Tsundere

Led a slzy

Nesnáším pondělky...

Neděli jsem strávila v květinářství, bylo hodně lidí a já se dostala domů až večer. Pak až jsem měla čas na úkoly a učila jsem se dlouho do noci.

Budu ráda, když dojedu do školy a zpátky v celku bez toho, abych usnula někde po cestě.

...

Přišla jsem do třídy už před šestou, abych si mohla užít svůj pravidelný rituál vítání s klavírem. Jako vždy jsem ho pohladila po klávesách a pozdravila se s ním. Pak jsem si sedla a začala hrát. Nevěděla jsem ani, co hraji, ale moc jsem si to užívala.

"Koukám, že klavír je jediná věc, na kterou jsi milá..."

Prudce jsem se otočila a zahlédla YoonGiho opřeného o rám dveří. Nedíval se na mě, ale po tváři mu hrál jemný úsměv.

"To není pravda" protočila jsem oči a otočila se zpátky ke klavíru. Židle, dost široká pro nás oba, se prohnula a vedle ní dopadla taška.

"Podíval jsi se na to přes víkend?" cukla jsem hlavou směrem k notám položeným na křídle, které jsem zapomněla otevřít. Zvedla jsem se, že to udělám, ale YoonGi byl rychlejší.

"Yah! Křídlo otvírám vždycky já!" zamračila jsem se na něj. On si zase zaraženě sedl a já si v klidu otevřela lesklou desku. Pohladila jsem normálně skryté struny a zabrnkala na ně melodii Reality od Lost Frequencies, mojí nejoblíbenější písničky.

"Patří to k mému rituálu."

"Mmmm, chápu."

Já se mu právě omluvila?!

Odkašlala jsem si. "No nic..." Trapné~ "Neodpověděl jsi mi na otázku."

"Ano, podíval jsem se na to. Musím uznat, že jsi hodně talentovaná."

Složil mi právě kompliment nebo jsem hluchá?

"Proto nechápu, jak můžeš být tak neuvěřitelně protivná."

"Víš, ahhh, je to takový můj styl přežívání. Smiř se s tím. Pokud tě to bude až moc otravovat, bez problémů si najdu někoho jiného."

"Pochybuji, že by to s tebou někdo vydržel déle než deset minut."

"Tss, existuje člověk, který se mnou tráví čas. A rád"

Při vzpomínce na HoSeoka se mi nepatrně zdvihly koutky úst. Když jsem si ale všimla YoonGiho výrazu, hned jsem se zase vrátila ke své poker face.

"Tvůj přítel musí být svatý."

Wat.

"HoSeok není můj přítel, pabo" rozesmála jsem se srdečně, což ho pořádně vytočilo.

"Jsem rád, že se bavíš" odsekl.

"Je to bratr RaeGe, takže se vídáme už hodně dlouho a on si na mě zvykl. Navíc přimět ho, aby tě neměl rád, je nemožné. Určitě se brzy objeví na mojí *ehm ehm* tedy naší hodině" znovu jsem se rozesmála z představy YoonGiho s doširoka vytlemeným HoSeokem na zádech.