola Blue Moon a doufám že se v této kapitole dozvíte víc věcí jak o tomhle příběhu tak o Shelley. Doufám že se ti tahle kapitola bude líbit.
Tak krásné čtení :D :))

O měsíc později

1.září

"BEEP-BEEP" „Tenhle zvuk nesnáším!" zařvala Shelley na hlasitý budík který silnou ránou vypla. „Horší než pondělí, je to že musím jít do školy kde nikoho neznám. Doufám, že jsou na snídani lívance jinak, už mě nic nerozveselí." odvětila a potom se zasmála. Vstala z postele a směřovala ke své skříní, přebírala své oblečení a hledala něco co nebude přitahovat pozornost ostatních. Narazila na béžovo- krémové triko a na to vinnový přehoz, k tomu si vzala tmavě modré ryfle a krk si ovázala šedým šátkem a to všechno doplnila černými boty. Jak byla oblečená šla do koupelny na ranní rutynu, která zahrnovala čištění zubů a make-up.

Nečekala jsem, že na smrt mích rodičů tak lehce a rychle zapomenut. Na to, že byli mí rodiče, jsme si nebyli moc blízcí. A už vůbec jsem nečekala, že se mi tu bude líbit, nebo že se mi tu někdo bude líbit. Thomas je pěkný a jsem ráda že mi to tu minulý týden ukázal, ani jsem nevěděla, jak je tu hezky a to jsem tady byla snad milionkrát. No čas jít se na snídat.
„Dobré ráno, jak ses vyspala? " tázala se babička veselým hlasem.

„Dobré ráno, jo dobře ale radši bych ještě spala. " odpověděla a zasmála se.

„No rád by spal každý, ale škola je důležitá, " pousmála se Morgana „svačinu jsem ti už jinak přichystala je na lince."

„Děkuji, to si nemusela, zvládla bych to sama. " řekla Shelley.

„Ty ?" Morgana se začala smát.
Shelley se na ni podívala uraženě, ale po chvilce se začala smát taky. Šla k lince, kde vzala svačinu a kráčela si to ke svému květinovému batohu s hnědými popruhami, potom si oblékla ještě černý kabát, který nechala rozeplí, venku bylo chladněji, ale ne tolik aby si ho musela zapínat. Rozloučila se s babičkou a šla k autu. Cestou do školy uviděla tu samou skupinu kluků kterou viděla u toho starého domu, byl s nimi i Thomas a nějaké dvě holky, zrovna nasedali do auta a Thomas si všimnul Shelley a zamával jí, ona mu to doplatila.

Vystupovala z auta, když v tom do ní někdo narazil, otočila se a uviděla pěkného kluka.

„Promiň, nedával jsem pozor," řekl „mimochodem jsem Nick. "

„Um.. Jo v pohodě.. Em.. Já jsem Shelley. " řekla.

„Rád jsem tě poznal Shelley a ještě jednou promiň, jak jsem do tebe narazil. " usmál se.

„Já jsem tě taky ráda a v klidu, nic se nestalo. " řekla a úsměv mu oplatila.

Pak šla rovnou do školy, která byla celkem obrovská na to, že je v malém městě. Šla do ředitelny vyřídit studium a podobně cestou si všimla nástěnek, studentů, učeben. Všechno to byla pro ni jiné a nové. Jak došla k ředitelně tak přemýšlela nad tím vším, jestli to zvládne, pak vešla do ředitelny.

„Dobrý den. Vy jste paní ředitelka Andersonová? " tázala se Shelley po vchodu do místnosti.

„Dobrý den, ano jsem. Ty musíš být Shelley Wintensová, pojď dál, " řekla „ty si naše nová studentka, že ano? "

„Ano, ano přesně tak. "  odpověděla.

Po dlouhém sezení šla Shelley z ředitelny a šla hledat svou třídu. Po cestě za ní přiběhla dívka.

„Ahoj, jmenují se Bonie. Ty si ta nová že? No jen jsem ti chtěla říct, kdyby si cokoliv potřebovala přijď za mnou. "

„Jo dobře, mimochodem jsem Shelley. "

Potom se spolu začaly bavit a nakonec šly i do stejné třídy. Měli zrovna chemii, tak si sedly spolu. Hodina chemie byla nudná. Když zrovna paní Hopkinsonová něco vysvětlovala, tak Shelley spadla tužka, když ji zvedala všimla si, že ji jeden kluk sleduje. Měl takový zamračený pohled, pak se ale usmál. Shelley se rychle zvedla myslela si, že se jí kouká do výstřihu, ale to těžko, její tričko mělo malý výstřih, dá se říct, že skoro žádný.

Po škole šly na parkoviště, kde se holky rozloučily. Shelley nastupovala do auta, když v tu chvíli, za ní přiběhl Thomas a zeptal se jí jestli nemá čas, že by ji udělal menší exkurzi po lese. Shelley to nemohla odmítnout, tak si do auta za ní sednul.
Exkurzi beru, po dnešku potřebuju vyčistit hlavu od toho všeho.

Přijeli k lesu a vyšli z auta. Šli k lesu a Shelley se začala rozhlížet, vypadal tak tajemně. Až děsivě. Shelley se to zdálo divné celkem se bála.
„Tak můžeme? " otočil se na Shelley.

„No ..klidně. " řekla nejistě a šla spolu s Thomasem do lesa.

Po chvilce cesty si Shelley myslela, že zabloudili, netušila kam jdou. Šla stále za Thomasem a snažila se zůstat v klidu. Pak uviděli velký strom který svými větvemi zakrýval cestu nešlo přes ně nic vidět. Thomas větve odtáhl a oba prošli.

„Ó můj bože! To je krása! " řekla Shelley překvapeně.

Stáli před krásnou mýtinkou, kde byl malý vodopád s jezerem a zářilo tam jemné sluneční světlo krása.
„Bude to naše tajné místo jo? " řekl Thomas a podíval se Shelley do očí

„Ovšem. " řekla Shelley a podíval se na Thomase.

V tu chvíli, tam oba stáli a dívali se na sebe, za nimi tekl blištivý vodopád, sluneční svit na ně svítil a zvuk ptáčků doplňoval ticho.
V tom dostala Shelley smsku a ta zkazila kouzelnou chvíli.
Babička:„ Pojď už domů stmívá se. "

„Em.. To je babička, už mám jít domů. Tak pojedeme ? "

„Jo, jasně jdeme. "

A jeli domů. Když dojeli do města, tak Shelley vysadila Thomase u jeho domu a jela zpět za babičkou.

Doufám že se ti další kapitola líbila. Další díl vyjde asi zítra. Máš se na co těšit mám totiž miliony nápadů.
Ahoj ;))