Tsundere

Boje

Konečně vyučování v tý cvokárně skončilo. Díky bohu...
Byly čtyři hodiny odpoledne a já mířila ze školy rovnou na hodinu klavíru. Měla jsem tři do týdne, v pondělí, středu a sobotu a popravdě to byly moje nejoblíbenější dny v týdnu (včetně neděle, kdy jsem mohla většinou spát do desíti).

Po cestě jsem si opakovala části, kde jsem často dělala chyby a vybavovala si věci z dnešních hodin, abych si je co nejlépe zapamatovala. V tom se mi vybavil obrázek YoonGiho, do kola obklopeného uhihňanými dívkami. Chytla jsem se za hlavu a prudce s ní zatřásla. Proč mi leze do hlavy?! Já ho tam nechci! Zahnala jsem myšlenku na něj někam hluboko do rohu hlavy a s úlevou šla dál.

...

"We SunMi! Ráda tě vidím" přivítala mě Jung RaeGe s otevřenou náručí. "Noona, nemohla jsem se dočkat." Jung RaeGe byla mojí učitelkou od mých pěti let. Ostatní děti by si nedovolily ji nazvat 'noona', ale mně to bylo dovoleno.

"Učila jsi se?" přivřela víčka žertovně. "Tělem i duší" usmála jsem se, zatímco jsem si sundavala boty. "Kéž by takovýhle přístup měly všechny děti. 'Být nadaný ti je málo. Musíš taky něco vědět'- jako bych mluvila do dubu" povzdechla si a nonšalantně pokračovala dál do bytu.

"No, ne, že bych se v učení nějak vyžívala..." zabručela jsem si pro sebe.

"Já to slyšela!"

"Kruci!"

...

RaeGe byla možná milá, ale jako učitelka byla velmi přísná. Vždycky na mně poznala, jestli jsem cvičila, nebo jestli mě něco trápí. To všechno se odráželo na tom, jak jsem hrála. "Soustřeď se! By mě zajímalo, kde lítáš" zakroutila hlavou. "Mian" špitla jsem a pročistila si hlavu. Ty, jo ty, vypadni!

"No vidíš, že to jde" pochválila mě a já si oddychla. V tom práskly vchodové dveře. "YAH! HoSeok, máme hosta!" křikla RaeGe, ale to už se do místnosti řítil HoSeok s širokým úsměvem na tváři.

"Ahoj Sun!"

"Čau, ty sluníčko"

Ještě jsem se o něm nezmínila? Ahh, nevadí. HoSeok byla jediná osoba, která mě měla ráda i přes mojí ledovou slupku. Ono přimět HoSeoka, aby vás neměl rád, je docela složitý úkol. On má rád totiž všechny.

"Už jste skončili?" naléhal a já se rozesmála. "Copak, dongsaeng-ah by chtěl galantně doprovodit noonu domů, co?" škádlila jsem ho a on se naštval. "Jsem jen o 9 měsíců mladší" nafoukl tvářičky a uraženě se otočil zády. "Ano, pro dnešek jsme už skončili" pokývla hlavou RaeGe a zvedla se od klavíru. "Nezapomínej..." "...se soustředit" dokončila jsem větu těsně před tím, než mě HoSeok vytáhl z bytu.

Šli jsme cestou k nám domů, jeli jsme metrem a procházeli se v našem oblíbeném parku, který byl před květinářstvím rodičů. Cestou jsme si povídali o všem možném i nemožném. Bylo to příjemné mluvit po dlouhé době s někým jiným než se svým mozkem.

"Jak bylo u rodičů?" HoSeok a RaeGe se na prázdniny vrátili do jejich rodného města Gwangju. RaeGe jenom na měsíc, ale HoSeok tam strávil celé prázdniny. Pomáhal rodičům v penzionu, který vlastní. "No, bylo to, fajn..." zrudnul a snažil se to skrýt odvrácením pohledu na opačnou stranu.