Stuck in a Lift [CZ]

Hodina 8

Pozorovala jsem, jak Tom okusuje nit, která se uvolnila z jeho vlněného svetru. Vypadal při tom vtipně a svým způsobem i roztomile. Jako plyšový medvídek, kterému se páře ruka a on se tomu nějak snaží zabránit. Vlastně Tom párání vůbec nezabraňoval, naopak ho podporoval, a jako plyšový medvěd rozhodně nevypadal, takže moje úvaha byla úplně špatná.

Radši sklapni, mozku!

Když si všimnul, jak se na něj koukám, zrudl v obličeji a nechal toho. Pak se natáhl do jedné z mých nákupních tašek, aby si vzal něco k jídlu. Na poslední chvíli však ruku stáhl zpátky.

"Jen si vem," vybídla jsem ho.

"Ne," řekl. "Nechci z tebe dělat rozbitý automat na sladkosti."

"Cože?"

"Rozbitý automat ti vysype jídlo, i když do něj nevhodíš peníze," vysvětlil mi.

"No tak v tom případě jsem rozbitý automat na sladkosti už několik hodin. Vem si co chceš," usmála jsem se. A přestože jsem věděla, že mu to v blízké budoucnosti rozhodně nehrozí, dodala jsem: "Přece tě tu nenechám umřít hlady."

Já vím, jsem hrozná, strašně dlouho nebyla kapitola. Tak snad do příště nebude taková odmlka.