Důležité slovo

Co prosím?

Alröm se probudil za svítání. Podíval se na Velease, který ležel na druhé straně ohniště a stále spal.
Pomalu se zvedl a vyndal ze sedlových brašen jídlo. Udělal snídani a její vůně pronikla zřejmě i do Veleasova snu. Probudil se těsně před tím, než Alröm jídlo nandal do misky.
,,Dobré ráno." zívl. ,,Dobré." ,,Co jsi udělal k snídani?" Dotazoval se žádostivě Velas. ,,Králíka s fazolkami. Příloha bohužel není jiná než ty fazole."
,,Hmm, tak to už chápu proč se mi zdálo, že jsem na královské hostině a jako hlavní chod je obří králík." ,,A to jsi si teď vymyslel" řekl Alröm když mu podával misku s králíkem. Veleas jen zakroutil hlavou a už si nabíral první sousto a delikátně ho vychutnával. Alröm se jen díval jak elegantně dokáže Veleas jíst bez příboru a jak si tu skromnou krmi vychutnává. Začali mluvit o dalších věcech.
Co vlastně udělat dál s elfkou? Zbývají jim jen další tři dny cesty a měli by být v lese Gërgerich, ale co pak? Žijí tam stále ti které znal? Byl pryč pět let a přesto ho napadali takové myšlenky a připadal si jako by tam nebyl alespoň dvakrát tak dlouho. Poznají ho vůbec? Je to tak dávno...
Šťoural se v jídle a přemýšlel o podobných věcech. Veleas ho pozoroval a kroutil hlavou nad tím jak si může téměř nevšímat tak výborného jídla.
Když dojedli, tak zrušili tábořiště a osedlali koně. Alröm se ještě rozhlédl, jestli tu něco nenechali a vyjeli.
Jeli opět v tichosti. Bylo zataženo a slunce prorazilo vrstvu mraků jen málokdy.
Za nimi se ozval řev. Oba se otočili bleskovou rychlostí. Alröm k sobě přitiskl elfku.
Na zemi stál obří damp. Byl veliký a v tlapě držel kyj. Opět zařval a rozhýbal svoji zbraň a přichystal se k útoku.
,,Chraň ji." zašeptal Veleas. Alröm přikývl a vytasil meč.
Ohlédl se za sebe aby se ujistil, že se za ním nikdo neplíží. Volno. Přesto pohledem hledal nejbližší strom nebo skálu aby měl za zády pevný opěrný bod. Rozjel se ke skále a vyhlížel dalšího nepřítele. O Velease se nebál, byl to jeden z nejlepších šermířů, přesto ho kontroloval, jestli nepotřebuje pomoct.
Na nepřítele nemusel čekat dlouho. Brzy na elfku s Alrömem zaútočil další damp. Byl veliký, jako ten se kterým bojoval Veleas, ale tentokrát měl obr v ruce zubatý meč a polámaný štít. Zaútočil velmi rychle a Alröm jen rychle nastavil meč k obraně. Vyhekl nad dampovou silou. Jeho úder ho málem srazil z koně. Teď byl rád, že je elfka přivázaná za ním v sedle, takové myšlenky ho ale rychle opustili a on se soustředil pouze na boj. Přestože seděl na koni, byl jen o trochu víš, než obr.
Výpad, ochrana, výpad, výpad. Tak dokola. Dvakrát se mu povedlo zranit svého nepřítele. Jednou mu propíchl levé rameno, takže se nemohl dobře bránit kvůli palčivé bolesti a krve, která vytékala z rány. Podruhé ho pouze škrábl na hrudi.
On sám získal pouze jedno, ale nesmírně bolestivé zranění. Damp mu probodl pravou ruku, takže se špatně bránil a bylo těžké i účině útočit.
,,Kohopak to vezeš červe?" prohodil hrubým, špatně srozumitelným hlasem damp.
,,Proč tě to zajímá?"odvětil Alröm a snažil se zůstat připravený na dampovy útoky.
,,Protože, se vždycky přichomejtneš k něčemu, co není pro tebe. Hodí se to pro vyšší a lepší bytosti." Ne, nebyli to jemné bytost jako elfové. Přesně naopak byli hrubí slovy, činy i chováním.
,,Jako to myslíš sebe?"
,,Přesně tak."
,,Tak to si fandíš, příšero!''
Vžum... dampův meč se obratem zvedl a už letěl na Alröma. Byla to velká síla, která poháněla zubatou ohyzdnou a naprosto neudržovanou zbraň. Alröm neměl jedinou šancí meč zastavit. Letěla na něj velmi rychle a jeho ruka byla příliš zraněná.
Rychle se sehnul a ucítil vzduch, který dampův meč zvířil. Očekával smrt, protože obr byl silný a jistě využije toho, že Alröm není schopen se ochránit před útokem.
Damp však stál, svého meče si nevšímal a potichu si něco mumlal. Alröm našpicoval uši.,,To není možné," šeptal damp, ,, Dekaz přece říkal, že je mrtvá. Lhal, už zase. To byla chyba. Velká chyba. Bude popraven. Ať si pamatuje do dalšího života, že vysokým důstojníkům se nevyplácí lhát." Alröm byl zaskočen, že damp ví o tom, jak byla elfka napadena jeho druhy, navíc řekl, že se nevyplácí lhát vysokým důstojníkům. Což by znamenalo, že je jeden z těch vysoce postavených. Nebo alespoň jejich známý. Damp byl sice z ticha celou dobu co Alröm přemýšlel, ale poté opět si začal mumlat pro sebe. ,,Mademoiselle De'Kontryhel, pche a zrovna ji nechá utéct."
Co to má znamenat?!
,,C-co prosím?"
,,Sakra, on to slyšel." Sykl damp. Pozvedl meč a ohnal se znovu po Alrömovi.
,,Připrav se na smrt!"zasyčel damp. Alröm jednal rychleji než myšlenka. Zvedl meč a odrazil dampův nečekaný útok a sám zaútočil.
Bylo to tak nečekané, že damp měl mizivou šanci ho porazit. Alröm si nevšímal bolesti v paži a dál útočil. Damp třesoucími pažemi odvracel Alrömovy útoky. Na protiúder se nezmohl.
Pak však Alröma jeho zraněná pravička zradila. Damp se jako zázrakem vzpamatoval a opět zaútočil. Tentokrát měl Alröm potíže zadržet dampa.
Třetí útok už nemohl odrazit a tak spadl z koně na zem. Damp zachrochtal, což byl jeho způsob smíchu a ohnal se po něm.
Alröm jednal instinktivně. Pravá ruka mu byla na nic, takže si meč přehodil do druhé a bodl.
Dampovo chrochtání se změnilo spíš v kňučení, když ucítil chladnou ocel v břiše. Nepadl na kolena, ale otočil se a upaloval pryč od nich. Alröm ho nechal běžet. Byl příliš unavený na honění jednoho zatrápeného dampa. Pak se podíval po Veleasovi, jestli je naživu.