Důležité slovo

Den plný rozrušení

Ráno vyšel Alröm ze svého pokoje a nadechl se vůně, kterou pět let necítil. Snídani, kterou připravila mamka.
Udělal raní hygienu a sešel dolů na snídani. ,,Dobré ráno!" pozdravil.
Matka se otočila. ,,Dobré ráno i tobě. Snídaně bude za chvilku, budou míchaná vajíčka a k tomu chleba s marmeládou."
,,Hmm. To zní výborně. A ještě lépe to voní." řekl Alröm a sliny se mu jen zbíhali.
Sedl si ke stolu a za chvilku přišel otec a chvíli po něm Hegereka. Podávala se snídaně. Po snídani Alröm zvolal: ,,To byla výborné! Nedá se vypovědět jak to bylo vynikající! Slovo na takovou dobrotu neexistuje."
Genturin se usmála a sklopila pohled. ,,Kdepak, to se ti zdá. Zas až tak dobré to nebylo."
Alröm jen zakroutil hlavou: ,,Podceňuješ se mami. Bylo to víc než tak dobré!" Hegereka ho podpořila. ,,Mě se to také zdálo výborné. Myslím, ze můj milý malý bratříček má pravdu."
Alröm se na ní otočil. ,,Tak já jsem podle tebe ,milý malý bratříček' jo?"
,,Hmm, hmm."
,,To jsi neměla říkat milá malá sestřičko." odpověděl a zablesklo se mu v očích.
Hegereka si rázem vzpomněla co to znamená a rychle vystartovala od stolu a utíkala pryč. Alröm byl ale rychlejší. Dohnal ji téměř okamžitě. Chytl ji a bylo po útěku. Začala se vzpírat a bránit. A křičet. Rodiče sourozenecký boj jen s úsměvem pozorovali.
Alröm se na ně otočil a řekl. ,,Omluvte mě prosím. Musím odnést smetí." Rodiče jen přikývli a Alröm si jí hodil přes rameno. Vyšel ven a přímo šel směrem k jezírku v zahradě. Hegereka ho mlátila pěstičkama a volala ať jí pustí. Nic. Ani to s ním nehlo. Mířil dál směrem který si vytyčil. Hegereka tedy zabouchala víc. ,,Pusť mě!"
,,Jak si přeješ." ušklíbl se Alröm. Hegerece došla příliš pozdě její chyba. To už si ji Alröm sundal z ramenou a držel ji v náručí, ale dostatečně vysoko aby si nemohla stoupnout. Donesl ji až nad jezírko. Hegereka se rozkřičela: ,,Ne, ne! Tak mě nepouštěj!"
,,Nejdřív se mi omluvíš."
Hegereka začala vrtět hlavou, ale Alröm jí dal níž k hladině. Nepřestala. 
Nakonec, když už měla nohy asi centimetr od vody řekla: ,,Dobrá! Omlouvám se!" Alröm se usmál a jí dal víš, ale nepoložil ji. ,,A za co? Řekni to celé." ,,Omlouvám se za to, že jsem tě nazvala milým malým bratříčkem."
Alröm jen kývl a postavil ji na zem. Hegereka vydechla a o dva kroky ustoupila. ,,Uf, dobrá. Já jdu za rodičema... milý malý bratříčku."
,,Vrr..."
Hegereka vypískla a utíkala domů, Alröm se jí jen smál. Vešel zpět do domu. ,,Mami, tati já bych se šel projít. Musím pár věcí obstarat."
,,Jistě Alröme. Jen klidně běž a přijď až budeš chtít." odpověděl Kesbert.
,,Jenom se vrať prosím do půl osmé. Chtěla bych, abysme měli společnou večeři." Dodala Genturin.
,,Ano mami, budu tu." řekl Alröm. ,,Uvidíme se večer!" A s tím odešel.
Zamířil přímo k Runetorinu léčitelskému domu. Po deseti minutách cesty stanul před domem. Zvedl ruku aby zaklepal, ale v tom se dveře otevřeli a z nich vyběhl hrabě.
,,Ach Alröme De'Sant, ty jsi se skutečně vrátil." Řekl s úsměvem hrabě De'Kontryhel podávajíc mu ruku. Alröm ji přijal a potřásl s ní.
,,Rád Vás vidím hrabě. A jsem velmi rád, že Vás neopustila vaše neutuchající dobrá nálada," odvětil Alröm.
Hrabě se smutně usmál. ,,Ach, kdyby se má dcera vrátila zdravá byl bych daleko veselejší."
,,Ano vím," přikývl Alröm, ,,právě jsem se přišel podívat jak ji je."
,,Není jí moc dobře, ale je při vědomí a snad se brzy uzdraví. Právě usnula.
,,Nebudu jí tedy rušit v jejím jistě  zaslouženém odpočinku." Usmál se Alröm na hraběte.
Rozloučili se a Alröm odešli každý svou cestou. Alröm se vydal volným krokem po svém domovském městě a připomínal si vůni borovic a poslouchal jemný hluku přicházející z náměstí. Rozhodl se nenavštěvovat nikoho a jen si užívat domovinu. Zítra se bude muset vrátit k povinostem.
,,Ach jo," povzdechl si. ,,Zase jsem do toho spadl." A už se začal duševně připravovat na zítřejší královský sněm.
Když prošel celé město řekl si, že se podívá a připomene si co se dělo v království, když tu nebyl a co všechno bude na sněmu za důležité rody, aby je poznal a dokázal oslovit jménem.
Vrátil se tedy domů a rovnou zasedl ke  knihám. Jen o osmé vstal aby měli večeři jak si přála matka. Bylo to výtečné i když tentokrát už nevařila matka, ale nechala to na kuchaři. Vše se začalo vracet do starých kolejí. Jen Alröm se ještě potřeboval dále připravovat, a proto se brzy omluvil a šel opět nahoru. Ani se otce nezeptal o čem sněm bude. Když si to uvědomil podíval se kolik je hodin, řekl si, že to nechá na ráno. Jestliže o tom bude otec něco vědět, to totiž nebylo jisté. S tím se převlékl, zhasl světlo a uložil se na lůžko.

_________________________________________
Lidi, jestli se na tento příběh ještě někdo podíváte po tak dlouhé pauze budu Vám velmi vděčná. Omlouvám se, ale naprosto jsem neměla náladu na psaní. Doufám, že se k němu opět vrátím, jelikož mě to moc baví a nechci nechat tento příběh nedokončený. Myslím, že mě chápete. Každý má někdy takovou krizi. Pokud to někdo čtěte až sem, ráda bych udělala maličkou reklamu na knížku mojí kamarádky. Myslím že je moc hezká a byla by škoda aby zapadla.
Jmenuje se:  Uvidím ho ještě někdy?
Autorka: zevrajnavzdy
Prosím podívejte se na ní už jenom kvůli mě.

Děkuju Vám lidi. Ať už za to jestli se na kamarádčinu knihu podíváte nebo ne ( Jako, že doufám že ano. ). Ale hlavně za to, že jste věrní. Mám Vás moooc ráda. :-D