Tsundere

Čepel

YoonGi mě doprovodil ke dveřím a potom beze slova odešel. Odemkla jsem, vešla do domu a doufala, že JaeKi bude doma. V tom jsem zahlédla na podlaze kapky krve. Hodila jsem tašku na podlahu a následovala je. Šly jako cestička po schodech nahoru až do koupelny, kde jsem našla JaeKiho opřeného zády o vanu. Měl roztrhanou uniformu a těžce dýchal.

"JaeKi" vydechla jsem a klesla na kolena vedle něj. "Proboha, já ti chtěla pomoci, já tam chtěla tak hrozně vlítnout a seřezat ty bastardy" omlouvala jsem se mu a hladila ho po ruce. "Ať tě už zastavil kdokoliv, jsem mu zavázán. Sama proti třem? Ty jsi blázen" smál se a snažil se dýchat přes krev v nose, takže se mu u nosních dírek tvořily malé bublinky. Vstala jsem a vzala lékárničku. Umyla jsem mu tváře od špíny a krve a zastavila mu krvácení z nosu.

"Ten nos budeš mít zlomený" vzdychla jsem a sedla si vedle něj.
"Já poslouchám" kývla jsem na něj po chvilce ticha, dožadujíce se nějakého vysvětlení. On se usmál, odkašlal si a podíval se na svoje spojené ruce.

"Asi druhý nebo třetí den školy jsem šel domů právě touhle uličkou, která mi přišla jako skvělá zkratka, když jsem zahlédl ty tři prasáky, jak se sápou po Jeon ChoHee. To je jedna dívka z mojí třídy" vysvětlil rychle a snažil se skrýt červené tváře. Aha! Já to vidím...

"Neudržel jsem se a začal na ně řvát, ať jí nechají být. Rozeběhl jsem se k nim, schoval Cho za zády a řekl jí, ať uteče. A od té doby jsem jejich terčem já" uchechtl se. Proto zůstával doma a nechtěl jít ven. Proto chtěl na jinou školu. Aish, mělo mi to dojít!

"Musíš to nahlásit!" řekla jsem mu rozhodně, ale on zavrtěl hlavou. "Řekli mi, že jí znovu ublíží, jestli si budu stěžovat. A že tentokrát nezůstanou jen u dotyků" při téhle větě se otřásl. Tak oni budou ještě vydírat?! Jen počkejte...

Napadla mě brilantní myšlenka. "Mám plán..." nahla jsem se k němu a pošeptala mu ho. On se nejdříve zdráhal, ale když jsem ho ujistila, že do toho nezasáhnu rodiče, tak souhlasil.

...

"Potřebuji tvou pomoc."

Nevěřím, že jsem to vůbec řekla.

"S čím?" zeptal se YoonGi a nadzdvihl jedno obočí. "Mám plán, jak zbavit JaeKiho těch bastardů a potřebuji tě k tomu."

Jak hluboko jsem pro svého bratra schopná klesnout? Až takhle...

"Vidím, že ti na něm hodně záleží. O co jde?" Vysvětlila jsem mu svůj plán a on se zamyslel.

"Ale ty se do toho nezapojíš, že ne?"

"Samozřejmě, že ano!"

"V tom případě do toho nejdu" hodil si nohy na lavici a zavřel oči.

Ahhhh, naše výhoda je v háji...co nadělám.

"No v tom případě to asi udělám sama" chtěla jsem se zvednout, když mě YoonGi chytl za zápěstí a přitáhl k sobě. "Víš, co jsem ti včera slíbil?" zašeptal mi do ucha a já překvapeně přikývla. "Tak něco slib ty mně. Necháš mě tam jít s ostatními a ty budeš někde stranou, ano? A nevystavíš se zbytečnému nebezpečí" řekl nízkým, přitažlivým, ale výhružným hlasem a já se zmohla jen na tiché "Slibuji".