Tsundere

Klidné dny

Po mamčině...jak to nazvat...povzbuzujícím (?) telefonátu jsem chtěla telefon vypnout, když mi volal HoSeok.

"Sun-ah! Máš čas? Hrozně se nudím~"

"HoSeok-ah...nemůžu..." Kruci, jak mu to mám vysvětlit?!

"WAE? Hoří vám barák? Stěhuješ se?"

"Anio Hobi-"

"Určitě se zase díváš na por-"

"YAH HOSEOK!"

"Tak řekni proč!"

"Ty mi nedáš pokoj, viď?"

"Ne (korejsky znamená ne ano a anio ne •~•)"

"Já...jsem...u YoonGiho..."

"Cože?! Jak- co- odkdy- co-"

"S kým to mluvíš?" ozval se najednou mručivý hlas u mého ucha zatímco se pár rukou obtočil kolem mého pasu a já nadskočila leknutím.

"Tys mě vylekal...HoSeok oppa, už opravdu musím jít~"

V tom momentu mi YoonGi vzal mobil.

"Čau Hobi, půjčíš mi na dnešek Sun?"

"YoonGi hyung...Arasso, ale opovaž se jí ublížit!"

"Spolehni se" ušklíbl se těsně před tím, než típnul hovor.

Povzdechla jsem si, vzala YoonGimu mobil z ruky a hodila ho do tašky s YoonGim stále pověšeným na mých zádech.

"Tohohle nebudu mít nikdy dost" usmála jsem se, zatímco jsem hladila jeho ruce. Ucítila jsem chlad na rameni, a tak jsem se otočila tváří k němu. Měl mokré vlasy, ze kterých mu pořád kapala voda, sebevědomý, ale milující výraz ve tváři a...holou hruď?!

Kéž by jen to...místo kalhot měl...jen ručník?!?!

"YOONGI OPPA!" vypískla jsem leknutím a schovala si tvář do dlaní. "Jdi se obléct!" odstrčila jsem ho od sebe a on se jen smál "Aegyo~" zanotoval a odešel do svého pokoje. Já si sedla na gauč a objala polštář. Hovado. Ahhh, takhle jsem se cítila...snad s nikým. Tolik nových pocitů! Jen díky tomu, že to se mnou nevzdal hned. Já jsem byla ale paličatá!

Můžu v klidu říct, že ho mil-

"Nad čím přemýšlíš?" vzhlédla jsem zrak na YoonGiho a sekundu na to zrudla.
On byl.
Jen v boxerkách.

"Nejsem jen v ruč-"

"OBLEČ SE ÚPLNĚ!!!" hodila jsem po něm polštářem a on se jen smál a smál.

...

Vzhledem k nově nabitým vztahům a naší přirozeně líné náladě jsme se rozhodli strávit večer úplně jednoduše: vleže, zabalení do deky a povídáním si.

Chtěli jsme se poznat do úplného maxima, takže jsme mluvili prakticky o všem. Užívala jsem si jeho přítomnost, zahřívaná v jeho náručím, teplý dech dopadající na mé vlasy společně s lehkými doteky jak mi hladil vlasy.

"Proč jsi vlastně byla taková? Ledová a nesnášenlivá?"

"Mám k tomu důvod" zamyslela jsem se nad odpovědí. "Já jsem od přírody nedůvěřivý člověk, takže jsem se zařekla, že nebudu nikomu věřit co se lásky týče. Všichni byli hrozně šťastní a veselí a přemlouvali mě, ať si taky někoho najdu. Já ale už předem věděla, že se dřív nebo později rozejdou. A že je to bude bolet" posmutněla jsem a YoonGiho ruce mě více stiskly.

"To nedovolím" podíval se mi přímo do očí, a já mohla hned poznat, že to myslí smrtelně vážně.

"Já vím" zamumlala jsem a zavrtala se ještě hlouběji do jeho hrudi. On mě hladil po zádech a dával jemné polibky do vlasů.

"Věřím ti, Min YoonGi"

Já vím, krátké kratičké, ale došla mi inspirace.

A tu já teď chci OD VÁS!

Napište mi do komentářů, co by spolu mohli dělat (třeba rande v kině aj), připište k tomu, jestli to chcete i trošku smutový *ehehe* a já na to napíšu epizodu.

Toť vše a zatím pa°•○●