ARTEMIS FOWL

PŘEKLAD

Už jste jistě museli uhodnout, jak daleko byl Artemis Fowl ochoten
zajít, aby dosáhl svého cíle. Ale co přesně bylo jeho cílem? Jaký to
byl podivný plán, že k němu bylo třeba vydírat vílu závislou na
alkoholu? Odpověď zněla: zlato.
Artemisovo pátrání začalo před dvěma roky, když ho prvně zaujalo
brouzdání po internetu. Rychle si vyhledal všechny adresy týkající
se záhad: únosy mimozemšťany, spatření UFO a nadpřirozené
jevy. Ale především objevil existenci Národa. Když se tak probíral
gigabyty dat, narazil na stovky zmínek o skřítcích skoro ze všech
koutů světa. Každá civilizace měla pro Národ svůj vlastní výraz, ale
nepochybně to byli všechno příslušníci téže skryté rodiny. V
několika těch příbězích byla zmínka o Knize, kterou u sebe nosí
každý skřítek. Byla to jejich Bible, která údajně obsahovala dějiny
skřítčího rodu a přikázání, jimiž se řídily dlouhé skřítčí životy.
Samozřejmě že Kniha byla psaná v gnómštině, ve skřítčím jazyce, a
člověku nebyla k užitku.
Artemis byl přesvědčen, že při dnešní technologii by se Kniha dala
přeložit a s tímto překladem by se dala využívat docela nová
skupina tvorů. Poznej svého nepřítele - to bylo Artemisovo heslo.
Proto se ponořil do všech poznatků o Národu, až sestavil
rozsáhlou databázi charakteristických rysů jeho příslušníků. Ale to
nestačilo. Proto dal Artemis na web inzerát:
Irský obchodník
VYPLATÍ VELKOU SUMU
$ amerických dolarů $
za setkání se skřítkem, vílou,
leprikónem nebo plivníkem.

Z odpovědí většinou nebylo nic, sázka na Ho Či Minovo Město
se však vyplatila.
Artemis byl patrně jediný žijící člověk, který dokázal uplatnit to, co
právě získal. Dosud si uchoval dětskou víru v čáry a kouzla, ale byl
odhodlán využít jich jako dospělý. Pokud existoval někdo, kdo byl
schopen připravit skřítky o část jejich kouzelného zlata, pak to byl
Artemis Fowl Druhý.
Bylo časně ráno, když dojeli do Fowl Manor. Artemis se už nemohl
dočkat, až zasedne k počítači a ke Knize, ale nejdřív se rozhodl
navštívit svou matku.
Angelina Fowlová setrvávala na lůžku. Tento stav trval od chvíle,
kdy zmizel její manžel. Nervové napětí, říkali lékaři. Nedá se to
léčit jinak než klidem a prášky na spaní. To bylo skoro před rokem.
Butlerova mladší sestra Julie seděla na úpatí schodů a tvářila se tak,
že očima málem vyryla díru do zdi. Ani třpytivá řasenka nedokázala
její pohled změkčit. Artemis už u ní tenhle výraz jednou viděl,
těsně předtím, než složila nelsonem obzvlášť drzého poslíčka s
pizzou. Nelson, pokud Artemis věděl, byl klasický zápasnický
chvat. Divná záliba pro i pubertální dívku. Ale koneckonců, byla
Butlerová.
„Děje se něco, Julie?“
Julie se rychle narovnala. „Moje chyba, Artemisi. Zřejmě jsem
nechala v závěsech skulinu. Paní Fowlová nemohla spát.“
„Hmm,“ broukl Artemis a pomalu vystupoval po schodech. Matčin
stav mu dělal starosti. Už dlouho neviděla denní světlo. Jenže na
druhou stranu, kdyby se zázračně uzdravila a vyšla ze své ložnice,
znamenalo by to konec Artemisovy neobvyklé svobody.
Znamenalo by to zpátky do školy, a už žádná kriminální
dobrodružství, chlapče.
Zlehka zaklepal na dvoukřídlé dveře.
„Mami? Jsi vzhůru?“
Něco z druhé strany se roztříštilo o dveře. Znělo to draze.
„Samozřejmě že jsem vzhůru! Copak můžu v tomhle oslepujícím
světle spát?“
Artemis se odvážil nahlédnout dovnitř. Starožitná postel s nebesyse tyčila do tmy a skulinkou v záclonách dopadala dovnitř
stříbrná nitka světla. Angelina Fowlová seděla schoulená na posteli
a její bledé ruce v tom příšeří bíle zářily.
„Artemisi, miláčku, kde jsi byl?“ , Povzdechl. Poznala ho. To bylo
dobré znamení.
„Školní výlet, mami. Byli jsme lyžovat v Rakousku.“
„Hm, lyžovat,“ zopakovala toužebně Angelina. „Po tom se mi
stýská. Snad až se tvůj otec vrátí.“
Artemisovi se sevřelo hrdlo. To se mu nestávalo často.
„Ano. Snad až se otec vrátí.“
„Miláčku, mohl bys zatáhnout ty zatracené záclony? To světlo je
nesnesitelné.“
„Samozřejmě, mami.“
Artemis tápal přes místnost a obzvláštní pozor si dával na nízké
prádelníky a komody, kterých tu stála spousta. Nakonec sevřel
prsty sametové závěsy. Na okamžik byl v pokušení doširoka je
rozhrnout, ale pak si povzdechl a zatáhl skulinku.
„Děkuju, miláčku. Mimochodem, té komorné se musíme okamžitě
zbavit. Není k ničemu.“
Artemis držel jazyk za zuby. Julie pracovala v domácnosti
Fowlových tvrdě a věrně už tři roky. Bylo načase, aby využil
matčiny roztržitosti ve svůj prospěch.
„Máš naprostou pravdu, mami. Stejně jsem to už nějakou dobu
chtěl udělat. Butler má sestru, která by se myslím na to místo
výborně hodila. Už jsem se ti o ní snad i zmiňoval, ne? Julie.“
Angelina se zamračila. Julie? Ano, to jméno mi připadá povědomé.
No, v každém případě, horší než ta husa, co máme teď, už být
nemůže. Kdy může nastoupit?“
„Hned. Řeknu Butlerovi, aby ji přivedl z domku.“
Jsi hodný chlapec, Artemisi. A teď pojď a hezky maminku obejmi.“
Artemis přistoupil k matce a ponořil se do stinných záhybů jejího
županu. Voněla jako okvětní lístky na vodě. Ale ruce měla chladné
a slabé.
„Miláčku,“ zašeptala tak, že Artemisovi naskočila husí kůže.
„Slyším… něco. V noci. Leze mi to po polštářích a do uší.“
Artemisovi se zase sevřelo hrdlo.