ARTEMIS FOWL

MYRTA

Myrta Krátká ležela na posteli a tiše zuřila. Na tom by nebylo nic
neobvyklého. Leprikóni obecně neprosluli dobromyslností. Myrta
však měla výjimečně špatnou náladu, dokonce i na skřítku.
Technicky vzato byla elf, skřítek bylo jen všeobecné označení. Taky
byla leprikón, ale to zas jen podle zaměstnání.
Možná že popis bude užitečnější než přednáška o skřítcích
rodokmenech. Myrta Krátká měla ořechově hnědou pleť, nakrátko
ostříhané kaštanové vlasy a oříškové oči. Nos měla zahnutý a ústa
plná a andělíčkovská, což nebylo nic divného vzhledem k tomu, že
jejím pradědečkem byl Kupido. Její matka byla evropská elfka s
prudkou povahou a štíhlou pružnou postavou. I Myrta byla štíhlá,
měla dlouhé, na koncích zúžené prsty, které byly přímo ideální k
tomu, aby se sevřely kolem obušku. Uši měla samozřejmě špičaté.
Měřila přesně jeden metr, což bylo pouhý centimetr pod skřítčí
průměr, ale i centimetr může hrát důležitou roli, když nemáte moc
nazbyt.
Příčinou Myrtina vzteku byl velitel Břízný - ten jí šel po krku od
prvního dne. Břízný se totiž rozhodl brát jako osobní urážku, že
první žena-důstojnice v dějinách Řeko byla přidělena právě k jeho
průzkumnickému oddílu. LEPReko neboli Lokalizační a evidenční
policejní rekognoskace byla velmi nebezpečná služba s vysokým
procentem úmrtnosti, a Břízný byl přesvědčený, že to není místo
pro ženskou. No, ale bude si na tu myšlenku muset zvykat, protože
Myrta Krátká neměla v úmyslu odejít ani kvůli němu, ani kvůli
nikomu jinému.
I když by to nikdy nepřipustila, další možnou příčinou její
podrážděnosti byl také Rituál. Už několik měsíců měla v úmyslu ho
provést, ale nějak se jí pořád nedostávalo času. A kdyby Břízný
přišel na to, že jí poklesla úroveň kouzelných schopností, okamžitě
by ji nechal přeložit k dopravákům.
Myrta se skutálela z matrace a doklopýtala do sprchy. Tohle bylajedna z výhod bydlení poblíž zemského jádra - voda byla vždycky
horká. Samozřejmě žádné denní světlo, ale to zas nebyla tak vysoká
cena za soukromí. Podzemí. Poslední oblast bez lidí. Nic se
nevyrovná tomu, když jeden přijde po dlouhém pracovním dni
domů, zruší štít a ponoří se do bublající slizové lázně. To blaho!
Skřítka se oblékla, zatáhla si zip matně zelené kombinézy až po
bradu a zapnula helmu. Uniformy LEPReko teď byly docela
pohodlné. Ne jako ty staromódní obleky, co se nosily dřív. Boty s
přezkami a pumpky! Hrůza. Není divu, že leprikóni jsou v lidském
folklóru takové směšné postavičky. Ale možná je to tak lepší.
Kdyby Blátiví věděli, že „leprikón“ je vlastně jen zkomolené
LEPRekon, tedy příslušník LEPReko, elitních policejních sil,
nejspíš by se snažili je vyhubit. Je lepší zůstat nenápadní a dopřát
lidem jejich navyklé představy. Nad zemským povrchem už
vycházel měsíc a tak
Myrtě nezbýval čas na pořádnou snídani. Honem popadla v
ledničce zbytek kopřivového koktejlu a nalila ho do sebe už v
tunelech. Na hlavní cestě vládl chaos jako obvykle. Létající vilové
ucpali průchod jako kamínky hrdlo láhve. A gnómové to ještě
zhoršovali, protože svými obřími kolébajícími se zadky blokovali
dva pruhy. Nadávavé žáby se hemžily na každém jen trochu vlhčím
místečku a klely jako námořníci. Tenhle druh vznikl původně jako
žert, ale rozmohl se jako mor. Za tohle někdo přišel o hůlku.
Myrta se probíjela davem k policejní stanici. Před Královstvím rýčů
už teď vypukla potyčka. Policejní desátník Mlok se ji pokoušel
urovnat. No, hodně štěstí. Tohle je vážně zlý sen. Aspoň že Myrta
měla občas šanci pracovat nad zemí.
Dveře na policejní stanici blokoval rozhořčený dav. Klanová válka
mezi skřety a permoníky už zase propukla naplno a policejní stanici
každé ráno obléhaly davy rozzlobených rodičů dožadujících se
propuštění svých nevinných ratolestí. Myrta se ušklíbla. Jestli vůbec
existoval nějaký nevinný skřet, tak Myrta Krátká se s ním dosud
nesetkala. Byly jich teď plné cely, vyzpěvovali hesla svých gangů a
házeli po sobě ohnivými koulemi.
Myrta se vmáčkla do davu. „Uvolněte cestu,“ hulákala. „Policie!“
Okamžitě se na ni vrhli jako mouchy na smrdutku.