Důležité slovo

Rodina

Vyšli ven a oba si oddechli, že jsou pryč z lékařského domu. Smrdělo to tam po desinfekci a různých bylinkách.
Rozloučili se a jeli každý ke svým rodičům.
Alröm musel projet celou Gonterenu než se dostal k rodnému domu. Chvíli seděl na koni skrytý pod korunami stromů a kochal se výhledem. Pak se otevřeli dveře od domu a ven vyšla Hegereka. Jeho malá, dvaatřicetiletá sestřička. Byla mu kousek nad pas. Kdyby byla člověk, byla by ve svém věku považována za ženu ve středním věku, ale oni nebyli lidé. Byli to elfové, tudíž byla vlastně osmiletým dítětem.
Elfský věk, když se vydělil čtyřmi dostal se přepočet na lidský věk a oběma rasám trvalo dlouho, než se dohodly jak to přepočítat. Navíc jejich věk se dá velmi špatně přepočítávat kvůli tomu, že elfové jsou nesmrtelní. Mohou se tudíž dožít i několika tisíců let.
Alröm chvíli sledoval svoji o pětapadesát let mladší sestřičku a nakonec slezl z koně. Pomaličku, potichoučku se za ní plížil. Chtěl ji překvapit. Poté se přikrčil a zakryl jí rukama oči.
Hegereka vykřikla a tak jí Alröm sundal ruce z očí a otočil si ji k sobě čelem. Měla ve tváři vyděšený výraz, který se ale velmi rychle změnil ve šťastný. ,,Alröme! Ty jsi skutečně tady! Moc se mi stýskalo. Jak si se měl?" A tak pokračovala tímhle stylem. Objali se a oba byli rádi, že jsou spolu.
Mezitím z domku vyšli rodiče. Matka začala samou radostí plakat. Alröm pustil Hegereku a objal rodiče. Matku převyšoval o hlavu a tak vlastně ani nebyla vidět. Otec byl ale téměř stejně vysoký jako Alröm a jeho obětí bylo také trochu drsnější než matčino.
Když se dooblímali otec navrhl: ,,Pojďme na chvíli dovnitř. Ať si můžeme popovídat a sednout si k tomu." Vešli do domu, který se změnil snad jen v tom, že Alrömovi připadal ještě krásnější, když ho tak dlouho neviděl.
,,Pojď a sedni si. Musíš nam vyprávět co se stalo." řekl otec. Matka šla k Alrömovi a donesla mu misku kouřící polévky. ,,Ale nejdřív by jsi se měl najíst." ,,Děkuju, mami." řekl a matka si celá šťastná, že má své nejstarší dítě doma šla sednout na své místo.
Polévka byla ještě horká, proto začal nejdřív vypravovat. Řekl celý jeho příběh avšak raději vynechal krvavé detaily, jeho sestra byla malá a pro matku by to taky nebylo moc příjemné. V polovině vyprávění ho matka přerušila: ,,Najez se, příběh nám neuteče a ty by jsi měl hlad." Ne až takový. Přeci jen dostal jídlo od Runetor, ale domácí kuchyně je domácí kuchyně.
Když dojedl výbornou polévku poděkoval mamince a pokračoval ve vyprávění. Hegereka se na něj dívala s vykulenýma očima a se zbožnou úctou poslouchala vyprávění jejího osmdesáti-sedmi letého bratra.
Alröm dořekl poslední větu a vydechl. Ani si neuvědomil, že celou dobu zadržoval dech. Matka se natáhla přes stůl, pohladila ho po rameni a řekla: ,,Jsem ráda, že už to máš za sebou a teď jsi doma." Alröm se usmál a stiskl jí ruku. ,,Já taky mami. Věř mi, já taky." Chvíli seděli v tichosti a pak se Alröm zeptal: ,,A jak jste se měli vy? Bylo v Gontereně bezpečno? Nezaútočili dampové?"
,,My jsme se měli dobře, ale chyběl si nám. Jinak se u nás neztrhlo nic nového kromě toho, že se ztratila slečna De'Kontryhel, jak už ale jistě víš,"odpověděl otec ,,a dampové byli kupodivu v klidu. Vůbec neútočili a tak nebylo potřeba, aby naše hlavní cesta byla tak utajená."
,,Hmm to je dobře, ale nezdá se vám to trochu divné? Dampové jsou bojemilovní. Určitě něco plánují.''
,,No... to asi jo, ale" otec zapřemýšlel nad synovým názorem ,,proč si to vlastně myslíš? Nemohli se jen stáhnout?"
,,Tati, dampové by se jen tak nestáhli. Buď by je k tomu muselo něco dohnat, nebo by se museli vrátit draci, které dampové přece uctívají jako bohy."
Otec se podíval na matku. ,,Ten kluk má pravdu." Matka pokrčila rameny. ,,Já se to neodvažuji posoudit. Mě do věcí ohledně boje a taktiky netahejte. Já jsem žena, a žena by se do takových věcí neměla plést."
,,Alröme, myslím, že by jsi měl jít příště se mnou na radu. Jsi už dospělý a dědic našeho jména a majetku. Měl by jsi vědět jak to na této radě chodí." Otec se opět podíval na matku. Ta jen kývla, jako že s tím souhlasí. ,,Kasberte myslím, že jsi mu právě udělil poctu."
,,Děkuji otče. Rád půjdu a kdy je další rada?"
,,Pozítří, tři hodiny po úsvitu." usmál se Kesbert. ,,To je výborný čas. Zítra se můžeš dospat a obstarat věci které potřebuješ. A pozítří půjdeme. Král jistě nenechal svolat radu jen tak a ty mu budeš mít také co říct. Být tebou budu si opakovat jména ostatních hrabat. Aby jsi se neztrapnil až na tebe bude někdo mluvit. Nezapomeň, že jsme jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů," řekl otec.
,,Nech už toho kázání. Alröm jistě ví co má a co nemá na radě dělat." vložila se do toho matka.
,,Já vím, máš pravdu Genturin, jako vždycky." řekl Kesbert a políbil jí do vlasů.