Důležité slovo

Cesta

Ozval se klapot koní a v dohledu se objevil nádherný šedo-hnědý kůň se světlou hřívou i ocasem. Na koni jel Alröm, za ním seděla bezvládná elfka.
Od té doby co opět upadla do bezvědomí už nepromluvila a ani se neprobrala, což dělalo Alrömovi starost. Přišla mu tak krásná a tajuplná,že se o ní toužil dozvědět víc.
Byl na cestě již dva dny od té doby co ji poprvé uviděl,a rozhodl se ji zavést do tajuplného, pro většinu lidí neznámého lesa Gërgerich.
Gërgerich, byl již jen asi třicet mil daleko. Bál se že elfka která tak statečně bojovala s dampy může být ve smrtelném nebezpečí. Jenže, nejdřív se musí dostat do toho lesa.
Udělal si pauzu v křoví. Aby nechal koně odpočinout a on se mohl trochu prospat. Jel bez zastávky skoro celý den, kvůli ní. Přivázal koně kde měl dostatek trávy a napojil ho.
Lehl si a zapřemýšlel nad tím, jestli dělá správnou věc, když ji tam veze. Elfové jsou nevyzpytatelný národ. Občas jsou vstřícní, jindy jsou nezkrotní a nebo neteční k okolí. Jednat s nimi bylo těžké, chtělo to vytříbenou mysl a rychlé reakce.
Po těchto úvahách nedošel k žádnému závěru a tak se Alröm otočil na bok a usnul.

Probudil se, když slunce stálo vysoko na nebi. Podle jeho polohy usoudil, že musel spát tak tři hodiny.
Přivázal elfku na koně, aby nespadla a sám nasedl před ní. Vydali se na cestu.

Jeli a Alröm měl samé smutné myšlenky. Bylo před třetí hodinou odpolední. Což znamenalo že je na cestě teprve dvě hodiny a přesto si připadal jako by byl v sedle alespoň dvakrát tak dlouho. Měl ztuhlé celé tělo. Ještě po včerejším dni plném jízdy, pokusu o lov a bojem. Spánek mu moc nepomohl, protože byl čím dál tím víc rozbolavělý.
Rozhodl se ulehčit koni a běžet chvíli vedle něj. Chtěl se podívat na elfku, jak jí je.
,,Tak Torine, od lesa Gërgerich jsme asi dvacet pět mil,"řekl Alröm. ,,to znamená ještě tři dny na cestě."
Mluvil ke koni a kůň mu asi rozuměl, protože na odpověd potřásl hřívou.
Měli se rádi, znali se mnoho let. Alröm dostal Torina jako hříbě před čtyřmi lety, a tak byli dobří přátelé.Běžel dál vedle koně.
Po hodině opět nasedl na Torina. Musel jet dál i když byl kůň unaven, protože Alröm byl přesvědčen že elfka je na tom špatně. Možná měli dampové sebou nějakého kouzelníka který ji očaroval. Takto a i jinak přemýšlel Alröm.
Střídal pochod s jízdou a přemáhal se aby elfce nepohlédl do mysli kvůli starosti o ni. Nedokázal však od ní odtrhnout oči. Byla tak krásná!
Zakroutil hlavou aby přišel na jiné myšlenky. Přesto ač to nechtěl spadli mu oči zpět na elfku.
Běžel dál a přinutil se na ní nedívat probouzela v něm zvláštní pocity.