Důležité slovo

Znovu objevené přátelství

,,Jedu do lesa Gërgerich. "
,,Proč?" zeptal se Veleas.,,Naposledy tě odtud vyhodili, že jsi moc bojechtivý a že se máš sám spálit. Tak proč si myslíš že tě teď přijmou s otevřenou náručí? "
,,Nečekám," odpověděl klidně Alröm ,, že mě budou přijímat s otevřenou náručí, ale že se budu moci vrátit a oni se postarají o zraněnou."
,,O koho? Koho máš sebou? "
,,Ji" odpověděl Alröm a ukázal na elfku. ,,Víš kdo to je?"
Zakroutil hlavou.,,Bohužel, ale..."
,,Co ale?! Buď ke mně upřímný Veleasi!"
,,Ale," dopověděl ,, jako bych už někoho takového viděl. Avšak ani to nedokáži zařadit."
,,Hmm" odpověděl vyhýbavě Alröm.,,Co budeš dělat ty?"
,,Já?" zeptal se Veleas. Alröm přikývl hlavou na souhlas. ,,Ani nevím. Ještě jsem si to nerozmyslel."
,,Nechceš jet se mnou? Bylo by to jako za starých časů" usmál se Alröm.
Veleas odpověděl tichým zašeptáním ,,Nepřímou mě zpět. Na rozdíl od tebe. Ty jsi nic neprovedl."
Alröm povytáhl obočí v němé otázce. Veleas jen zavrtěl hlavou. ,,To je téma na jindy. "
Alröm pokrčil rameny. ,,Jestli si se nezměnil tak nemá cenu se tě ptát. Nikdy si nezměnil názor když jsem se tě vyptával."
Veleas jen přikývl. ,,Kde máš koně?"
,,Torina?" Veleas opět přikývl. ,,Nikde ho tady nevidím."
,,Ale vždyť je tady...byl. Torine! Kde jsi?" Z dálky se ozvalo zařehtaní. Alröm se za ním rozběhl. Měl strach o svého koně. Jeho hlas zněl opravdu daleko. Tak daleko by jeho milovaný Torin nikdy dobrovolně nezašel. Zřejmě se šel napást a někdo po něm skočil a ukradl ho. Nebo se alespoň pokusil.
Alröm naskočil na Veleasova koně. Ještě na něj křikl, aby pohlídal elfku, a že za chvíli je zpět. Veleas na něj jen kývl a Alröm už ujížděl směrem, odkud slyšel zoufalé řehtání Torina.
Brzy ho uviděl, jak mu nějaký muž nasazuje chomout a bije Torina bičem když neposlouchá a zvedá se na zadní.
Torin muže zřejmě několikrát nakopl, protože muž měl špinavé oblečení a podle chůze asi pár žeber zlomených.
Alröm vytasil meč a zamával jim nad hlavou. Muž si ho brzy všiml. Z obličeje mu zmizela barva a on se otočil na útěk. V rychlosti zapomněl z Torina sundat chomout a utíkal pryč jen s bičem v ruce.
Alröm se tomu zasmál, co za hrdinu mu ukradl koně. Sundal Torinovi chomout a odhodil ho na zem.
Muž si uvědomil že tam nechal chomout a že bez chomoutu nemůže krást. Alröm z něj ale nezpouštěl oči a tak si to velmi rychle rozmyslel jestli se má vrátit, a utekl pryč.
Alröm naskočil na Torina, Veleasova koně vedl za sebou.
,,Jak to šlo? " zeptal se Veleas hned jak přijeli. Alröm mu vrátil koně a odpověděl pouze:,,Dobře. Mám ho, zloděj nebyl velký hrdina."
,,Aha. Jestli platí ještě tvá nabídka příteli, tak pojedu s tebou."
,,Vážně! To jsem moc rád. Smím se zeptat proč jsi tak změnil názor?"
Veleas pokrčil rameny. ,, Nemám kam jít, a rád bych byl ještě chvíli v tvé společnosti. Navíc mě zajímá co se stalo, poté, co mě dampové unesli."
,,Jasně. Tak vyrazíme na cestu."