ARTEMIS FOWL

POHŘEŠOVANÁ

Velitel Břízný nasával dým z obzvlášť smrdutého houbového
doutníku. Několik příslušníků Zásahové v transportéru málem
omdlelo. Dokonce i smrad spoutaného trolla se v porovnání s tím
zdál mírný. Nikdo samozřejmě neřekl nic, jejich šéf byl citlivější
než podebraný vřed na zadku.
Naopak Klusák si nadřízeného znepřáteloval s potěšením. „Sem s
těmi smradlavými vajgly nesmíte, veliteli!" vyštěkl, jen se Břízný
vrátil na operační. „Počítačům kouř nesvědčí!"
Břízný se zamračil, protože si byl jistý, že si to Klusák vymýšlí.
Ovšem netroufl si riskovat, že se uprostřed poplachu složí
počítače, a tak uhasil doutník v hrnku s kávou, který si nesl
kolemjdoucí trpaslík. „No tak, Klusáku, co má být ten váš takzvaný
poplach? A ve vašem zájmu doufám, že je to tentokrát něco
pořádného."
Kentaur měl sklon dělat katastrofy z maličkostí. Jednou dokonce
vyhlásil druhý stupeň ohrožení, protože mu vypadly jeho lidské
satelity.
„To je pořádné až dost," ujistil ho Klusák. „Nebo bych spíš měl
říct špatné. Hodně špatné."
Břízný cítil, jak mu žaludeční vřed začíná bublat jako sopka. Jak
špatné?"
Klusák vyťukal na Eurosatu Irsko. „Ztratili jsme kontakt s
kapitánkou Krátkou."
„Proč mě to nepřekvapuje?" zasténal Břízný a zakryl si tvář
dlaněmi.
„Měli jsme ji celou cestu přes Alpy."
„Přes Alpy? Ona letěla přes pevninu?"
Klusák kývl. ,Já vím, je to proti předpisům. Ale dělají to všichni."
Velitel neochotně souhlasil. Kdo by odolal takovému pohledu?
Když byl ještě ucho, dostal se do hlášení přesně pro stejný
přestupek.
„No dobře. Tak dál. Kdy jsme ji ztratili?"

Klusák otevřel na obrazovce další okno.
„Tohle jsou výstupy z Myrtiny přilby. Teď jsme nad pařížským
Disneylandem..."
Kentaur zrychlil přehrávání.
„Teď delfíni, a tak dál a tak dál. Irské pobřeží. Pořád klid.
Podívejte, tady se v záběru objevuje její lokátor. Kapitánka Krátká
hledá magická místa. Lokalita padesát sedm září červeně, takže k ní
zamíří."
„Proč ne na Tara?"
Klusák se ušklíbl. „Tara? Každý elfí hipík na severní polokouli
tancuje za úplňku kolem Lia Fáil. Bude tam tolik štítů, že celé okolí
bude vypadat jako za povodně."
„No dobře," procedil Břízný mezi zuby. „Tak pokračujte,
pokračujte."
„No jo. Nemusíte si hned vázat uši na uzel." Klusák přeskočil
několik minut nahrávky. „Teď. Tohle je ta zajímavá část... Pěkné
hladké přistání, Myrta zavěšuje křídla. Sundává si přilbu."
„Proti předpisům!" skočil mu do řeči Břízný. „Policista si nikdy
nesmí sejmout ..."
„Policista si nikdy nesmí sejmout přilbu nad zemí, s výjimkou
případů, kdy má přilba poruchu," dořekl Klusák. „Ano, veliteli,
všichni víme, co se říká v manuálu. Ale chcete mi tvrdit, že jste se
nikdy potajmu nenadechl čerstvého vzduchu po několika hodinách
letu?"
„Nechci," připustil Břízný. „Ale vy jste kdo? Její kmotřička víla
nebo co? Pusťte mi to důležité!"
Klusák se usmál do dlaně. Vytáčet Břízného bylo jednou z mála
příjemných stránek jeho profese. Nikdo jiný se toho neodvážil. To
proto, že všichni ostatní byli nahraditelní. Klusák ne. Vybudoval
celý systém od základů, a kdyby se kdokoli jiný pokusil jen ho
restartovat, skrytý virus by se postaral o to, aby se jim to všechno
zhroutilo kolem špičatých uší.
„To důležité. Už jsme u toho. Koukejte. Myrta najednou upustí
přilbu. Musela padnout objektivem dolů, protože jsme ztratili
obraz. Ale pořád máme zvuk, takže vám ho pustím."
Klusák zesílil audiosignál a odfiltroval okolní šum.

„Kvalita nic moc. Mikrofon je v té kameře. Takže byl taky zarytý
v blátě."
„Moc hezká stříkačka," řekl nějaký hlas. Rozhodně lidský. A
hluboký. To obvykle znamená velkého člověka.
Břízný nadzvedl obočí. „Stříkačka?"
„Slangový výraz pro pistoli."
„Aha." Pak mu došlo, co těch pár slov znamená. „Tasila zbraň."
Jen počkejte. To ještě není to nejhorší."
„Nepředpokládám, že se vzdáš dobrovolně?" řekl druhý hlas.
Veliteli z něj přeběhl mráz po zádech. „Ne," pokračoval hlas, „asi
ne."
„To je zlé," řekl Břízný a tvář měl netypicky bledou. „To vypadá
jako past. Ti dva mizerové tam čekali. Jak je to možné?"
Pak se z reproduktoru ozval Myrtin hlas, typicky neohrožený tváří
v tvář nebezpečí. Velitel si povzdechl. Přinejmenším byla živá. Ale
čekaly ho ještě další špatné zprávy, protože obě strany si vyměnily
několik hrozeb a ten druhý člověk prokázal nezvyklé znalosti
skřítkovských záležitostí.
„On ví o Rituálu!"
„A teď přijde to nejhorší."
„Nejhorší?" vytřeštil ohromeně oči Břízný.
Znovu Myrtin hlas. Tentokrát nabitý mesmerem.
„A teď je má na lopatě," pochvaloval si Břízný.
Ale neměla. Nejenže byl mesmer neúčinný, ale ta záhadná dvojice se
jím zřejmě docela bavila.
„To je od Myrty všechno," poznamenal Klusák, Jeden z Blátivých
chvíli něco provádí s kamerou a pak ztrácíme i tu."
Břízný si mnul vrásky na čele. „Moc toho není, Vizuál žádný,
dokonce ani jméno. Vlastně si nemůžeme být na sto procent jistí,
že jde o krizovou situaci."
„Chcete důkaz?" optal se Klusák. Já vám ho dám."
Přetočil pásek a znovu pustil video, které měli k dispozici.
„Teď se dívejte. Zpomalím to. Jeden obrázek za vteřinu."
Břízný se naklonil blízko k obrazovce, tak blízko, že viděl
jednotlivé pixely.
„Kapitánka Krátká jde na přistání. Sundává si přilbu. Shýbá se, nejspíš pro žalud, a... tady!"