ARTEMIS FOWL

ÚNOS

Hlavní Artemisův problém byl, jak najít leprikóna. Ona to byla dost
vychytralá cháska, už se na světě vyskytovali Bůh sám ví kolik
staletí, ale pořád neexistovala ani jedna fotka, jediný záběr videa.
Dokonce ani žádná novinářská kachna jako třeba u lochnesky. Moc
společenská partička to tedy není. A mazaní jsou jako opice. Ještě
nikomu se nikdy nedostalo do rukou zlato skřítků. Jenže taky nikdo
nikdy neměl v rukou Knihu. A hádanky bývají prosté, když držíte v
ruce klíč.
Artemis povolal sourozence Butlerovy do své pracovny a teď k
nim hovořil od malého řečnického pultíku.
„Existují určité rituály, které musí každý elf provádět, aby obnovil
svou kouzelnou moc," vysvětloval Artemis. Butler a Julie kývli,
jako by to byla normální porada. Artemis zalistoval v Knize a
vybral z ní jednu pasáž:
Jen zem ti může novou sílu dát,
za velkodušnost třeba dík jí vzdát.
Kouzelné semeno vynes z hloubi
kde úplněk, starý dub a krouživá voda se snoubí.
Odnes ho pryč a jinde zakopej,
dar za svou moc zpět zemi odevzdej."
Artemis Knihu zavřel. „Chápete?"
Komorník i Julie horlivě přikyvovali, ale pořád vypadali, že
nechápou vůbec nic.
Artemis povzdechl. „Leprikón je vázaný určitými rituály. Velmi
konkrétními rituály. A ty můžeme využít k tomu, abychom
některého vystopovali."
Julie zvedla ruku, ačkoli byla o čtyři roky starší než Artemis.
„Ano?"
„Totiž, já nevím, Artemisi," řekla a kroutila si při tom pramen světlých vlasů způsobem, který několik místních mladíků
považovalo za vysoce přitažlivý. „Ti leprikóni."
Artemis se zamračil. To bylo špatné znamení. „O co ti jde, Julie?"
„No, leprikóni. Vy přece víte, že doopravdy nejsou, ne?"
Butler sykl. Tohle byla jeho chyba. Nějak se nikdy nedostal k tomu,
aby vysvětlil své sestře, o co v tomhle případu jde.
Artemis se na něj káravě zamračil.
„Butler s tebou o tom ještě nemluvil?"
„Ne. Měl?"
„Ano, to tedy měl. Možná si myslel, že by ses mu smála."
Butler poposedl. Přesně tohle si skutečně myslel. Julie byla jediný
člověk na světě, který se mu smál s trapnou pravidelností. Většina
ostatních lidí to zkusila jednou. Pouze jednou.
Artemis si odkašlal. „No, řekněme, že budeme napříště vycházet z
předpokladu, že elfové skutečně existují a že já nejsem blekotající
idiot."
Butler celý nesvůj přikývl. Julie moc přesvědčeně nevypadala.
„Takže. Jak už jsem říkal, příslušník Národa musí vykonat určitý
konkrétní rituál, aby obnovil svou kouzelnou moc. Podle mého
výkladu musí sebrat semeno ze starého dubu u ohybu řeky. A musí
to udělat za úplňku."
V Butlerových očích se rozsvítila jiskřička pochopení. „Takže nám
prostě stačí..."
„Prozkoumat snímky z meteorologických satelitů, což jsem už
udělal. Budete se divit, ale těch starých dubů tak moc nezbylo, když
vezmeme v úvahu jen stoleté a starší. Přidejte k tomu ohyb řeky a
úplněk a zjistíte, že v téhle zemi existuje přesně sto dvacet devět
míst, které je potřeba sledovat."
Butler se spokojeně usmál. Sledování! Teď pán hovořil jeho
jazykem.
Je potřeba nejdřív udělat určité přípravy na příjezd našeho hosta,"
řekl Artemis a podal Julii strojem popsaný list formátu A4. „Tyhle
úpravy se musejí provést ve sklepě. Zařiď to, Julie. Do písmene."
„Ano, Arty."

Artemis se zamračil, ale jen trochu. Z důvodů, kterým sám tak
docela nerozuměl, mu nevadilo, když mu Julie říkala zdrobnělinou, kterou ho oslovovala jeho matka.
Butler si zamyšleně mnul bradu. Artemis si toho gesta povšiml.
„Dotaz?"
„No, Artemisi... ta víla v Ho Či Minově Městě..."
Artemis kývl. Já vím. Myslíš - proč jsme prostě neunesli ji?"
„Ano, pane."
„Či Lun v Almanachu Národa, což je rukopis ze sedmého století
zachráněný ze ztraceného města Sh'shamo, praví: Když skřítek
požije pálenky s Blátivými - to jsme mimochodem my - je provždy
mrtev pro své bratry a sestry. Takže nebyla záruka, že tahle konkrétní
víla má cenu třeba jen jediného gramu zlata. Ne, příteli,
potřebujeme čerstvou krev. Jasné?" Butler kývl.
„Dobře. A teď - na ty naše výlety při měsíčku si budeme muset
opatřit několik věcí."
Butler si prohlížel seznam: základní polní výbava, pár poněkud
neobvyklých položek, ale nic příliš záhadného, až na...
„Sluneční brýle? Na noc?"
Když se Artemis usmál jako teď, člověk skoro čekal, že mu z dásní
vyskočí upíří tesáky.
„Ano, Butlere. Sluneční brýle. Věř mi."
A Butler tak učinil. Bez odmlouvání.
Myrta zaktivovala termální cívku ve skafandru a vystoupala do čtyř
tisíc metrů. Křídla typu Kolibřík představovala špičku ve svém
oboru. Na ukazateli baterie svítily čtyři červené pruhy - což bylo víc
než dost na krátký výlet po Evropě a přes Britské ostrovy.
Samozřejmě že podle pravidel měla cestovat nad vodou, kde jen to
bylo možné, ale Myrta nikdy nedokázala odolat pokušení shodit si
sněhovou čepičku z nejvyššího vrcholku Alp, když letěla kolem.
Skafandr Myrtu chránil před nejhorší nepohodou, ale i tak cítila, jak
prochládá. Měsíc z téhle výšky vypadal obrovský a krátery na jeho
povrchu se daly snadno rozlišit. Dnes to byla dokonalá koule.
Magický úplněk. Imigrační oddělení bude mít plné ruce práce,
protože tisíce elfů, kterým se stýská po povrchu, to neodolatelně
potáhne nahoru.